Článek
To, že Maroko není Evropa, si některé z nás po příjezdu z Evropy hned tak neuvědomí.
Člověk evropský Evropský má natrénováno z minulých dovolených: příjezd, check-in a hurá na pláž. A nejlepší je, když je hotel maximálně 200 metrů od moře.
Jenže Tanger není resort. Ale ani konzervativní Saúdská Arábie. Do Maroka jezdí na dovolenou k moři přeci tolik turistů, že jsem kulturní rozdíly v ten moment neřešila. Hodila jsem na sebe plavky, dlouhý rudý kaftan a běžela dolů na pláž.
V písku na židličkách tiše seděly marocké ženy v abájách a hidžábu. Jen tak pily čaj a přitom pozorovaly koupající se mladíky. Zatímco hoši hráli fotbal, křičeli po sobě a dováděli u břehu, některé ženy si možná vybíraly budoucího ženicha.
Drsná Evropanka shodila kaftan a v rudých bikinách vyrazila do moře. Žádná modelka, a tak se předpokládal klid.
Slunce nad horizontem se krásně zrcadlilo na stříbrné hladině moře, která lákala k večerní koupeli.
Začal hukot. Mladí muži asi v životě neviděli ženu v plavkách. Ale jak jsem byla ve vodě, nikoho jsem neslyšela ani neviděla. Stala jsem se součástí mořské hladiny a pohledem na nekonečné moře si odplavala svůj kilometr.
Mladíci pořád nechtěli jít domů a stále dováděli u břehu.
Nádech, výdech. Jde se z vody a rychle zabalit do osušky. Spustil se opět šílený povyk. Naštěstí Evropanka umí jen slušná arabská slova, a tak jí nesrozumitelná změť arabsko-berberské řeči byla ukradená.
Vzpomněla jsem si, že na Facebooku dělá mladý Arab videa, jak ho maminka vždy zmlátí pantoflem. Takovou by tu asi potřebovali všichni.
Vy parchanti, zítra už vám tady divadlo hrát nebudu. Zítra sem už nejdu.
A hádejte, kam šla Evropanka druhý večer plavat? Zase na tu stejnou pláž.
