Píšu, protože věřím, že slova mají sílu proměnit ticho ve smysl. Píšu o lásce, která zůstává, i když se zdálo, že odešla. O citech, které se umí vrátit v jiných podobách... tišších, ale hlubších. O bolestech, které učí, a o lidech, kteří se míjejí, aby se mohli znovu najít. O chvílích, kdy i silní padají, ale zvedají se s vírou, že tentokrát dojdou dál.

Věřím na intuici. Na ten tichý vnitřní hlas, který ví dřív, než rozum začne analyzovat. Rozhoduji se srdcem, ale dívám se i na fakta. Věřím, že všechno v životě má svůj důvod, i když ho v tu chvíli nevidíme. Možná právě proto mě tolik přitahují příběhy, které nejsou dokonalé, ale jsou skutečné.

Mám rád texty, které pohladí, i když bolí. Které se čtou jedním dechem, ale zůstávají dlouho. A které dávají lidem pocit, že nejsou sami , že někdo cítí podobně, i když to nikdy nevyslovil.

Moje životní filozofie:

Nevzdávej se, když věříš. Piš, když nemůžeš mluvit. Miluj, i když to někdy bolí. A hledej klid, ne dokonalost.