Článek
Spodní část stěny schodiště byla u nás v domě malována šedou barvou s válečkem. Minimálně deset let jí nikdo neobnoval. První důvod byl ten, že malba byla omyvatelná, druhý důvod byl ten, že na šedé barvě se vzorováním nebyly vidět žádné nečistoty. No a třetí důvod byl nasnadě…co s tím? Poslední zdobení válečkem už dělal malíř tak, že na normální váleček obmotal punčochu a tak vytvořil jakýsi vzor. Moc se mi to nelíbilo a chtěla jsem to dělat jinak. Takže jsem si s nadšením koupila na internetu vzorovací váleček s přesvědčením, že to zvládnu levou zadní!
Manžel nejdříve vymaloval horní část chodby a já měla za úkol tu spodní. Takže nalepit doprostřed malířskou pásku, namíchat barvu a šup…práce šla celkem od ruky. No a pak nastala „válečková fáze“. Váleček jsem nejdříve sestavila.
Stěna po zaschnutí
Pak jsem namíchala barvu. Rozhodla jsem se pro tón v tónu, malbu válečkem jsem chtěla jen trošku tmavší než podkladní barvu. Toto se nakonec ukázalo jako velmi šťastné řešení. Malba válečkem totiž neprobíhala tak, jak jsme očekávali. Celkem brzy mi došlo, že můj váleček není žádné Lamborghini mezi auty. Sedmdesátkový malíř by ho zřejmě po dvaceti minutách vyhodil z okna. Lehce se zadrhával, což je u válečků veliký problém, protože místo obrázku se vám pak na stěně udělají svislé šmouhy. Navíc jakákoliv nerovnost zdi znamenala neúplný otisk vzoru. A tak nastala doba zkoušení a přemalovávání některých míst znovu a znovu. Naštěstí jsem objevila nejlepší způsob válečkování, držet ho oběma rukama po stranách a jet zespodu nahoru.Když se pak váleček zadrhnul, zpomalila jsem a donutila ho otáčet se. Další problém byla středová tyčka válečku, která po stranách trčí. Ta mi zabránila dostat se na kraj zdi u různých koutů, kterých je na naší chodbě velká spousta. Tam jsem musela improvizovat. Taky mě napadlo, že drobnější vady na kráse můžu opravovat tenkým štětečkem, což je méně náročné než znovu a znovu stěnu přemalovávat.
Barva před zaschnutím.
Nicméně vzorek i přes velkou snahu nevypadal dokonale, a tam mi pomohl fakt, že po zaschnutí výrazně zesvětlal a chyby nebyly tolik vidět. Navíc jsem si vzpomněla na vintage kachličky, které mají vzorek schválně výrazně nedokonalý, a jsou v módě. Takže návštěvám můžu tvrdit,že je to schválně.😊Práci jsem nakonec zvládla, i když jsem byla dost unavená.
Jenomže pak nastala třetí fáze…malování dělícího proužku. Myslela jsem si, že to bude hračka.....jenže nebyla. Malovali jsme ho pomocí štětce a pravítka, čára ale nebyla stejně široká a vůbec nevypadala dobře. Zkoušeli jsme i techniku svázáni štětce tak, aby se netřepil, nicméně ani tak to nevypadalo dobře. Už jsem uvažovala, že koupím samolepící proužek na internetu. Tam je spousta takových výrobků, nicméně jsem si nebyla jistá, jestli by vůbec držel, a na jak dlouho. Pak mě konečně napadlo lepit dva proužky malířské pásky těsně nad sebe. Zjistila jsem, že to od oka zvládnu líp, než když si to odměřuji, protože stačí milimetr uhnout a pásek je zas nestejnoměrný. Byla to celkem fuška a opatrná detailní práce, hlavně v koutech, ale nakonec to dopadlo dobře.
Stěna byla hodně členitá.
Vymalovaná chodba se mi líbí, otázka je, jestli by do toho šla znova, kdybych věděla, co mě čeká. Asi ano, protože už vím, jak na to. Nicméně přiznám se, že jsem se v dřívějších dobách na stěny malované válečkem dívala tak trochu s despektem. Dnes se musím sklonit před malíři, kteří dělali pruh od stropu až po podlahu, ten musel být kolmý a kvůli výrazným barvám musel vypadat perfektně. Válečky byly dříve podstatně kvalitnější, měly hliníkové pouzdro a hezky klouzaly. Viděla jsem jedno video, kde profíci takovým válečkem malovali chodbu. Nicméně, i přesto, klobouk dolů před trpělivostí sedmdesátkových malířů! Nedivím se, že tento styl už téměř zanikl. Jedním z důvodů je jeho náročnost. Vymalovat stěny jednobarevně je zkrátka mnohem jednodušší.
