Článek
Rakouský závodník, trojnásobný šampion a úspěšný podnikatel, se narodil 22. února 1949 ve Vídni a jeho životní cesta byla inspirací pro spisovatele i filmové tvůrce, jak ukázal například snímek Rivalové (Rush) z roku 2013. Lauda byl muž, který málem uhořel zaživa, přesto se vrátil na závodní okruhy a dokázal, že vůle překoná i ty nejtěžší rány osudu.
Peklo na Nürburgringu
Datum 1. srpna 1976 se do historie motoristického sportu zapsalo ohněm a kouřem. Niki Lauda, tehdy obhájce titulu mistra světa, uháněl po německém okruhu Nürburgring rychlostí přes 250 km/h, když jeho Ferrari najednou ztratilo kontrolu. Náraz do svodidel, exploze palivové nádrže a plameny dosahující 900 °C. Lauda se ocitl v pasti. Při srážce s vozem Bretta Lungera přišel o přilbu a zůstal bezmocný uprostřed požáru. Záchrana přišla v poslední chvíli, ale cena byla vysoká: popáleniny na obličeji, rukou a poškozené plíce.
V nemocnici ho rodina sotva poznala, jeho žena Marlene ho identifikovala jen podle nohou. Lékaři mu nedávali velké šance, ale když za ním přišel kněz s posledním pomazáním, Lauda se rozčílil natolik, že ho to nakoplo k boji o život. „Řekněte knězi, ať se jde bodnout, stále žiju,“ prohlásil prý, když se probral. A tenhle vzdor ho definoval.
Návrat, který šokoval svět
Jen 42 dní po nehodě, s obvazy ještě potřísněnými krví, usedl Lauda znovu do kokpitu svého monopostu. Na Velké ceně Itálie v Monze skončil čtvrtý. Jeho výkon ohromil fanoušky i konkurenty. Tým Ferrari nevěřil vlastním očím, když se jejich „zjizvený duch“ vrátil na trať. „Byl bledý, bez vlasů, bez víček, ale jel jako o život,“ vzpomínal manažer stáje Daniele Audetto. Sezónu 1976 nakonec prohrál o jediný bod s Jamesem Huntem, ale už tehdy bylo jasné, že Lauda není jen závodník – je to legenda.
O rok později si titul vzal zpět. Pak kariéru na čas opustil, aby se vrátil v roce 1982 a v roce 1984 slavil třetí triumf mistra světa. Jeho rivalita s Huntem, plná napětí i vzájemného respektu, dodnes zůstává jedním z nejikoničtějších příběhů Formule 1.
Život mimo trať: Od kokpitu k oblakům
Po odchodu z Formule 1 se Lauda vrhl na další vášeň – létání. Založil leteckou společnost Lauda Air, kterou později prodal. V roce 2003 přišel s aerolinkami Niki. I tady ukázal svůj podnikatelský talent, ale osud ho nepřestal zkoušet. Následky nehody z roku 1976 se projevily v plné síle v roce 2018, kdy podstoupil transplantaci plic. Bojoval do poslední chvíle, ale 20. května 2019 ve věku 70 let podlehl dlouhodobým zdravotním problémům.
Rudá kšiltovka a odkaz nesmrtelnosti
Lauda se stal symbolem nezlomnosti. Po nehodě nosil výraznou rudou kšiltovku, kterou označoval za „ochranu před hloupými lidmi, co na mě zírají“. Jeho tvář nesla jizvy, ale jeho duch zůstal neporušený. „Svoji ošklivost mohu omluvit nehodou. Někteří lidé takovou omluvu nemají,“ řekl s typickým pragmatismem.
Dnes, v roce 2025, když si připomínáme 76 let od jeho narození, zůstává Niki Lauda inspirací. Jeho příběh je o tom, že i když vás osud srazí na kolena, můžete se postavit a jít dál – rychleji, než si kdokoli myslí. Ať už na závodní dráze, v podnikání, nebo v boji o vlastní život, Lauda dokázal, že skutečné vítězství není jen o titulech, ale o odvaze překonat nemožné.
Zdroje:
