Bez aplikace už ani levnější rohlík. Kdy se z nákupu stala zkouška z informatiky?

Dřív si stačilo vzít peněženku a tašku. Dnes před nákupem kontrolujeme baterii, heslo a aktivované kupony. Chtěli jsme levnější máslo. Místo toho spravujeme uživatelský účet.

Bývaly doby, kdy člověk vyrazil do obchodu s poměrně jednoduchým plánem. Koupit chleba, mléko, něco k večeři a pokud možno se vrátit ještě za světla. Příprava spočívala v nalezení peněženky a tašky, která byla zpravidla uložená v jiné tašce.

Dnes je rozumné začít o něco dřív. Zkontrolovat nabití telefonu, dostupnost internetu a především to, zda si ještě pamatujeme heslo, které jsme si vymysleli před půl rokem, když jsme chtěli o čtyři koruny levnější sýr.

Heslo tehdy muselo obsahovat velké písmeno, číslici a zvláštní znak. Za zvláštní znak osobně považuji už samotnou skutečnost, že něco takového potřebuji kvůli eidamu.

„Máte naši aplikaci?“

Otázka, na kterou člověk pomalu odpovídá se stejným studem, jako kdyby se ho revizor zeptal na jízdenku.

Nemám. Vzal jsem si jen peníze. Netušil jsem, že dnes přijímáte také přihlašovací údaje.

Věrnostní program je krásné spojení. Naznačuje dlouhodobý vztah, důvěru a určitou vzájemnost. Ve skutečnosti mám v telefonu několik obchodů a každému zvlášť tvrdím, že právě on je ten pravý.

V pondělí jsem věrný kvůli máslu, ve středu kvůli kávě a v pátek mě přetáhne konkurence na prací prášek.

Kdyby se moje aplikace někdy potkaly, byl by z toho nepříjemný rozhovor.

Zatím naštěstí každá bydlí ve své ikonce a posílá mi vlastní oznámení. Jedna má něco přímo pro mě, druhá na mě myslí a třetí by mě ráda upozornila, že moje výhody brzy vyprší.

Tolik zájmu jsem o sebe neměl ani v době, kdy jsem hledal své životní uplatnění.

Zvláštní kapitolou jsou kupony. Člověk by si mohl myslet, že když mu obchod slevu nabídne, bude stačit koupit příslušné zboží a ukázat zákaznickou kartu.

Tak snadné to zase být nemůže.

Některé kupony je třeba nejprve aktivovat. Tedy obchodnímu systému výslovně oznámit, že o tu slevu, kterou mi právě nabízí, skutečně stojím.

Rozumím tomu. Kdybych si koupil kávu, měl v aplikaci kupon na kávu a u pokladny předložil zákaznickou kartu, pořád by nebylo dostatečně zřejmé, zda ji nechci raději za plnou cenu.

A tak člověk stojí u regálu, jednou rukou drží košík, druhou telefon a snaží se zjistit, jestli už je dostatečně připraven na nákup.

Kdysi jsme si před nákupem psali seznam. Dnes odklikáváme podmínky účasti.

Nejnapínavější okamžik samozřejmě přichází u pokladny.

Do té doby telefon fungoval bezchybně. Ukazoval počasí, zprávy i video kočky, která se nevešla do krabice. Jakmile má ale předložit slevovou kartu, začne se zamýšlet nad smyslem vlastní existence.

Na obrazovce se otáčí kolečko.

Za vámi někdo přeskládá nákup. Další člověk si povzdechne. Vy zvýšíte jas displeje, jako kdyby aplikace potřebovala na práci lépe vidět.

Pak přijde výzva k přihlášení.

Heslo neplatné.

Pochopitelně. Proč by také mělo platit zrovna teď, když ho potřebujete.

Pokladní mezitím čeká. Ta za to nemůže, má vlastní práci a k ní ještě neplánovanou roli technické podpory pro hladové obyvatelstvo.

„Já to měl ještě doma otevřené,“ vysvětlujete jí.

Věta, která shrnuje podstatnou část současného digitálního života.

Do téhle každodenní gymnastiky přišla říjnová zpráva o výpadku aplikace Můj Albert. Podle zpráv z 12. a 13. října se problémy týkaly například zákaznických kuponů a letáků. Prodejny přitom zůstávaly otevřené a řetězec oznámil, že akční slevy zákazníkům odečte u pokladny i bez aplikace.

A tady jsem se zarazil.

Takže ono to jde.

Sleva se dokáže dostat od regálu k pokladně, aniž bych cestou něco aktivoval, přihlašoval se nebo dokazoval, že jsem právoplatným držitelem svého telefonu.

To je docela povzbudivá zpráva.

Výpadek systému samozřejmě není nic příjemného a nikomu ho nepřeji. Jen mě zaujalo, že v okamžiku technických potíží se zákaznický postup najednou přiblížil tomu, co bych si představoval jako pohodlný nákup.

Zboží má akční cenu. Člověk ho vezme. U pokladny ji zaplatí.

Skoro až podezřele jednoduché.

Aplikaci používám také. Když funguje a něco mi ušetří, rád ji otevřu. Jen si občas říkám, kolik drobných úkonů jsme ochotni přijmout jako samozřejmou součást obyčejného dne.

Stáhnout. Registrovat. Potvrdit e-mail. Přihlásit. Aktivovat. Načíst.

Každé zvlášť zabere chvilku. Dohromady už by to vydalo na vedlejší pracovní poměr, ovšem s odměnou vyplácenou v jogurtech ve slevě.

A pak je tu člověk, který chytrý telefon nemá, nechce ho nebo mu právě došla baterie. Stojí před stejným regálem, bere stejné zboží a v peněžence má stejně platné peníze. Jen se do nákupu nezapojil dostatečně interaktivně.

Možná by jednou některý obchod mohl přijít s opravdu převratnou zákaznickou výhodou.

Na dveře by napsal, že není potřeba nic instalovat ani aktivovat. Stačí přijít a nakoupit za cenu, kterou člověk vidí u zboží.

Já bych mu byl docela věrný.

A klidně by o tom nemusel vůbec vědět.

Až tedy příště vyrazím pro rohlíky, vezmu si tašku, peněženku a nabíječku. Pro jistotu i něco k jídlu, kdyby se přihlášení protáhlo. Pořád ale doufám, že jednou bude k levnějšímu máslu zase stačit jen samotná chuť na máslo.

Jak to máte vy?

Používáte nákupní aplikace rádi, nebo už vám někdy u pokladny došla trpělivost dřív než baterie?

Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-aplikace-albertu-ma-vypadek-nefunguje-uz-druhy-den-317794

Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-kyberneticky-incident-zasahl-i-cesky-albert-majitel-retezce-odstavuje-cast-systemu-40602812

Zdroj: https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/659408-aplikace-albertu-uz-tyden-nefunguje-retezec-jako-omluvu-zavadi-specialni-slevy

Text je fejeton. Obecné nákupní situace a dialogy jsou autorskou nadsázkou, nikoli popisem konkrétního nákupu.