Článek
Právě jsem dočetla knihu „Fotograf z Osvětimi“. O době holocaustu mám nastudováno mnohé, a stále nevycházím z údivu, co vše se dělo. Jak je možné, že se to zlo dělo tolik let. Jak vlastně jeden člověk jménem Adolf Hitler dokázal uskutečnit tolik utrpení, bolesti a ponížení pro nevinné lidi.
Toto téma mě zajímá již zhruba 20 let, a ač jsem viděla spousty dokumentů, četla knihy z různých úhlů pohledu a byla se podívat v koncentračním táboře, stále nepřestávám být udivena a šokována. Nemáme představu, a nikdy nebudeme mít. A i přesto mě to vše bolí, jako bych já sama byla účastna toho všeho zla.
Wilhelm Brasse byl zcela jistě obětí jako spousta dalších. Hrdě se hlásil ke své polské národnosti a odmítal přísahat věrnost Hitlerovi. Pokusil se o útěk, ale marně. Byl dopaden a po 5 měsících věznění odvezen do Osvětimi. V nelidských podmínkách stavěl cestu mezi kolejemi a krematoriem. Nakonec ho zachránili dovednosti fotografa a byl přiřazen do oddělení identifikace. Tady začalo peklo, které měl až do smrti před očima.
Celé 4 roky práce také někdy pro doktora Mengeleho. 40.000 tváří vězňů, kteří prošli identifikací. Mnohé z nich dodnes vidíme v muzeu Osvětim. A to právě díky fotografovi, který v posledních dnech neuposlechl rozkaz nadřízeného všechny důkazy a negativy spálit.
V ten poslední den se Wilhelm Brasse rozhodl, že se celý svět musí dozvědět pravdu. Věděl, že ho neuposlechnutí rozkazu bude stát život. Snad v tu chvíli při něm konečně stál Bůh, a Wilhelm všechno to peklo přežil. Negativy naházel různě za skříně s obrovským strachem co se stane, až to nadřízený zjistí. Už nezjistil. Utekl. A Wilhelm Brasse byl osvobozen.
Po celou dobu ho taky držela nad vodou vzpomínka na Bašku, dívku, do které se v táboře zamiloval. Ta byla deportována pryč a několik let ji Brasse neviděl. Jeho první kroky po vysvobození vedly právě za ní. Jejich shledání bylo ale jiné, než by si člověk představoval. Svou lásku už téměř nepoznal, jak byla vyhublá, její krásné vlasy, které obdivoval byly pryč. A Baška už nebyla tou duší, která ho taky tak vroucně milovala. Byla to jen prázdná chodící postava, která ani nechápala, proč za ní Wilhelm přijel.
V knize vypráví Wilhelm Brasse v podstatě celý svůj příběh a popisuje i některé zrůdnosti Mengeleho, který nebyl na rozdíl od jiných nikdy dopaden a potrestán. Byl nucen fotografovat nejen portréty, ale častokrát i ohavnosti, které si nedokážeme ani představit.
Wilhelm dokonce dlouhá léta neřekl ani své ženě, že právě on byl tím fotografem z Osvětimi. A právě jeho vášeň ho v podstatě zničila. Fotoaparát už nedokázal vzít nikdy do ruky, protože za objektivem viděl už navždy všechny ty nebohé tváře a bolest nevinných lidí… Fotograf z Osvětimi Wilhelm Brasse byl pro mě velmi odvážným člověkem se srdcem na pravém místě. Jeho odvážný čin tak navždy přinesl důkazy, trvalé stopy o něčem, čemu já stále nedokážu uvěřit. Zesnul v roce 2012 v místě, kde se narodil.
Tak nevím, zda mám chuť se podívat i na dokument s názvem Portrétista, který Wilhelm natočil. Snad ale z úcty k němu to udělám, i když vím, že budu opět v slzách.
Zdroj: Wikimedia, Instagram, kniha Fotograf z Osvětimi (autor Luca Crippa, Maurizio Onnis). Kniha byla zpracována podle vyprávění samotného Wilhelma Brasse.
