Článek
Když paní Ivana z Bohumína v roce 2000 pohřbívala maminku, chtěla jí dopřát důstojné poslední rozloučení. Pohřební služba Maxi jí nabídla několik druhů rakví a doporučila jednu za 3 600 korun. Žena souhlasila. Majitel firmy Jaroslav Heinz na ni působil jako příjemný a ochotný člověk, a tak neměla důvod o jeho službách pochybovat.
Smuteční obřad proběhl bez problémů. Rodina se rozloučila, rakev odvezli a zdálo se, že tím vše skončilo. Jenže to nejpodstatnější se odehrálo až poté, co pozůstalí odešli.
Zaměstnanci pohřební služby převezli tělo do pronajaté márnice v bohumínské nemocnici. Tam zesnulou vyjmuli z rakve, kterou rodina zaplatila a přeložili ji do obyčejné kremační rakve za několik stovek korun. V ní pak ženu odvezli do ostravského krematoria.
Dražší rakev zůstala firmě. Mohla posloužit při dalším pohřbu a podnikatel za ni mohl znovu inkasovat peníze.
Ivana se nic z toho nedozvěděla. Až když ji později kontaktovali policisté, zjistila, že její maminka byla zpopelněna v rakvi za přibližně osm set korun.
Stokoruna za překládání mrtvých
Jaroslav Heinz provozoval pohřební službu Maxi v Bohumíně na Karvinsku. Podle výpovědi jednoho z bývalých zaměstnanců se firmě zpočátku dařilo, ale koncem devadesátých let se dostala do finančních problémů. Právě tehdy se měl zrodit způsob, jak na pohřbech vydělávat víc, aniž by zákazníci cokoli poznali.
Finta byla jednoduchá. Pozůstalí zaplatili za dražší zdobenou rakev, v níž jejich blízký absolvoval smuteční obřad. Po rozloučení ale následovala výměna za levnou rakev určenou ke kremaci. Ta původní se vrátila do oběhu.
Zaměstnanci tak museli s těly manipulovat dvakrát. A za práci navíc dostávali odměnu.
„Byla to práce navíc, tak jsme dostali asi stovku na svačinu,“ vypověděl jeden z bývalých zaměstnanců před karvinským soudem.
Za touto větou se skrýval systém, který fungoval od roku 1999 do roku 2002. Podle pozdějšího soudního rozhodnutí připravil nejméně 204 rodin o peníze, které zaplatily za rakve svých blízkých.
Pro pozůstalé přitom nebylo prakticky možné podvod odhalit. Rakev, kterou si objednali, během obřadu skutečně viděli. Co se s ní stalo později v márnici, už nikdo z nich nekontroloval.
Podvod prozradil anonym
Na podezřelé praktiky nepřišla žádná z rodin. Vyšetřování začalo až na základě anonymního oznámení, které upozornilo policii na podivné zacházení s rakvemi.
Kriminalisté se pustili do účetnictví firmy. Porovnávali faktury za nákup rakví, doklady vystavené zákazníkům a záznamy ostravského krematoria. Právě tam se vedla evidence rakví, v nichž byla těla přijímána ke zpopelnění.
Údaje se rozcházely. Pohřební služba účtovala rodinám dražší rakve, zatímco krematorium přebíralo zesnulé v levnějších. Rozdíl nebyl možné vysvětlit obyčejnou účetní chybou.
Podezření navíc potvrdili lidé, kteří ve firmě pracovali. Bývalý zaměstnanec Pavel Gajda v lednu 2004 u soudu vypověděl, že majitel vydával písemné pokyny k nákupu rakví. Převážně se pořizovaly ty nejlevnější, přestože při pohřbech firma používala drahé obřadní rakve.
Podle státní zástupkyně Ivety Kozielové byly právě dokumenty spolu se svědeckými výpověďmi zásadními důkazy. Vyšetřovatelé dokázali rekonstruovat, jak firma s rakvemi nakládala, přestože od některých pohřbů uplynulo několik let.
Teprve nyní se pravdu začali dozvídat také pozůstalí.
Paní Ivana, která si majitele pohřební služby pamatovala jako slušného člověka, jen těžko chápala, co se stalo. Nebyla sama. Rodiny, které zaplatily za poslední rozloučení, najednou zjišťovaly, že rakev jejich blízkého mohla být použita při pohřbu úplně cizího člověka.
Pohřební služba fungovala dál
Když se případ v listopadu 2003 dostal před Okresní soud v Karviné, Jaroslav Heinz už čelil obžalobě z rozsáhlého podvodu. Přesto jeho firma stále přijímala zakázky.
Bohumínská nemocnice mezitím ukončila pronájem márnice, kterou firma využívala. Živnostenský úřad však musel s případným zákazem podnikání počkat na pravomocné soudní rozhodnutí.
Sám Heinz se k obvinění veřejně vyjadřovat nechtěl. Když se ho v prosinci 2003 ptala reportérka Radiožurnálu, odpověděl pouze: „Já vám neřeknu nic, nezlobte se.“
V březnu 2004 ho karvinský soud uznal vinným a uložil mu dva roky nepodmíněného vězení. Podnikatel se okamžitě odvolal. Jeho obhajoba mimo jiné upozorňovala na podíl zaměstnanců, kteří se na výměnách rakví přímo podíleli.
Odvolací soud však v srpnu 2004 potvrdil, že podvody byly prokázány. Upravil pouze výpočet škody, a proto snížil trest na jeden rok vězení. Heinz zároveň dostal sedmiletý zákaz podnikání v pohřebnictví. Škoda byla nakonec vyčíslena přibližně na 350 tisíc korun.
Pro podnikatele tím kauza skončila pravomocným odsouzením. Pro rodiny, které jeho služeb využily, ale měla ještě jeden, mnohem osobnější rozměr.
Když paní Ivana vybírala rakev pro svou maminku, netušila, že se z ní stane zboží určené k opakovanému prodeji. Chtěla jen důstojně pochovat člověka, kterého měla ráda.
Zdroje:





