Článek
Než se do mě pustíte s argumenty o „volání přírody“, pojďme se na tu přírodu podívat zblízka. Konkrétně očima těch, co ji pak nacházejí v krabicích u popelnic.
Kastrace totiž není o řezání do zvířete, ale o tom, jestli jsme dost dospělí na to, abychom pochopili, že mezi romantickou představou a krutou realitou českých ulic zeje propast, kterou zatím vyplňujeme jen nekonečným zástupem nechtěných koťat.
Když se v Česku řekne slovo „kastrace“, část národa se začne tvářit, jako byste jim chtěli znárodnit chalupu nebo jim zakázat pivo. Okamžitě se vyrojí armáda ochránců „přirozenosti“, kteří mají pocit, že kočka bez koťat je něco jako svíčková bez knedlíku… prostě neúplná. „Aspoň jednou by ty mladý mít měla, ne? Aby si to mateřství užila,“ říkají s vážnou tváří.
Jenže realita „užívání si mateřství“ v kočičím podání vypadá dost jinak. Většinou to končí v pátek večer u popelnice v krabici od banánů, kde se třepe pět uzlíčků, co se do té přírody jaksi nevešly. A zatímco tihle kritici řeší kočičí emoce, máma kočka už je v tom pravděpodobně nanovo. Protože příroda není romantický film, ale dost drsná továrna na přežití.
Biologické hodiny na steroidech
Víte, kočka nečeká, až dostudujete nebo až se vám uvolní místo na gauči. Její biorytmus je nastavený neúprosně. Jakmile přijde jaro, začne mrouskání, a kdo to někdy zažil v bytě 2+kk, ví, že k romanci to má daleko. Je to spíš kombinace operního zpěvu v agónii a šílenství. Kočka chce ven, chce to hned a je jí úplně jedno, že je úterý ve tři ráno.
Kocouři jsou kapitola sama o sobě. Jakmile v nich bouchnou hormony, stávají se z nich buď dálkoví chodci, co zmizí na týden a vrátí se s roztrženým uchem a polovinou kožichu, nebo „interiéroví designéři“, co vám označkují boty takovým způsobem, že je můžete rovnou hodit do popelnice. A to všechno jen proto, že jim někdo zapomněl vysvětlit, že toulání po okolí a bitky o teritorium jsou v 21. století dost rizikový koníček.
Luxus jménem klid
Kastrace není žádné týrání nebo „braní radosti“. Vlastně je to ten největší luxus, který můžete kočce dopřát… klid. Žádné nádory mléčných žláz, žádné hnisavé záněty dělohy, které končí urgentní operací za pět minut dvanáct, a hlavně žádný stres z toho, že se někdo musí každých pár měsíců postarat o další generaci, kterou nikdo nechce.
Nejvíc mě ale fascinuje ten přístup systému. Máme tu tisíce dobrovolníků, kteří ve svém volnu a za svoje peníze zachraňují, co se dá. Chytají plaché kočky po polích, léčí je a shánějí jim domovy, zatímco zbytek světa nad tím jen krčí rameny.
Obce sice občas vyhlásí kastrační program, ale většinou je to taková byrokratická disciplína, že by na to člověk potřeboval doktorát z práva a trpělivost svatého. Přitom je to jednoduchá matematika… jeden kastrační program vyjde obec levněji než nekonečné řešení stížností na toulavé kočky v každé druhé ulici.
Není to o zákonu, ale o nás
Zákon sice nikoho ke kastraci nenutí, ale ruku na srdce… zodpovědnost za zvíře znamená i to, že se postarám, aby se nekontrolovaně nemnožilo. Argument „je to proti přírodě“ neobstojí ve chvíli, kdy ty následky „přírody“ pak musíme řešit my lidé.
Takže až vám zase někdo bude tvrdit, že kocourovi tím zákrokem vezmete chlapáctví nebo kočce štěstí, zeptejte se ho, jestli už má připravených těch šest domovů pro další várku koťat. Pokud ne, tak je největším projevem lásky k tomu zvířeti právě ten jeden malý termín u veterináře.
Ten největší dar
Možná vám to pořád přijde jako zásah do integrity tvora, kterého milujete. Ale zkuste se na to podívat jinak. Ten největší dar, který můžete své kočce dát, není „zážitek“ z mrouskání nebo bitky o teritorium. Je to bezpečí.
Je to ten moment, kdy vaše kočka spokojeně vrní na parapetu, aniž by ji hnal šílený pud někam do tmy, pod kola aut nebo do rvaček s nemocnými tuláky. Je to ten klid v jejích očích, když ví, že její jedinou starostí je, kam dopadá odpolední slunce a v kolik se podává večeře.
Kastrace není o tom, co jim bereme. Je o tom, co jim dáváme… dlouhý život bez bolesti, bez neustálého hledání cesty k přežití a bez strachu o potomky, které by čekal jen nejistý osud.
Protože mít někoho opravdu rád neznamená nechat ho žít „podle přírody“ uprostřed betonové civilizace. Znamená to postarat se o to, aby jeho život byl jeden velký, ničím nerušený klid. A to za jeden krátký zákrok u veterináře rozhodně stojí.
Anketa
Zdroj: https://www.feliti.cz/proc-kastrovat-kocky/
Zdroj: https://kastruj.cz/kastracni-programy/
Zdroj: https://www.kasprocats.cz/
