Článek
V tomto článku se potkávají dva světy… já, muž hledající odpovědi v chaosu vlastních pudů a toxických vztahů, a ona… moje kamarádka a psycholožka, která mi otevírá oči. Píšeme tento příběh společně. Já do jejího života vpisuji svou divokost a ona do mého svůj nadhled a soucit. Je to vzkaz pro všechny, kteří se ztrácejí v tichu, které bolí víc než křik.
Sedíme proti sobě. Já, její klient, který občas volá o pomoc, a ona… odbornice na lidské duše, vyzbrojená vzděláním, nadhledem a soucitem. Ale když se jí podívám do očí, vidím víc než jen profesní masku. Vidím tam ozvěnu téže samoty, stejnou vášeň a možná i tichou prosbu. Zatímco ona mi otevírá oči v mém toxickém světě, já jí nevědomky vracím terapii svou přítomností. Tohle je náš společný článek o psychickém násilí… o tématu, kterému ona rozumí hlavou a já ho cítím v každém nádechu.
Ten tichý nepřítel, kterého ona pojmenovala
Psychické násilí je jako jed, který se podává po malých lžičkách. Moje kamarádka a terapeutka mi vysvětlila, že nepotřebuješ rány, aby ses rozpadl na kusy. Jsou to signály, které přicházejí nenápadně, až se stanou tvým novým „normálem“.
Neviditelná pravidla: Najednou zjistíš, že našlapuješ po špičkách. Ne proto, že by partner křičel, ale protože cítíš tu změnu napětí v místnosti, když nejsi přesně takový, jakého tě chce mít.
Láska jako odměna: Náklonnost a blízkost nejsou samozřejmostí, ale „pamlskem“. Dostaneš je jen tehdy, když se chováš podle scénáře. Když vybočíš, nastane citové vakuum.
Vysvětlování nevysvětlitelného: Trávíš hodiny tím, že v duchu (nebo nahlas) obhajuješ své činy, své pocity i svou existenci před někým, kdo tě stejně nechce slyšet. Ta únava z neustálého „vysvětlování“ je neklamné znamení.
Zlehčování tvých pocitů: Když řekneš, že tě něco zranilo, přijde odpověď: „Přeháníš,“ nebo „To sis to špatně vyložil.“ Postupně přestaneš věřit vlastním emocím.
Já jako její zrcadlo
Ona má ty odpovědi. Má tu chytrost a úctu, kterou mi do života vrací. Ale i já do ní vpisuji svůj příběh. Vidím tu její zvědavost, tu touhu „to cítit skutečně“. Někdy si říkám, že bych jí chtěl tu terapii oplatit. Možná jen chvilkovou, možná jen pohledem, který jí řekne, že vím, co se skrývá za její odborností.
Ona totiž chápe, jak moc jsem citlivý. Vnímá, že se ve mně pak kumuluje frustrace a hněv, který je jasným důsledkem toxicity, ve které stále přetrvávám. A to je to, co mi u ní dává smysl.
Jsem chlap, kterého řídí pudy a vůně. Jsem divoký pes na řetězu, který ten řetěz přetrhne, když ucítí tu pravou. A ona to ví. Možná proto mě má ráda… pro tu upřímnost, se kterou přiznávám, že neumím dát lásku každé, která po ní touží.
„Láska bez respektu není láska. Je to jen závislost na naději, že se ten druhý změní,“ říká mi a já vím, že to nepíše jen pro mě, ale i pro sebe.
Společný vzkaz
Když jste uvnitř vztahu plného manipulace a pochyb, nevidíte jasně. Potřebujete někoho, kdo vám otevře oči. Někdy je to psycholožka, někdy přítel, někdy jen tenhle text.
Co je důležité pochopit
To, že tě občas “ miluje“, nemaže to, jak ti ubližuje.
To, že jsi zůstal dlouho, není tvoje vina.
Zdravý vztah ti nemá brát identitu.
Náš příběh se dál píše. Já se držím své vůně a ona svého nadhledu. Ale v tomhle bodě se potkáváme… oba víme, že modřiny na duši jsou skutečné násilí. A zaslouží si být brány vážně.
Terapie bez vyúčtování
Naše světy se dál protínají. Já v ní hledám pevný bod a ona ve mně možná tu syrovou, nezkrocenou upřímnost, kterou ve svých učebnicích nenajde. Je to zvláštní tanec… ona mi pomáhá najít cestu ven z mých vnitřních vězení a já jí, možná jen svou přítomností, připomínám, že život není jen o analýzách, ale i o vůni, která vám podlomí kolena.
Možná jednou přijde chvíle, kdy se ty role úplně rozplynou. Kdy nebudu jen klientem a ona jen odbornicí. Kdy si prostě sedneme jako dva lidé, kteří se v tomhle chaosu vzájemně poznali a pochopili.
Třeba jednou najdeme tu společnou terapii, na kterou neexistuje tabulka ani faktura. Terapii, která se nedá vyúčtovat, protože její cena je v tom, že jsme tu jeden pro druhého prostě jen tak. Bez masek, bez titulů. Jen dva lidé, kteří se rozhodli psát svůj příběh do toho druhého.
Protože nakonec je největším lékem na všechny rány… ty viditelné i ty na duši… prosté a upřímné lidské setkání.
Anketa
Zajímavý zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/podcasty-pod-svicnem-nasili-na-muzich-je-okolim-casto-bagatelizovano-dulezite-je-utrpeni-nezlehcovat-rika-psycholozka-krickova-40453471
