Článek
Chramostová vstoupila do dějin jako jedna z nejvýraznějších osobností československého disentu. Její život však nebyl přímočarým příběhem hrdinství. V mládí věřila komunistickým ideálům, podepsala spolupráci s StB a prožila tragédii, se kterou se nikdy nedokázala vyrovnat. 17. listopadu 2026 by oslavila 100. narozeniny.
Když její kolegyni hrozila poprava
V říjnu 1951 se slavná herečka Jiřina Štěpničková pokusila se svým malým synem uprchnout z Československa. Stala se ale obětí léčky komunistické tajné policie. Nedaleko Mariánských Lázní ji zadržela pohraniční stráž.
Režim chtěl z jejího případu udělat výstrahu. V Divadle Československé armády, dnešním Divadle na Vinohradech, bylo svoláno shromáždění, na kterém měli herci svou bývalou kolegyni odsoudit.
Mezi členy souboru byla i pětadvacetiletá Vlasta Chramostová. Podle pozdějších svědectví se proti odsouzení Štěpničkové postavili pouze Josef Chvalina a jeho manželka Lída Vostrčilová.
Prokurátorce Ludmile Matušínské však přijatá rezoluce nestačila. Podle vzpomínek Vlasty Chramostové požadovala dokument, v němž by herci výslovně žádali trest smrti.
Herečka ve svých pamětech jmenovala čtyři kolegyně, které údajně takovou žádost podepsaly: Světlu Amortovou, Soňu Neumannovou, Světlu Svozilovou a Jarmilu Švábíkovou.
Originál dokumentu se nedochoval a svědectví o jeho signatářích se rozcházejí. Tvrzení některých badatelů o tom, že Chramostová osobně požadovala popravu Jiřiny Štěpničkové tak nejsou ničím podložena.
Ta byla v prosinci 1952 odsouzena k patnácti letům vězení. Za mřížemi strávila téměř devět let a na svobodu se dostala až v roce 1960.
Podpis, který ji pronásledoval
V padesátých letech se o Chramostovou začala zajímat Státní bezpečnost. Její první manžel Bohumil Pavlinec, někdejší ředitel brněnského rozhlasu, se po politických čistkách ocitl v nemilosti režimu.
V roce 1954 Chramostová nabídku ke spolupráci s StB odmítla. O tři roky později však podepsala vázací akt. Jako tajná spolupracovnice byla registrována do roku 1964.
Sama později přiznala, že při jejím rozhodování hrála roli slabost, ješitnost i touha po úspěchu. Podle Paměti národa však během spolupráce nepředala StB žádné cenné informace.
Po listopadu 1989 se její jméno objevilo v seznamech spolupracovníků tajné policie. Chramostová podpis nepopírala. Ve svých pamětech se k němu vrátila jako k jednomu ze svých životních selhání.
Tragédie, kterou si nikdy neodpustila
Nejtěžší rána však přišla v květnu 1963. Chramostová tehdy odjížděla autem z Prahy do Brna se svým jediným synem Konrádem, kterému doma říkali Kononek. Chlapec se narodil z jejího vztahu s brněnským sochařem Konrádem Babrajem.
Dne 25. května nedaleko Popůvek při předjíždění havarovala. Sama utrpěla vážná zranění, její téměř čtyřleté dítě zemřelo následující den v nemocnici.
Ztráta syna ji poznamenala na celý život. V pozdějších vzpomínkách mluvila o tom, že byla zároveň obětí i katem.
Rozpadl se také její vztah s Konrádovým otcem. Chramostová se potýkala s těžkými psychickými následky a ztrátu jediného dítěte nikdy zcela nepřekonala.
Opora přišla v osobě kameramana Stanislava Miloty, který se později stal jejím manželem a zůstal po jejím boku až do své smrti.
Z někdejší stoupenkyně režimu se stala disidentka
Rozhodující politický zlom přinesla sovětská okupace Československa v srpnu 1968. Chramostová se postavila proti okupaci a odmítla nastupující normalizaci.
Postupně přišla o možnost veřejně vystupovat. Po zrušení Divadla za branou v roce 1972 ještě hostovala v Chebu, kde ztvárnila Matku Kuráž. Poté se před ní oficiální divadelní scény uzavřely.

Scénář s osobními poznámkami Vlasty Chramostové
Herectví se však nevzdala. Ve svém pražském bytě pořádala představení pro přátele a další odpůrce režimu. Její bytové divadlo se stalo jedním ze symbolů nezávislé kultury.
V roce 1977 patřila mezi první signatáře Charty 77. Státní bezpečnost ji sledovala, vyslýchala a pronásledovala. Žena, která kdysi podepsala spolupráci s tajnou policií, se tak sama ocitla v jejím hledáčku.
Po listopadu 1989 se vrátila na divadelní jeviště a získala řadu ocenění za svou uměleckou práci i občanskou statečnost.
Pozůstalost připomene celý její život
V roce 2020 se podařilo Krajské knihovně v Karlových Varech získat osobní knihovnu a literární pozůstalost slavné herečky. Fond, který pracovníci knihovny přivezli v 65 bednách, obsahuje zhruba dva a půl tisíce knih, divadelní periodika, korespondenci, fotografie, samizdaty i vzácné zvukové záznamy. To vše projde digitalizační linkou a postupně bude zpřístupněno badatelům i veřejnosti.

Osobní korespondence Vlasty Chramostové
Příběh Vlasty Chramostové totiž nelze zúžit pouze na její statečný odpor proti komunistické diktatuře. Patří k němu také chyby mládí, podpis spolupráce s StB a bolestná ztráta dítěte, kterou si nesla až do konce života.
Její osud ukazuje, že lidský život nebývá černobílý. A že odvaha někdy spočívá nejen v odporu proti bezpráví, ale také ve schopnosti přiznat vlastní selhání.
Zdroje:





