Článek
Jeden byt, jedna noc – a všechny pravdy ven
Děj hry se odehrává během jediné noci v bytě manželského páru Marty a Jiřího. Marta je hlučná, ráda pije a je dcerou rektora univerzity. Její manžel Jiří je historik a o šest let mladší. Marta je dominantní a Jiřího si vzala, protože v něm viděla potenciál, ale manželství s ním se jistým způsobem stalo jen velkým zklamáním. Jiří nedosáhl met, které pro něj Marta vytyčila, což mu Marta nezapomíná znovu a znovu připomínat. Kdyby v tehdejší době byla společnost více otevřená úspěchům žen, dosáhla by všech met ona. Jenže nebyla, a proto se tedy Marta musela provdat za úspěšného člověka, nemohla se stát úspěšným člověkem. V době vydání byla tato hra považovaná za absurdní drama, kde lidé ztrácí zábrany a odhazují veškeré masky. V současné době se na hru díváme už jinak a absurdní dramatiku už tam nehledáme.
Jejich vztah je plný hořkosti toho, co mohlo být a nebylo, mohlo se stát a nestalo, je prošpikovaný vzájemnými výčitkami, ironií a bolestnými hrami, které hrají denně a s podivnou pravidelností.
Jedné noci si Marta bez vědomí Jiřího pozve na návštěvu mladý pár – Nicka a jeho ženu Drahunku. Zpočátku se zdá, že půjde jen o zdvořilostní návštěvu po večírku. Jenže tato čtveřice brzy vstupuje do emocionální arény, kde padají masky, lži i poslední zbytky slušnosti.
Hra na pravdu - nebo jen další iluze?
Marta a Jiří využívají své hosty k tomu, aby znovu rozehráli staré hry – zesměšňování, provokaci a bolestivá odhalení. S každou další skleničkou alkoholu roste intenzita jejich vzájemných útoků. Jsou v tom děsivě sehraní. Zraňují se navzájem s přesností chirurgických nožů, ale v jádru jde o něco jiného – o zoufalou snahu necítit se sami.
Brzy se ukazuje, že i mladý pár nese své tajemství. Drahunka ve skutečnosti trpí fobií z těhotenství a podstoupila několik potratů. Nick je ambiciózní biolog, který si ji vzal spíše z povinnosti než z lásky. Jejich vztah se tak nebezpečně začíná podobat tomu, který vidí u svých starších „hostitelů“.
Neexistující syn – poslední pouto?
Silným motivem hry je vymyšlený syn Marty a Jiřího. Jeho smrt při autonehodě, kterou Jiří během „hry“ náhle oznámí, se ukáže být jen smyšlenkou – ale zásadní. Pro Martu a Jiřího byl syn způsobem, jak zakrýt prázdnotu jejich vztahu. Když „zemře“, nezbývá jim nic – jen jeden druhý. A s tímto vědomím musí přežít.
Právě v této scéně se naplno ukáže jádro hry: strach z odhalení, strach z citů, strach z pravdy. Jejich vztah není založen na důvěře, ale na rolích, které si rozdělují. A přesto – nebo právě proto – je v tom podivná forma lásky.
Významy, motivy a (možná?) katarze
Alkohol, přetvářka, vztahové masky – to vše jsou klíčové motivy hry. Albee vytváří mikrokosmos dvou manželství, z nichž jedno je na konci a druhé právě začíná. Ale otázka zní – je druhé manželství skutečně na začátku, nebo už v sobě nese stejné trhliny jako to první?
Scénář je postaven především na dialozích, které jsou často přerušované, nesouvislé a plné nedořečených myšlenek – jako v reálném životě, zvlášť v rozrušení a s nepočítaně sklenkami v ruce. Hranice mezi realitou a fikcí se stírá, stejně jako hranice mezi laskavostí a krutostí.
A přesto – na konci zůstává cosi očistného. Možná právě tahle bolestná noc dá oběma párům šanci na nový začátek. Nebo alespoň na pochopení, jak hluboko může člověk klesnout, když se přestane snažit vnímat druhého jaký je.
„Kdo se bojí Virginie Woolfové?“ není jen psychologickým dramatem. Je to zrcadlo vztahů, strachu, samoty a lásky, která se schovává za cynismus. Je to příběh, kde je pravda horší než lež, ale lež bez pravdy se nedá žít.
Všichni se něčeho bojíme. A možná tím největším strachem je právě být viděn takoví, jací opravdu jsme.
A co vy? Jaké hry hrajete mezi/se svými nejbližšími vy?
Zdroje:
Kdo se bojí Virginie Wollfové?; Albee, Edward, Artur 2008
Modern American drama 1945 - 2000; Bigsby, Christopher, Cambridge University Press 2000
