Jak Husákovy děti přežívaly dětství. Dnešní biomatky by z toho měly infarkt

Naším jediným spojením se světem byl klíč na tkaničce od bot a jedinou hrozbou nebylo kybernetické nebezpečí, ale věta… „Až se vrátí táta z práce, tak si tě podá.“ Jak je sakra možné, že jsme to bez těch všech dnešních vymožeností vůbec přežili, a ještě u toho stihli postavit bunkr v každém křoví?

Kdyby se dnes natočil dokument o průměrném odpoledni dítěte v roce 1980, sociální pracovníci by u obrazovek hromadně kolabovali a zásahová jednotka by vtrhla do každého druhého paneláku. My, tzv. Husákovy děti, jsme totiž nežili v domácnostech. My jsme byli vypuštěni do volné přírody s jedinou instrukcí… „Až se rozsvítí lampy, koukej bejt doma, nebo uvidíš ten tanec!“

Logistika… magický klíč a víra v osud

Zatímco dnešní potomek je monitorován s přesností na centimetry pomocí chytrých hodinek a sdílené polohy, naším jediným sledovacím zařízením byl klíč na šňůrce kolem krku. Ten klíč byl symbolem absolutní moci. Znamenal, že se můžu po škole sám dostat do bytu, kde nikdo není, vyžrat z lednice zbytek gothaje a jít „ven“.

„Ven“ byla oblast o rozloze středně velkého okresu. Rodiče netušili, jestli zrovna stavím bunkr v nebezpečné blízkosti transformátoru, nebo se pokouším přeplavat místní požární nádrž na kusu polystyrenu. A víte co? Bylo jim to jedno. Dokud jsem se v sedm večer neobjevil ve dveřích s oběma nohama, panoval v rodině klid.

Gastronomie… od chleba s hořčicí k avokádovému traumatu

Dnešní svačinky jsou přehlídkou nutričních hodnot. Krabičky s naporcovanou bio-mrkví, bezlepkové krekry a voda s plátkem okurky. My jsme měli „lepeňák“. Dva krajíce chleba, mezi nimi v lepším případě máslo a turisťák, v tom horším jen hořčice. Pokud jsme měli žízeň… pila se voda ze zahradní hadice, která chutnala po gumě, nebo jsme v horším případě otestovali kohoutek u hřbitovní zdi. Nikdo nás nezkoumal na alergie… prostě jsme se otužovali zevnitř.

Vrcholem dětství byl Šumák. Nikdo ho nepil rozpuštěný ve vodě. Sypali jsme si ho přímo do dlaně a olizovali ho, dokud jsme neměli jazyk barvy jaderné havárie. Nikdo neřešil ADHD, protože po té dávce cukru a barviv jsme prostě jen „běhali jako blázni“, dokud jsme nepadli vyčerpáním.

První pomoc… plivanec a prach

Když si dnešní dítě odře koleno, následuje desinfekce, která nepálí, hypoalergenní náplast s obrázkem Krtečka a možná krátká konzultace s dětským psychologem o traumatu z pádu.

Naše medicína byla přímočará… Oplivnout, otřít o tepláky a posypat prachem ze hřiště. Pokud z rány netryskala krev proudem, nebyl důvod obtěžovat dospělé. Přiznat doma, že jsi spadl z třešně, byl risk. Matka tě totiž nepolitovala, ale ještě ti jednu vrazila, že jsi si roztrhl tepláky. Takhle se budovala ta slavná „odolnost“, o které dneska píšou v drahých časopisech.. Emoční regulace? Ta probíhala stylem… „Nebreč, nebo ti k tomu přidám, ať máš důvod.“ A světe div se, fungovalo to.

Konflikty… žádná mediace, prostě férovka

Když se dnes děti neshodnou na hřišti, nastupuje diplomacie. Rodiče se sejdou na kávě a probírají „hranice“ a „sdílení pocitů“. V sedmdesátkách? Pokud ti někdo sebral formičku nebo tě shodil z rezavé prolézačky ve tvaru zeměkoule, vyřešilo se to na místě. Buď jsi byl rychlejší, nebo jsi měl silnější hlas, nebo jsi šel domů s brekem a vědomím, že zítra musíš přijít s lepší strategií. Učili jsme se diplomacii v její nejčistší, mírně brutální formě.

Neotravuj, dělám štrůdl…

Dnešní rodič je v podstatě event manažer, taxikář a osobní kouč v jedné osobě. Dítě má pondělí florbal, úterý kroužek mindfulness, středu čínštinu a čtvrtek individuální terapii hrou. Náš volný čas byl naše věc. Rodiče nás sice milovali, ale jejich hlavní ambicí bylo mít od nás odpoledne svatý pokoj, aby mohli v klidu zavařit okurky nebo opravit starou škodovku. Tato svoboda z nás udělala malé kutily. Dokázali jsme z jedné tkaničky, gumičky do zavařovačky a kusu klacku vyrobit prak, kterým by se dalo bránit i před nájezdem tatarů.

Takže, je to dneska horší?

Ale kdepak. Dnešní děti mají čistší kolena a vědí, co je to laktózová intolerance, což je fajn. My jsme sice přežili olizování železných zábradlí v mrazu a skákání do hromad písku na stavbách, ale zase máme kolena v háji a mírný tik, když slyšíme větu… „Počkej, až se vrátí táta z práce.“

Možná by ale dnešním dětem prospělo trochu toho našeho „divokého“ dětství. Pár hodin, kdy na ně nikdo nekouká přes mobil. Pár pádů, které nespraví náplast, ale prostě jen čas. A hlavně ten pocit, že když se něco pokazí, musíš si s tím poradit sám. Protože ten klíč na krku nebyl jen nástroj k otevření bytu… byl to náš první průkaz samostatnosti.

Klíč ke svobodě

Když se nad tím člověk zamyslí, ten náš legendární klíč na krku nebyl jen kus kovu k otevírání dveří od bytu 3+1. Byl to symbol toho, že nám naši věřili. Věřili nám, že neskočíme pod auto, že nezapálíme les a že když se ztratíme, tak se zase najdeme.

A když se na to podíváme dnešníma očima, je to vlastně malý zázrak, že jsme se všichni ve zdraví dožili dospělosti. Přežili jsme pití z rezavých zahradních hadic, skákání z garáží do hromad listí i fakt, že naše helma na kolo byla v podstatě jen čepice s bambulí, kterou nám máma narazila až k obočí. Dnešní děti mají sice čistší nehty, bezpečnější hřiště a rodiče, kteří jim zametají cestičku i při cestě na záchod, ale možná jim tím nevědomky krademe ten nejlepší trénink pro život.

Ten náš starý klíč na šňůrce od bot totiž nebyl jen kus kovu k otevírání dveří. Byl to náš první „vodičák“ na svobodu a zodpovědnost. Učil nás, že když se ztratíme, musíme se zase najít. Že když spadneme, musíme se oklepat. A že nejlepší nápady vznikají ve chvíli, kdy se dospělí nedívají. Takže až příště uvidíte nějakého prcka, jak se snaží zdolat obrubník pod bedlivým dohledem celé rodiny, vzpomeňte si na svůj „lepeňák“ s hořčicí a na ten pocit, že svět je sice občas drsný, ale vy si v něm nakonec vždycky nějak poradíte. Protože i když dneska jíme jen bio mrkev a polohu dětí sledujeme na mapě v mobilu, v hloubi duše jsme pořád ta parta z plácku, co ví, že ta pravá odvaha se v chytré aplikaci prostě stáhnout nedá.

Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/tag/husakovy-deti-60832

Zdroj: https://www.tvguru.cz/svacina-do-skoly-za-socialismu/

Zdroj: https://vikend.hn.cz/c1-67287400-drave-generaci-je-50-proc-jsou-husakovy-deti-vitezove-kteri-z-kapitalismu-vytezili-maximum