Článek
Když se Vasil Mohorita v roce 2009 vracel z práce do pronajatého pokoje na londýnském předměstí, jen málokdo z jeho spolubydlících tušil, jakou minulost má za sebou. Živil se jako pomocník v kuchyni, bydlel ve sdíleném domě a podle jednoho ze spolubydlících se ostatním spíše vyhýbal.
Přitom ještě před dvaceti lety patřil k nejvlivnějším představitelům komunistického Československa. V listopadu 1989 seděl u jednacího stolu s Václavem Havlem a představiteli Občanského fóra. Později se stal úspěšným podnikatelem, jezdil luxusním Audi a vlastnil většinový podíl ve fotbalovém klubu Bohemians.
Jak se muž, který měl politickou moc i peníze, ocitl v londýnské kuchyni?
Z automechanika do vedení komunistické strany
Vasil Mohorita se narodil v roce 1952 v Praze. Jeho otec pocházel z Podkarpatské Rusi, za války prošel sovětským gulagem a později bojoval v československé jednotce Ludvíka Svobody.
Syn se vyučil automechanikem, ale opravování automobilů se jeho životním povoláním nestalo. V roce 1970 vstoupil do komunistické strany a začal budovat kariéru v Socialistickém svazu mládeže. Absolvoval stranické školení v Moskvě a postupně stoupal v aparátu, který měl vychovávat mladou generaci k oddanosti socialistickému režimu.
V roce 1987 se stal předsedou celostátního Socialistického svazu mládeže. O rok později už působil v sekretariátu Ústředního výboru KSČ. Bylo mu šestatřicet let a před sebou měl slibnou politickou budoucnost.
Pak přišel listopad 1989.
Zatímco se na pražských náměstích scházely statisíce demonstrantů, Mohorita se účastnil jednání s představiteli Občanského fóra. Patřil k těm komunistickým funkcionářům, kteří pochopili, že dosavadní režim už nelze udržet.
V prosinci se dokonce stal místopředsedou KSČ. Pokoušel se prosazovat její proměnu, jenže společnost už o reformovanou komunistickou stranu příliš nestála. Po neúspěšných politických pokusech z počátku devadesátých let z vysoké politiky odešel.
Na rozdíl od mnoha bývalých funkcionářů však nezůstal stranou veřejného života. Našel si nové uplatnění, tentokrát v podnikání.
Komunista, kterému kapitalismus vydělal miliony
Mohorita měl něco, co bylo v divokých devadesátých letech mimořádně cenné: rozsáhlé kontakty, znalost prostředí bývalého Sovětského svazu a zkušenosti s jednáním na vysoké úrovni.
Začal obchodovat s ruskými a ukrajinskými partnery a postupně se zapojil do několika podnikatelských projektů. Dařilo se mu natolik, že si v Klamoši u Pardubic pořídil velkou vilu s bazénem a jezdil v luxusním Audi A8.
Zvláštní kapitolu představovalo jeho působení ve fotbale. Na čas získal většinový podíl v pražském klubu Bohemians. Muž, který kdysi zastupoval režim odmítající kapitalismus, se tak stal úspěšným podnikatelem.
Jenže stejně rychle, jako se jeho poměry zlepšily, se začaly komplikovat.
Na přelomu tisíciletí se některé Mohoritovy aktivity dostaly do problémů. Působil také ve Zbrojovce Brno, která procházela složitým obdobím.
Jeho jméno se objevilo v souvislosti s rozsáhlým podvodem kolem CS fondů.
Rozpadlo se mu manželství a přišel o část dosavadních jistot. Později otevřeně hovořil o vážné psychické krizi, kterou v té době prožíval.
Nakonec se rozhodl odejít do zahraničí.
Místo jednání s politiky myl nádobí
Do Velké Británie odjel na počátku nového tisíciletí. Původně se chtěl zdokonalit v angličtině, ale pobyt se protáhl na několik let.
Pracoval ve skladu, sbíral jablka a vystřídal pomocná zaměstnání v restauracích. V Londýně se živil také mytím nádobí.
Když ho v roce 2009 vypátral týdeník Euro, bydlel v pronajatém pokoji ve sdíleném domě na okraji metropole. Jeden ze spolubydlících novinářům popsal uzavřeného muže, který se téměř nezapojoval do společného života.
Z bývalého vysokého komunistického funkcionáře a bohatého podnikatele se stal člověk, který si vydělával manuální prací a neměl žádné výsadní postavení.
Sám Mohorita však později svou britskou zkušenost nepopisoval jen jako pád. Tvrdil, že právě odstup od českého prostředí a obyčejná práce mu pomohly překonat těžké období.
Když se ho v roce 2016 novináři ptali, čím se živí, odpověděl bez okolků. Uklízel byty a kanceláře.
Někdejší šéf československých svazáků už neusiloval o návrat do politiky ani o další podnikatelskou kariéru. A právě v této době se v jeho životě objevilo něco, co by u bývalého komunistického funkcionáře čekal málokdo.
Dobrovolníkem v armádě někdejšího nepřítele
Mohorita začal pravidelně jezdit do Izraele, kde se zapojil do dobrovolnického programu Sar-El. Jeho účastníci pomáhají izraelské armádě s podpůrnými činnostmi, například při logistice a zásobování. Nejde o bojovou službu.
Pro člověka s jeho minulostí to byl nečekaný obrat. Komunistické Československo po šestidenní válce v roce 1967 přerušilo s Izraelem diplomatické vztahy a v následujících desetiletích jej vykreslovalo jako nepřátelský stát.
Někdejší představitel tohoto režimu nyní dobrovolně pracoval na izraelských vojenských základnách.
Mohorita vysvětloval svůj vztah k Izraeli rodinnou historií a prostředím, v němž vyrůstal. Podle vlastních slov měl v rodině vzdálené židovské předky. Začal se učit hebrejsky a používal také jméno Ben Vasco Meier.
V rozhovoru z roku 2018 uvedl, že absolvoval už deset třítýdenních dobrovolnických pobytů.
Na otázku, proč se k této práci stále vrací, odpověděl jednoduše: „Je to hlavně dobrovolnická činnost, kterou jsem chtěl dělat a která je zajímavá.“
Zatímco kdysi působil v aparátu, který mladé lidi vedl k poslušnosti komunistické ideologii, nyní dobrovolně pomáhal ozbrojeným silám státu, vůči němuž byl tento aparát nepřátelsky naladěn.
Jeho životní příběh se do jednoduchého hodnocení nevejde. Byl funkcionářem autoritářského režimu, po jeho pádu dokázal vydělat miliony, později prošel osobní krizí a živil se prací, kterou by si s někdejším stranickým prominentem spojoval málokdo.
A nakonec našel nové uplatnění v Izraeli, zemi, kterou jeho bývalí soudruzi považovali za nepřítele.
Zdroje:





