Hlavní obsah
Věda a historie

Starý dopis a tajné seznamy: Popel námořníka zavražděného nacisty našli ve strašnickém krematoriu

Foto: Gotzon - Treball propi, Wikimedia Commons CC BY-SA 4.0

Baskického námořníka Anjela Lekuonu zavraždili nacisté nedaleko Hradišťka

Baskický námořník Anjel Lekuona uprchl před Frankovým režimem do Francie. Nacisté ho však zajali a krátce před koncem války zavraždili. Jeho rodina dlouho netušila, kde hledat jeho pozůstatky. Rozuzlení našel jeho synovec ve starém dopise.

Článek

Dopis ležel v zásuvce nočního stolku dlouhá desetiletí. Anjelova sestra ho opatrovala jako jednu z posledních památek na bratra, který odešel ze Španělska a už se nikdy nevrátil. Přinášel zprávu, které se rodina obávala. Anjel Lekuona byl mrtvý.

Kde však skončilo jeho tělo, nikdo nevěděl. Až po mnoha letech se do pátrání pustil jeho synovec Antón Gandarias. Netušil, že ho stopy zavedou z rodného Baskicka až do pražského krematoria, kde se za války odehrával příběh, který měl zůstat před nacisty utajen.

Před Frankem utekl, nacistům neunikl

Anjel Lekuona se narodil 1. března 1913 v baskické obci Busturia. Živil se jako námořník a zemědělec. Jeho poklidný život však přerušila španělská občanská válka. Postavil se na stranu republikánů, kteří bojovali proti povstalcům generála Franciska Franka.

Když republikáni v roce 1939 prohráli, odešel stejně jako statisíce dalších Španělů do Francie. Doufal, že tam najde bezpečí. Jenže o rok později zemi obsadili Němci a někdejší španělští republikáni se ocitli v nebezpečí znovu.

Lekuona se dostal do rukou nacistů. Následovalo věznění a deportace, které ho nakonec přivedly až do Hradištka nedaleko Prahy. V tamním pobočném táboře koncentračního tábora Flossenbürg nacisté drželi politické vězně různých národností, mezi nimi i španělské republikány.

Na jaře 1945 už bylo zřejmé, že Německo válku prohrává. Spojenecká vojska postupovala Evropou a vězni doufali, že se brzy dočkají osvobození. Lekuonovi však zbývaly poslední dny života.

Dne 9. dubna 1945 ho příslušníci SS spolu s dalšími vězni zavraždili na cestě z Hradištka na Závist. Bylo mu dvaatřicet let. Následujícího dne jeho tělo zpopelnili ve strašnickém krematoriu v Praze. Podle nacistických příkazů měl jeho popel zmizet. Jenže právě tam se našel člověk, který se rozhodl rozkazy neposlechnout.

Dopis rodina ukrývala před diktaturou

V Baskicku zatím Lekuonovi příbuzní čekali na zprávy. Po válce se jim ozval Gregorio Uranga, francouzský Bask, který s Anjelem prošel nacistickými tábory a podařilo se mu přežít. Dne 16. července 1945 napsal rodině dopis. Popsal v něm společné věznění i okolnosti Anjelovy smrti. Zmínil také pražské krematorium, kam bylo jeho tělo převezeno.

Pro rodinu šlo o bolestné, ale nesmírně cenné svědectví. Věděla alespoň, že Anjel nežije. Jenže ve Španělsku stále vládl Franco, jehož režim někdejší republikány pronásledoval. O jejich osudech se často raději mlčelo. Anjelova sestra proto dopis uschovala do zásuvky nočního stolku. Přečkal tam dlouhá desetiletí, zatímco se svět kolem měnil a vyrůstaly další generace.

Jedním z jejích potomků byl Antón Gandarias. Strýce nikdy nepoznal, ale jeho příběh ho začal stále více zajímat. Ke starému dopisu se opakovaně vracel a snažil se zjistit, co se s Anjelem stalo po deportaci do nacistických táborů. Zvláštní význam nakonec získala nenápadná zmínka o krematoriu v Praze. Ve stejné době pátral baskický učitel Unai Eguia po osudu jiného španělského republikána, Enrica Monera. Když se oba badatelé spojili, zjistili, že jejich příbuzní byli zavražděni ve stejný den a jejich těla skončila na stejném místě.

Začali proto hledat v českých archivech. A právě tam narazili na jméno Františka Suchého.

Ředitel krematoria riskoval život

František Suchý vedl strašnické krematorium od roku 1932. Když nacisté obsadili české země, začala do zařízení přicházet těla popravených odbojářů, politických vězňů a dalších obětí okupačního teroru.

Nacisté chtěli, aby po zavražděných nezůstala žádná stopa. Popel se nesměl vydávat rodinám a ostatky měly být zlikvidovány. Pozůstalí tak často ani nevěděli, kde jejich blízcí skončili. Suchý však odmítl být pouhým vykonavatelem těchto příkazů.

Začal tajně uchovávat popel popravených, označovat urny a zaznamenávat jejich jména. Pomáhali mu zaměstnanci krematoria a také jeho dospívající syn František. Ten později vzpomínal, jak ho otec budil uprostřed noci, aby společně opisovali údaje o dalších mrtvých.

Během války se podařilo uchovat údaje o více než 2 200 obětech nacismu. Mezi nimi byli také španělští republikáni zavraždění v Hradištku. Suchý tehdy nemohl tušit, že jeho rozhodnutí jednou pomůže lidem, kteří žili téměř dva tisíce kilometrů od Prahy.

Po desetiletích konečně našli místo jeho odpočinku

Když Antón Gandarias a Unai Eguia začali porovnávat archivní dokumenty se záznamy strašnického krematoria, podařilo se jim rozplést osud několika španělských vězňů. Zjistili, že popel šesti republikánů, mezi nimi i Anjela Lekuony, byl v roce 1948 pietně uložen na čestném pohřebišti krematoria. Původní kovové urny se však během desetiletí pravděpodobně rozpadly. Anjelovy ostatky proto nebylo možné samostatně vyzvednout. Jeho rodina ale konečně věděla, kde spočívá.

V dubnu 2022 přijeli potomci španělských vězňů do České republiky. Navštívili Hradištko, kde jejich příbuzní prožili poslední měsíce života, i strašnické krematorium.

Na místě někdejšího tábora vysadili duby pocházející z baskické Gerniky, města, které během španělské občanské války zničilo německé bombardování.

Pro Antóna Gandariase tím skončilo dlouhé hledání. Dopis, který jeho matka tolik let opatrovala, ho nakonec přivedl až k místu posledního odpočinku jejího bratra.

Odvahu za nacismu vystřídalo komunistické vězení

František Suchý a jeho rodina se však po válce klidného života nedočkali. Po komunistickém převratu v únoru 1948 začala do strašnického krematoria přicházet také těla obětí nového režimu. Suchý se znovu snažil uchovávat údaje o popravených.

Rodina se navíc zapojila do protikomunistického odporu. František mladší pomáhal šířit ilegální tiskoviny a podporoval pronásledované lidi. V roce 1952 ho komunistický soud odsoudil k pětadvaceti letům vězení. Za mřížemi nakonec strávil dvanáct a půl roku.

Pomník v Madridu

Příběh Anjela Lekuony a rodiny Suchých se stal námětem dokumentárního filmu Popel baskického režiséra Oiera Plazy. Snímek vznikl v roce 2025 v mezinárodní koprodukci za účasti České televize.

Neobvyklé pátrání však mělo ještě jedno pokračování. Dne 29. května 2026 odhalili v Madridu pomník Františka Suchého. Bronzová socha českého výtvarníka Jakuba Vlčka stojí v parku Madrid Río nedaleko Pražského mostu.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz