Článek
Vážení pánové… a dámy, pokud vás to také zajímá. Mám potřebu se podělit o jeden velký fenomén dnešní doby. A ne, nemluvím o inflaci, která dělá z rohlíku luxusní zboží. Mluvím o epidemii umělé krásy, která se šíří tak rychle, jako slevy na plastické operace.
Umělé ženy? Díky, fakt nechci! Aneb jak jsem se naučil milovat vrásky a nenávidět kachní rty.
Tak tady sedím a koukáme se s kámošem na Instagram, a najednou mi to docvakne. Sakra, ty holky… všechny vypadají stejně! Jako by někdo vzal jednu „influencerku“, naklonoval ji tisíckrát a pak ještě přidal pár injekcí do obličeje, aby byla „unikátní“. No, (ne)povedlo se.
Kdysi jsme obdivovali přirozené rysy, jemné vrásky, co dokazovaly, že se někdo v životě aspoň občas zasmál. Dnes? Vypadá to, že všechny ženy vylezly z jedné továrny na plastové Barbie. Může mi někdo vysvětlit, proč se dobrovolně mění v klony Jessicy Alves? A hlavně, kdy se tohle šílenství zastaví?!
Rty jak matrace a zadek, co má vlastní poštovní směrovací číslo
Nemusíme chodit daleko. Stačí zapnout televizi nebo proletět sociální sítě. Umělé zadnice, které vypadají, jako by je navrhoval někdo, kdo nikdy neviděl skutečný zadek. Prsa, která by mohla sloužit jako airbagy v autě. A pak ty napíchané rty…proboha, proč?!
Dřív se chlapi o ženách bavili stylem: „Ty jo, ta má krásné oči.“ Dnes? „Viděl jsi ty rty? Jak kdyby šlápla na včelí úl.“ A nejlepší je, když dotyčná ještě nemůže pořádně zavřít pusu, takže neustále vypadá, že se chystá říct nějaké hluboké životní moudro.
A nejhorší na tom je, že to jde vidět na dálku. Když potkáte ženu s kachními rty, co vypadají, že by mohly sloužit jako nafukovací límec na plavání, jaká je první myšlenka? No jasně – „Tohle je chodící pračka na…“ A to nemluvím o těch, které vypadají, jako by je někdo poskládal z dílů různých lidí.
Největší tragédie ale je, že všechny vypadají stejně. Stejný nos, stejná brada, stejný úhel fotky na Instagramu. Člověk se normálně bojí, že když se otočí, uvidí za sebou armádu klonů, co po něm chtějí, aby jim lajknul selfie. A co je horší… chlap už pomalu nepozná, jestli chodí s ní nebo s jejím filtrem.
Kde jsou ty krásné unikátní rysy, díky kterým byla každá žena jedinečná? Kam zmizely pihy, rozcuchané vlasy a úsměvy, co nejsou pečlivě vyšperkované botoxem? Dámy, přirozenost je dnes vzácnější než levné pivo v centru Prahy.
Přirozenost – vzácný druh na pokraji vyhynutí
Víte, co je dneska největší luxus? Žena, která vypadá jako žena. Žádné silikony, žádné kachní rty, žádné tváře napumpované tak, že by mohly přistát na Marsu. Jen normální, přirozená krása. Vrásky? Příběh života. Menší prsa? No a co, hlavně že fungují. Zadnice, která není kulatá jako basketbalový míč? To je v pořádku, pořád je to lepší než chodit s dvěma polštáři v kalhotách.
Média a sociální sítě nám cpou do hlavy, že dokonalost existuje. Ale realita je jiná. Nikdo není bez chyby. A víte co? To je dobře. Protože právě ty „nedokonalosti“ dělají lidi zajímavými. Kdyby všichni vypadali jako Barbie a Ken, byla by to nuda…
Takže dámy, tady je můj upřímný vzkaz.
Skutečná krása není na slevovém letáku plastické kliniky. Když se nad tím zamyslím, proč vlastně pořád někdo tlačí představu, že musíme vypadat jako umělohmotné figuríny? Reklamy, sociální sítě a nekompromisní Instagramový filtr. Každý z nás má nějakou vadu, vrásku, jizvu, křivý úsměv, ale právě to nás dělá skutečnými a krásnými.
Takže holky, ruku na srdce. Jestli se cítíte dobře ve svém těle, tak super, ale necpěte si do obličeje víc plastu než do dětských hraček. Chceme vidět vás, ne vaši investici do plastického průmyslu.
A hlavně, pokud vás někdy napadne jít pod kudlu, zastavte se na chvíli a zamyslete se… Chcete být další klon, nebo ta, kterou si lidi pamatují proto, jaká je, ne proto, jak moc si nechala přešít obličej?
