Článek
A tak jsem pochopil, že i z malého puchýře se může stát velký problém.
Puchýř na noze. Řeklo by se banalita, že? Stačí náplast, trochu zatnout zuby a jede se dál. Tak jsem si to říkal i já. Chlap, žádné ořezávátko, žádná cukrová vata. Prostě puchýř, co. Trochu bolí, ale to se rozchodí, ne? No… nene. Nerozchodí.
Ten „nevinný“ puchýř na patě se rozhodl, že mi dá lekci z pokory. A jakou! Z malého pupínku se během pár dní stal rudý, pulsující kráter. A já… borec, co má práh bolesti jak medvěd v zimě… jsem se najednou kroutil jak malé dítě, kterému vzali lízátko.
A pak přišlo to kouzelné slovo: „Bude to bolet… musíme to rozříznout.“
Myslel jsem, že si dělají srandu. Jenže ne…
Ležím na stole, injekce v noze, pot ze mě teče proudem, a doktor se sklání nad patou s výrazem řezníka…
A já? Já, chlap jak hora, jsem řval jak tur v říji. Anestezie sice byla, ale zřejmě jen tak, aby se neřeklo. A když jsem si myslel, že to nejhorší mám za sebou, teprve začali…
Z malého puchýře velký problém
Kdo by to byl řekl, že malá bublinka na patě se může proměnit v zánět, bolest a noční můru…
Bakterie si v tom udělaly párty, zřejmě s rautem a tancem, a já jsem zůstal s nohou, která vypadala jak po útoku zuřivého křečka.
A proto, pánové… a dámy, které mají doma hrdiny bez pudu sebezáchovy:
Nepodceňujte ani malý puchýř!
Protože co dnes vypadá jako prkotina, zítra může skončit u skalpelu a s doprovodem řevu, který slyší celá čekárna.
Co dělat, než skončíte jako já:
Dezinfikujte! Octenisept, Betadine nebo klidně alkohol (klidně ten na vypití).
Náplast a klidový režim. Ať to dýchá, ale zároveň je chráněné.
Nepřepíchej to špendlíkem z kanceláře. Fakt ne. To není DIY operace.
Když to zrudne, tepe nebo bolí… prostě jdi k doktorovi. Dřív, než si budeš přát, aby tě uspali i na převaz.
Prevence? To je hra pro opravdové chlapy…
- Boty kupuj podle nohy, ne podle slevy.
- Krémuj paty. Ne, není to zženštilé. Je to rozumné.
- A když tě bota tlačí, neříkej „to rozchodím“... říkej „to vyřeším“.
Takže co jsem si z toho odnesl?
Že ani chlap, co zvládl životní bouře, se nevyhne bolesti z paty, která ho sundá jak střelná rána. A že z puchýře se může stát příběh, který bolí, ale aspoň pobaví.
Tak dávejte bacha, pánové… největší hrdinství je občas přiznat, že i puchýř dokáže kopnout do ega… a sakra hluboko.
