Článek
Babictví: Porodnictví v časech minulých i dnešních
Ještě než se porody přesunuly do sterilních nemocnic a pod dohled lékařů, byly tu porodní báby – zkušené ženy, které pomáhaly jiným ženám přivádět děti na svět. Věděly, kdy být trpělivé, kdy zasáhnout, a kdy zavolat o pomoc. Profese porodní báby má hluboké kořeny v lidské historii – a přestože se proměnila, stále má co nabídnout i dnešnímu světu.
Historie babictví: Od božské péče k uznávané profesi
Už ve starověku existovaly ženy, které pomáhaly ostatním ženám přivádět děti na svět. Porodní báby se objevují ve staroegyptských textech, antických spisech i v Bibli – kde dvě hebrejské báby záměrně neuposlechly faraonův rozkaz a zachraňovaly novorozené chlapce. Už tehdy bylo babictví spojeno nejen se znalostí, ale i s morální odpovědností.
Ve středověku měly porodní báby v komunitách důležité postavení – ale také čelily podezření a někdy i obviněním z čarodějnictví, hlavně pokud používaly byliny nebo se u porodu stalo neštěstí. V době, kdy byly ženy u porodu zcela odkázané na pomoc druhé ženy, mohla být porodní bába jedinou nadějí – nebo hromosvodem viny.
Velký zlom přišel v 18. století, kdy se stát začal o porodnictví zajímat víc. V habsburské monarchii nařídila Marie Terezie povinné školení porodních bab – musely se učit hygienu, anatomii a vést záznamy. Babictví se postupně měnilo z předávané tradice na uznávanou profesi.
Porodní bába: Žena z lidu, která uměla pomoci
Babictví nebylo dříve povolání v dnešním slova smyslu – spíš poslání. Porodní báby byly často starší, zkušené ženy, které se naučily vést porody od svých matek, tet nebo kolegyň. Pomáhaly ve svých vesnicích i městech, znaly ženy, znaly rodiny – a hlavně věděly, co dělat.
Nešlo jen o samotný porod. Porodní bába pečovala o těhotnou ženu dlouho předem, pomáhala i po porodu, kontrolovala dítě, radila s kojením. Byla často jedinou oporou, když šlo o něco tak životně důležitého, jako je zrození nového života.
Domácí porody jako běžná realita
Ještě v 19. století bylo naprosto běžné rodit doma. Porodní bába přišla k rodičce domů – často s pomocnicí nebo sousedkou – a postarala se o vše potřebné. Venkovské porodní báby vedly stovky porodů za život, a to bez moderních přístrojů, léků nebo lékařského zázemí.
A ačkoli měly jen minimum „oficiálního“ vzdělání, jejich zkušenosti byly neocenitelné. Často dokázaly poznat komplikace včas, věděly, kdy volat lékaře – a hlavně si získaly důvěru žen, které u nich rodily.
Babictví pod dohledem – přichází stát a lékaři
S rozvojem vědy a medicíny však přišly změny. V 19. století začal stát dohlížet na kvalitu péče – porodní báby musely absolvovat kurzy, učit se hygienu, anatomii, vést záznamy. Profese se „zlegalizovala“ a z porodních bab se staly oficiálně uznávané porodní asistentky.
Postupně ale začala přicházet konkurence – lékaři a nemocnice. Ti měli techniku, nástroje, medicínu. A tak se v průběhu 20. století porody přesouvaly z domácností do nemocnic. Mnoho porodních bab skončilo, protože zkrátka už „nebyly potřeba“. Jejich role byla omezena, jejich hlas zeslábl.
Moderní porodnictví a porodní asistentky dnes
Dnes je porodní asistentka vysokoškolsky vzdělaná odbornice. Studium trvá tři roky a zahrnuje vše – od fyziologie těhotenství přes porodní techniky až po psychologii a péči o novorozence. Může pracovat v nemocnici, porodním domě nebo jako asistentka u domácích porodů.
Ačkoli většina porodů stále probíhá v nemocnici, porodní asistentky jsou těmi, kdo s ženou tráví nejvíce času. Vedou porod, sledují stav miminka i matky, poskytují podporu a pečují o ženu s respektem. Lékař většinou přichází jen v případě komplikací.
A co domácí porody?
V posledních letech se i v Česku znovu otevírá otázka domácích porodů. Některé ženy je volí kvůli klidu, soukromí, možnosti rodit bez stresu. Porodní asistentky hrají v těchto případech klíčovou roli – musí být zkušené, připravené a schopné včas rozpoznat nebezpečí.
Po dlouhé právní nejistotě Ústavní soud v roce 2024 rozhodl, že porodní asistentky mají právo pomáhat i u domácích porodů. To otevřelo dveře větší svobodě volby – ale zároveň vyvolalo otázky: Jak zajistit bezpečí? Jaké jsou hranice odpovědnosti?
Babictví jako spojení tradice a moderny
Dnešní porodní asistentky nesou v sobě ducha babictví – tradici ženské péče, důvěry a zkušenosti. Zároveň ale využívají moderní medicínu, vědecké poznatky a jasná pravidla. Jsou mostem mezi lidskostí a odborností, mezi intuicí a přesnou diagnózou.
Jejich práce není jen „o porodu“. Je o vztahu, o naslouchání, o respektu k ženskému tělu a potřebám. V době, kdy roste zájem o individualizovanou péči, si babictví znovu nachází své pevné místo.
Babictví tu bylo dávno před námi – a se vší pravděpodobností tu bude i nadále. Ať už v nemocnici, v porodním centru nebo doma, porodní asistentky jsou nenahraditelnou součástí cesty na svět.
Profese, která se kdysi dědila z matky na dceru, dnes stojí na pevných základech vzdělání a zákona – ale podstata zůstává stejná: být nablízku ženě ve chvíli, kdy přivádí na svět nový život.
