Článek
Neschopnost vnímat některé lidi reálně, může mít jeden hlavní důvod.
Typický příklad: jsme zamilovaní, vnímáme toho druhého v růžových barvách, a vše okolo něj se nám zdá krásné a dokonalé. A pak u toho člověka narazíme na pár opravdu ošklivých vlastností. A nastane problém, nejde nám to spojit dohromady. Na jedné staně chytrý člověk, který dělá spousty užitečných věcí, je milý a vtipný.....na druhé straně bezohledný jedinec, s primitivními názory, které působí až hloupě. Po přečtení poslední věty se vám pravděpodobně vybaví jedinci dva, nikoliv jeden. Ale co když to je jeden jediný člověk, který se jeví jako někdo, kdo je někdy bezvadný a jindy strašný?
Vůbec se nemusí jednat o zamilovanost, stačí nějaký náš kamarád, politik, kdokoliv, kdo je pro nás nějak důležitý. Jeho vlastnosti jsou tak protikladné, že je nejsme schopni propojit dohromady.
Náš mozek si s tím neví rady a začně tohoto jedince vnímat jako dva různé lidi. Buď nám to v hlavě přepne na variantu a) a ten člověk je pro nás úžasný a máme ho velice rádi. Anebo nám to v hlavě přepne na variantu b) a k tomuto jedinci vnímáme nechuť a odpor. Nic mezi tím. A podle toho, jak je nastavena naše psychika, a jak moc toho člověka potřebujeme, pak výrazně převládá varianta a) nebo varianta b).
V průběhu života se to pak třeba celé změní. Odmilujeme se, přestaneme se kamarádit, začneme mít rádi jiné politiky. A z varianty a) pak trvale přepneme do varianty b). Oblíbený jedinec se v naší hlavě přetvoří v někoho odpudivého.
Nevím proč, ale snaha vnímat některé lidi reálně se jeví jako pokus spojit vodu a olej. Prostě to nejde.
