Článek
Pečení cukroví pro nás muže znamená hlavně jedno… nesmíme nic spálit a snažit se, aby to aspoň trochu vypadalo jako cukroví. Jenže realita je tvrdá. Těsto se lepí na vše, váleček s námi nechce spolupracovat a ženská má samozřejmě připomínky ke každému našemu pohybu.
Chlap si oblékne zástěru, která má stopy po vyčištění karburátoru, a sebevědomě pronese… „Letos si to upeču sám!“ V tu chvíli žena instinktivně zvedá obočí.
A hned nás čeká první rada…
Nekruť tím těstem jako hromotluk! Ženská si nemůže pomoct. Vidí, jak se muž pokouší zpracovat těsto způsobem, který připomíná těžbu nerostů. „To nemůžeš dělat jemněji? “ ptá se tónem, který naznačuje, že už několikrát rezignovala. „Jdu přece hnětat, ne hladit!“ A konflikt je na světě.
Když hněteme těsto s pocitem, že všechno zvládáme, přijde věta… „Ne, ne, ne! Tak se to nedělá!“ A náhle pochopíme, že naše snažení je pro ženské oko stejně katastrofální, jako když skládáme IKEA nábytek bez návodu.
Pak přichází na scénu válcování, tedy ta chvíle, kdy se z válečku stává náš největší nepřítel. „Válej to na tenkou vrstvu!“ „A jak tenká má být ta tenká vrstva?“ „No přece tenká!“ Tahle část konverzace je základním vánočním folklorem v každé partnerské domácnosti. Chlap válcuje… žena běhá kolem se slovy… „To je moc! To je málo! Tohle se připálí! Tohle se rozteče!“ A muž zjišťuje, že je vlastně úplně jedno, co udělá… vždycky to je… a bude špatně.
Následuje vykrajování, což je vlastně válka nervů. Chlap položí formičku na těsto. „Ne takhle! Musíš ji tam pořádně zatlačit!“ Zatlačí. „Ale ne tak moc!“ V tu chvíli chápeme všechny pradávné příběhy o trpělivosti, sebeovládání a hlubokém dýchání, a mimoděk začneme meditovat nad troubou.
A pak přichází vrcholná fáze celé operace… pečení v troubě. To je okamžik, kdy se z chlapa stává strážce termostatu a z jeho ženy vrchní inženýrka tepelného procesu.
„Tak, a teď to půjde do trouby. Na sto osmdesát, ano?“
„Ne! Na sto sedmdesát pět!“
„Ale vždyť je to jen pět stupňů rozdíl…“
„To jsou právě ty stupně, ze kterých se z lineckého stane uhel!“
Chlap nastaví teplotu s přesností chirurga a zavře dvířka s pocitem, že právě odpálil raketu. Neuplynou ani tři minuty a ozve se: „Jdeš se podívat, jestli to už nemá barvu?“ Muž nakoukne do zářícího nitra. „Vypadá to pořád stejně… jako syrové těsto.“
„No to je jasné, vždyť je to tam půl minuty! Ale musíš to hlídat. Trouba peče nerovnoměrně!
Následuje tanec kolem trouby, s pravidelnými, asi dvouminutovými intervaly.
Když konečně nastane ta správná, magická chvíle, žena rozhodne… „Teď! Vytahuj!“
Takže i když se muž tváří, že je to jeho dílo, hluboko uvnitř ví, že ta pravá hvězda pečení je ta, která stojí vedle něj a šeptá: „Podívej, támhleten rohlíček se ti krásně propekl… “
Když přijde na zdobení lineckého, nastává okamžik, kdy se definice „lehounce posypat“ radikálně liší mezi pohlavími. Muž s cedníkem v ruce cítí odpovědnost a vážnost okamžiku. Jedno rozmáchlé kroužení nad tácem a z půvabných koleček se stanou zapadlé koulovačky v bouři z cukru. Žena jen nevěřícně kroutí hlavou a šeptem si něco říká… Pak tiše převezme iniciativu, jemným poklepáním vytvoří nebesky decentní závoj a muž s respektem pochopí, že některá kouzla prostě nelze pochopit, jen tiše obdivovat.
Nakonec, po všech katastrofách a omylech, přijde odměna. Žena ochutná a řekne… „Hm… jsou dobrý.“ Chlap se cítí jako vítěz… s titulem kuchaře roku i diplomem hrdiny domácnosti v jednom.
Přežít pečení cukroví vyžaduje odvahu, smysl pro humor a schopnost přijmout jednoduché pravidlo… těsto můžeš zvládnout, ženské připomínky “ jen někdy".
Nakonec to pečení cukroví ukáže jednu nevyvratitelnou pravdu. Ženská tomu vždycky rozumí a vždycky má pravdu. Ať už se snažíme sebevíc, a máme ambice vytvořit vlastní mistrovské dílo, ona nám trpělivě vysvětlí, jak to máme a nemáme dělat.
Když se nám ale podaří, že cukroví vypadá přesně podle její představy… i když to mělo být naše dílo… můžeme se tiše pochválit. A nezapomeňme zkontrolovat lednici… jestli tam není nějaká vychlazená odměna. Protože u trouby bylo pěkně horko, dusno i trochu stresu, ale naše trpělivost a humor nakonec zvítězily.
A v tom spočívá pravá vánoční harmonie… v přijetí, že některé věci prostě mají zůstat odborností ženy.
