Článek
Teprve potom přichází ten šok… nad takovým činem nezůstává jen rozum stát, ale srdce každého normálního člověka puká na tisíc kousků. Nejde jen o samotný akt zabití, ale o tu nepředstavitelnou chladnokrevnost. Kde se v dětech bere taková krutost? Je to nuda? Zvrácená touha po slávě na sociálních sítích? Nebo důsledek výchovy, kde všechno projde? Toto zamyšlení je křikem bezmoci, ale i voláním po tvrdé spravedlnosti.
Jako člověk, který o kočkách píše a vnímá je jako parťáky, jsem zvyklý obdivovat jejich eleganci, jejich osobnost a to tiché předení, které léčí naše bolavé duše. Ale dnes? Dnes se mi ruce nad klávesnicí třesou vzteky a bezmocí. Ten případ z Litoměřic není jen tragédie jedné rodiny. Je to zrcadlo nastavené nám všem. Dívám se na svou kočku, která mi důvěřuje, a pak vidím tu hrůzu v sušičce. Jak je možné, že člověk, ten samozvaný pán tvorstva, se místo ochránce stane katem?
Generace ztracená v displejích
Co se odehrává v hlavě mladého kluka, který tohle udělá? Co bylo motivem? Nuda? Potřeba ukázat se před kamarádkami jako ten největší frajer? Obávám se, že odpověď je děsivější. Dnešní mládež často nežije reálný život. Žijí momenty pro sociální sítě. Neumí spolu komunikovat napřímo, jejich emoce nejsou skutečné, jsou jen odrazem toho, co vidí na TikToku nebo Instagramu.
Vynucují si po nás, rodičích, obraz toho, co vidí online. Realita je pro ně sprosté slovo. Pro ně to v tu chvíli nebyla živá bytost, která cítí bolest a strach. Byla to jen věc, pouhý materiál k natočení, který jim měl přinést uznání, obdiv a pocit moci. Chtěli to dát světu na obdiv. V té chvíli necítili pach smrti, cítili jen dopamin z očekávané sledovanosti. A každý, kdo to video sdílel nebo lajkoval, má na rukou krev stejně jako oni.
Rodičovská past… iluze samozřejmosti
My rodiče chceme pro své děti to nejlepší. Vždycky povolíme. Obětujeme se. Ale nakoukněme do budoucnosti… co nám dají oni, až budeme staří? Teď nás často jen spotřebovávají pro své sny. Žijeme v naději, že co obětujeme my pro ně, oni jednou obětují pro nás. Ale realita není černobílá.
Vychováváme je v „iluzi samozřejmosti“. Chráníme je před tvrdostí života tak dlouho, až ztratí kompas. To, co se stalo v Litoměřicích, je z mého pohledu i selhání rodiče. A říkám to s pokorou, protože i já jako rodič jsem už v mnoha věcech selhal a vím, že selhávat budu. Ale jsou hranice, kterou nelze překročit.
Láska neznamená omlouvat zlo
Kdyby tohle udělal můj syn, zlomilo by mě to. Vždycky budu stát na straně svých dětí, to je pud. Ale stát na jejich straně neznamená omlouvat neomluvitelné. Kdyby můj syn spáchal tak otřesný čin, přijal bych zodpovědnost a nechal ho potrestat. Neotočil bych se zády k němu, ale neotočil bych se zády ani ke spravedlnosti. Možná to zní krutě, ale ta krutost už se stala… v té sušičce.
Tohle se nedá bagatelizovat slovy „vždyť to byla jen kočka“. Ne. Byla to vražda živého tvora. Není to zabití otravného hmyzu, není to likvidace potkana ve sklepě. Toto byl úmysl z vlastní zvrácené potřeby bavit se utrpením.
Musíme přestat zavírat oči. Musíme přijmout zodpovědnost za to, co z našich dětí roste. Protože pokud teď nezasáhne spravedlnost a tvrdá realita, příště už v té sušičce, obrazně řečeno, nemusí být kočka. Můžeme tam být my… stará generace, která už pro tu mladou, žijící ve virtuální realitě, nebude mít žádnou cenu.
Anketa
Zdroje:
https://www.idnes.cz/usti/zpravy/video-tyrani-zvirete-kocka-susicka-mladistvi-litomericko-pes.A260203_114340_usti-zpravy_imst
Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/krimi-mladici-z-litomeric-zavreli-kocku-v-susicce-a-jeji-boj-o-zivot-si-nataceli-40560809
Zdroj: https://domacikrimi.cz/zpravy/mladici-z-litomeric-zavreli-kocku-do-susicky-a-nataceli-si-jeji-smrt/
