Článek
Už zase Agáta Hanychová. Proč proboha? Anebo Veronika Žilková. Celý Žilkovic klan. Pak tady máme Dádu Patrasovou s rodinou, případně Simonu Krainovou. Proč se pořád píše o těch samých? Odpověď je jednoduchá…protože komunikují s novináři. Zvedají jim telefony a odpovídají na otázky. Na druhém protipólu jsou VIP, kteří s novináři nekomunikují vůbec. Třeba takový Karel Roden, nebo Ondřej Vetchý a spousta jiných herců. Mnozí VIP jsou také aktivní na sociálních sítích, kde o sobě sdělují informace a fotografie. Takže si novinář opíše, ke kterému moři zase jednou, kde na koho vyšpulili zadeček a komu to zase ohromně slušelo. Mají článek jedna dvě.
Novináři potřebují napsat článek, který budou lidi číst. V dnešní době nerozhoduje příliš kvalita, rozhoduje čtenost. Počet kliknutí na článek. Nebo na video. Lidi baví číst různé bulvární články, protože u toho nemusí myslet. A mohou se navíc „levně“ naštvat a vylít si žluč v diskuzi. Na rozdíl od politických článků tam není takové riziko, že vám vynadá volič opačného politického spektra. Ideální je, když se váš názor shoduje se všemi ostatními diskutéry. To pak máte pocit, že někam patříte. Váš názor krát deset, dvacet, třicet. Bingo.
Dříve byla pouze tištěná periodika. Takže se vlastně nevědělo, který článek četlo kolik lidí. Tak se mohlo stát, že vážený novinář napsal to, co nikdo nečetl, a nějaký elév třeba nejčtenější článek. Nedalo se to zjistit. Na internetu se není možné někam schovat. Což je asi taky nevýhoda. Vysoce odborný článek, na kterém novinář dlouho pracoval, může mít horší čtenost než článek napsaný za deset minut.
Na druhou stranu, existují články nebo videa, které jsou nadčasové. Budou zajímavé i za několik let. Mohou se opakovaně zveřejnit. Což u bulváru úplně nejde. Třeba různé životopisy, dějinné události i dobrá motivační videa.
Velkou hodnotu má i investigativní žurnalistika, která se snaží napravovat různé zločiny a nešvary v naší společnosti, které zanedbaly orgány činné v trestním řízení.
Na závěr: pokud vám vadí články o stále stejných celebritách, tak je zkuste nečíst. I když to není tak jednoduché. Je to jako jíst pořád tu samou zmrzlinu. Nemůžete za to, že vám ji pořád nabízejí, ale snist ji není vaše povinnost.
