Článek
Sociální sítě totiž dětem nenabízejí okno do světa, ale křivé zrcadlo, ve kterém úspěch padá z nebe a zodpovědnost je jen prázdné slovo. Teprve srážka s realitou u fritézy v prvním fastfoodu mu ukázala, že život se neodklikává, ale odpracuje.
Proč si myslím, že dospívání potřebuje digitální brzdu?
Když jsem nedávno v rádiu slyšel, že se i u nás začíná naprosto vážně debatovat o zákazu sociálních sítí pro děti mladší patnácti let, musel jsem se nad volantem hořce pousmát. Hlavou mi totiž probleskla celá ta dekáda, kdy jsem s vlastním synem prožíval jeho dospívání. Byla to éra, kdy se můj potomek fyzicky nacházel v našem obýváku, ale mentálně plul v naprosto jiné galaxii. A jako otec, který už má tohle minové pole za sebou, k tomu mám co říct.
Pokud si myslíte, že hlavním problémem sítí je to, že děti málo spí nebo mají špatné držení těla, uniká vám podstatně hlubší fakt. Skutečným úskalím je totiž to, že sociální sítě dítěti nenápadně, ale naprosto dokonale přepíšou vnímání toho, jak funguje svět. Nejde o strašení, jde o čistou realitu všedních dnů, kterou tyhle platformy jednoduše mažou z rovnice.
Můj syn měl ve svém telefonu svůj vlastní kapesní Matrix. Algoritmy mu dnem i nocí servírovaly pečlivě vybranou iluzi. V jeho digitální bublině neexistovala nudná práce, placení složenek ani vstávání v šest ráno. Svět tam venku, v té malé svítící krabičce, byl plný devatenáctiletých krypto-milionářů, youtuberů, kteří si vydělali na Ferrari hraním her, a influencerů, jejichž největším životním traumatem bylo, že jim kurýr přivezl pizzu s posunutým sýrem, takže byla pro večerní fotku na internet naprosto nepoužitelná.
Zásadní problém spočíval v tom, že on tomu všemu upřímně věřil. V jeho hlavě se usídlila představa, že úspěch musí přijít hned, nejlépe do zítra, a bez větší námahy. Na sítích totiž nevidíte ty tisíce hodin dřiny v pozadí… vidíte jen výsledek. Pokud se něco nepodařilo okamžitě, nebo to vyžadovalo delší soustředění než jedno krátké video na TikToku, začal mít pocit, že je to ztráta času. Trpělivost a schopnost na něco si počkat v jeho zrychleném světě úplně zakrněla.
A pak přišla srážka s realitou…
Byl to náraz, který by se dal přirovnat k čelnímu střetu v plné rychlosti. Jmenovalo se to „první letní brigáda ve fastfoodu“.
Pamatuju si to, jako by to bylo dneska. Syn nastoupil s pocitem, že to bude taková cool zkušenost, kterou si možná hodí na sítě. Jenže realita u fritézy a pultu s burgery nemá žádné filtry. Po třech dnech přišel domů s výrazem antického mučedníka a nechápal, že ho šéf seřval za to, že si uprostřed obědové špičky, kdy u kasy stála fronta hladových lidí až ven, prostě sedl na bednu od hranolek a začal scrollovat telefonem. Prý zrovna necítil ten správný „vibe“ a potřeboval si prostě orazit a dobít sociální baterky.
V reálném životě, v tom ulepeném prostředí fastfoodu, totiž vaše aura a počet sledujících nikoho nezajímají. Tam nikoho nedojme, jak skvěle vypadáte na fotce, když nestíháte sázet nugetky do krabiček. Najednou zjistil, že špinavá zástěra se sama nevypere, že zákazníci dokážou být nepříjemní i bez anonymních přezdívek a že za zpoždění do práce nedostane naštvaný emotikon, ale rovnou vyhazov.
Když se tedy dnes bavíme o tom, jestli omezit sítě do patnácti let, musím říct, že všemi deseti hlasuji pro. Ne proto, že bych chtěl komukoliv něco zakazovat z pozice síly. Ale proto, že do těch patnácti let se formuje základní chápání toho, že věci mají svou cenu a čas. Pokud dětský mozek necháme marinovat v dokonalé, bezstarostné a uměle vyhlazené iluzi, posíláme do skutečného světa lidi, kteří na něj nejsou vůbec připraveni.
Můj závěr…
Skutečný život se totiž nedá „nasdílet“ ani okopírovat od nikoho jiného. Formuje se teprve skrze vlastní zkušenosti a skrze tu tíhu zodpovědnosti, která by měla přicházet ruku v ruce s věkem a dozráváním. Nemůžeme děti nechat věřit tomu, že stačí něco vidět na displeji, ukázat na to prstem a čekat, že to za ně někdo zařídí.
Filozofie dospívání totiž spočívá v tom, že si k tomu, čemu věříme, musíme dojít sami… vlastním přičiněním, skrze úspěchy, ale hlavně skrze neúspěchy. Ty facky od reality, jako byla ta u fritézy, jsou k nezaplacení. Naučí vás totiž, že svět se netočí kolem vašeho profilu, ale kolem toho, co dokážete vytvořit vlastníma rukama a vlastní vytrvalostí. A na tuhle cestu za skutečným já potřebují děti klid, čas a čistou hlavu, ne neustálý šum cizích, umělých životů.
Anketa
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-babis-chce-detem-zakazat-socialni-site-muze-to-uskodit-obavaji-se-experti-298480
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zakaz-socialnich-siti-pro-deti-pro-je-9-z-10-cechu-40562767
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/nezakazujte-mladym-socialni-site-doporucuji-experti-z-masarykovy-univerzity-370157
