Jsou elektrokola spása cyklistiky, nebo jen lenost na baterkách?

Česko, národ chalupářů a houbařů, se na pár měsíců v roce plynule transformuje v národ cyklistů. Jízdní kolo u nás najdete snad v každé garáži či sklepě. Zatímco dřív se jezdci v cílové hospůdce dohadovali nanejvýš o tom, jestli je lepší uhánět na galuskách po silnici, nebo se pořádně zablátit v lese, dnes vášně vzbuzuje mnohem zásadnější otázka.

Dvě kola, řídítka a šlapátka sice zůstávají, ale pod zadkem nám čím dál častěji bzučí elektromotory. Lesní cesty i hladké asfalty se nenápadně proměnily v tiché bitevní pole, kde se střetávají dva zcela odlišné světy.

Jsou elektrokola spása cyklistiky, nebo jen lenost na baterkách?

Na jedné straně barikády se potí zarputilí cyklisté na klasických kolech. Pro tradičního cyklistu je jízda čistá řehole a utrpení je vnímáno jako nezbytná součást sportovního zážitku. Správné klasické kolo nesmí vážit víc než průměrná dopolední svačina. Tito jezdci si před jízdou s vážnou tváří holí nohy, aby snížili odpor vzduchu o tisícinu procenta, a z karbonového rámu by nejraději odmontovali i ventilek, protože zbytečné gramy navíc by je mohly v kopci fatálně zpomalit.

Jejich filozofie je logická a přísná… čím víc se u toho nadřete čistě vlastní silou, tím větší máte morální právo dát si v cíli zasloužené pivo a u stolu pak před zbytkem osazenstva hlasitě a obdivně sténat. Pohled na někoho, kdo je s tichým bzučením a v naprosto suchém tričku předjede v tom nejhorším možném stoupání, v nich proto pochopitelně probouzí temné pudy. Mají pocit, že dotyčný hrubě porušuje fyzikální i morální zákony cyklistického vesmíru. Jak nesmírně opovážlivé… ten člověk u sportu nechrčí, netrpí a nevyplivuje plíce do pangejtu!

Pak je tu ale druhá skupina. Lidé, kteří objevili technologický zázrak jménem podpora šlapání. Scénář je obvykle stále stejný… ortodoxní cyklista šlape na své lehoučké „klasice“ do nekonečného krpálu někde v horách, očima zoufale hypnotizuje přední plášť a prosí všechny svaté o rychlý dojezd do cíle. V tu chvíli ho rychlostí blesku mine borec na elektrokole. Místo smrtelné křeče v obličeji má blažený úsměv, zhluboka dýchá čerstvý vzduch a ještě na svou drahou polovičku, která se na ty baterky veze hned za ním, zvesela a nahlas volá: „Co si dáme nahoře k obědu? Zvládl bych guláš s pěti!“

Elektrokolo je naprosto geniální vynález… člověk se dostane na úchvatná místa na hřebenech hor nebo na vysoko položené vyhlídky, kam by se jinak na klasickém kole plahočil půl dne s kyslíkovou maskou. A pro odpolední relaxační vyjížďky rovinou, třeba po oblíbených polabských stezkách… je to vyloženě balzám na pocuchané nervy. Nemusíte za každou cenu trhat rychlostní rekordy, prostě se jen tak kocháte krajinou.

Tady ovšem musíme rázně smést ze stolu ten největší mýtus, který pravidelně zaplavuje uštěpačné internetové diskuze. Elektrokolo opravdu není moped. Jakmile přestanete hýbat nohama, kolo udělá přesně to samé… poslušně zastaví. Motor je v rámu schovaný od toho, aby pomáhal vaší vlastní síle, ne aby ten kopec odpracoval za vás.

Je tu navíc jeden velmi pikantní detail, který hraje jasně ve prospěch „klasiků“. Běžné elektrokolo váží s baterií a masivním rámem klidně k pětadvaceti kilům, což je v podstatě slušně rostlý pytel cementu. Pokud jako e-biker špatně odhadnete terén, frajersky si od prvního kilometru zapnete režim „Turbo“ a baterka vám pět kilometrů před cílem uprostřed hlubokého lesa nadobro zhasne, změní se ta vysmátá jízda v nefalšovaný očistec. Táhnout takhle těžký mrtvý tank do kopce čistě vlastní silou, to je zážitek, u kterého si sáhnete na absolutní dno. I ti nejvíce zpocení puritáni na lehkých kolech by před takovým sisyfovským výkonem museli uctivě smeknout své aerodynamické přilby.

Když ale opadnou zbytečné emoce a rýpání na sociálních sítí, zbyde nám jeden naprosto zásadní a nádherný fakt. Elektrokola zvedly z gauče tisíce lidí. Vrátily svobodu a vítr ve vlasech těm, kterým už kolena, věk nebo zdraví vystavily u klasického kola nekompromisní stopku.

Nakonec jsme v tom totiž všichni společně. Ať už pod sebou máte superlehký karbon za statisíce, nebo poctivý bzučící elektrokolo s plně nabitou baterií, to hlavní nás spojuje. Všichni chceme trávit čas venku, utéct od obrazovek, dýchat čerstvý vzduch a užívat si ten úžasný pocit, když se krajina míhá kolem nás. Takže až vás příště na úzké lesní cestě mine bzučící jezdec, nebo se naopak na motoru proženete kolem funícího puritána, ušetřete si mračení a prostě se na sebe usmějte. Cyklistika je jen jedna a je úplně jedno, jestli na konci cesty padnete vyčerpáním do trávy, nebo si rovnou s úsměvem a bez zadýchání dojdete objednat ten vytoužený guláš.

Hlavní je, že všichni šlapeme a jedeme!

Zdroj: https://www.autozive.cz/jizda-na-elektrokole-vyhody/