Článek
Ve spoustě věcí s autorem souhlasím, především mu děkuji, že toto téma nadhodil, závislých lidí na hazardu už jen na základě statistik prosázených peněz logicky buď přibývá, či dávají do hazardu mnohem větší částky. Jenže ono to na první pohled není vidět. Herny opravdu téměř vymizely, o známého nebo příbuzného vycházejícího z casina, herny či sázkovky jen tak nezakopnete. Jestli se Vám to někdy stalo, co jste si řekli? Pokud jste nebyli také tím, kdo takové podniky navštěvuje, nejspíše jste se ho třeba zeptali, mluvili jste o tom se společnými známými, že jste viděli Pepíka jak jde z herny… Nyní ho jen potkáváte na ulici, v práci, v hospodě, prostě kdekoliv. Má mobil v ruce, vy možná zrovna také a sjíždíte sociální sítě, píšete někomu nebo sklízíte ve hře obilí abyste si mohli časem pořídit lepší statek… Napadne Vás v tu chvíli, že on zrovna roztáčí ruletu za poslední stokorunu přesto, že mu před pár hodinami přišla výplata? Že sleduje fotbalový zápas jen proto, že má vsazeno že padnou ještě dva góly? Dají se o tomto všem vést dlouhé debaty, navrhovat řešení, já bych tu mohl teď také podrobně rozebírat své názory a návrhy, jak nastálou současnou situaci „vyřešit“. Pár svých názorů si možná v následujících řádcích neodpustím, ale myslím si, že lepší bude Vám především napsat pár vět o vlastních zkušenostech jak o mém gamblerství v éře kamenných heren i následném online hazardu, tak jak jsem to zažil já. Pak, pokud budete chtít, si třeba sami uděláte obrázek o tom, co je vlastně „lepší či horší“. Nebo je to ve finále vlastně tak trochu jedno?
„Zlaté“ herny
Pro ty, kteří nečetli můj první článek o dni, kdy jsem se stal gamblerem, jen předestřu, že to, že jsem gambler, jsem si připustil až po třinácti letech…
Za dob mých prvních zkušeností s hazardem, což je přes dvacet let, žádný online hazard neexistoval. Do prvního setkání s ruletou, jsem pomalu ani netušil, že nějaký hazard existuje. Z dětství jsem si ale vlastně pamatoval „bábu tutovku“ a nákup losů u stolků na ulicích a všemožných trzích. Nejen ostatních lidí, ale i mých příbuzných a teď, když jsem si to zpětně vybavil, vlastně nákup kolikrát proběhl i na základě mé prosby…Byl jsem už tenkrát v deseti letech gambler stejně jako tedy i ta babička s dědečkem, kteří stáli ve frontě před námi? Každopádně toto jsem během své první návštěvy herny v hlavě neměl. Přes ruletu a hrací automaty, tikety v sázkových kancelářích, pokerové turnaje v casinech, hromádkách v hospodě, jsem takto strávil zhruba deset let svého „gamblerského života“. Mé okolí a nejbližší věděli, že si občas za pár korun vsadím tiket, zahraju automat nebo jdu na pokerový turnaj. Pokud se nejednalo o velké částky, neměl s tím nikdo nějaký větší problém. Občas jsem něco vyhrál a koupil něco rodině, sobě. Když to nevyšlo, nikoho vsazená, prohraná částka neohrožovala. Jenže to bylo vše co věděli, lhář jsem byl výborný a mimo výše uvedené jsem byl jednou za čas schopný prohrát celou výplatu a následně to nějak pořešit tak, aby se na to nepřišlo. Postupem času mě hazard lákal víc a víc, chtěl jsem vsadit za větší peníze, pokračovat v hraní automatu i přes prohranou stovku i za přítomnosti nejbližších. Tím začalo logicky docházet ke konfliktům, jenže touha a vidina zisku byla silnější a já tudíž začal své hazardní choutky víc a víc skrývat. Nebylo to ale vůbec jednoduché, odůvodňování toho, proč jsem se zdržel v práci, proč ve tři ráno nejsem doma, když jsem v sedm řekl, že jdu na pivo a do desíti jsem zpět, proč je doma stopadesát korun, když tam byla včera tisícovka. Sem tam jsem to ale prostě udělal a samozřejmě ve většině případů jsem nejenže nic navíc nevyhrál, ale prohrál velké peníze, zadlužil se u kamarádů, začal si brát půjčky (a s těmi to tenkrát nebylo vůbec jednoduché je získat), udělal jsem průšvih v práci. Vždy jsem to bral ale jen jako „průser“, nějakou dobu takzvaně sekal latinu, splatil dluhy, prostě fungoval. Pamatuji si, že po pár větších mých takzvaných průserech, které praskly, mě mamka víceméně dotáhla k psycholožce. Ta mi tenkrát po mých pár prvních větách řekla, že jsem gambler a měl bych se jít léčit, vzápětí se zeptala kolik kde dlužím peněz a zda nemám dluh na zdravotním pojištění, aby jí pojišťovna vůbec naše sezení proplatila. Už mě u této konkrétní nikdo víckrát neviděl, pracoval jsem, pojištění bylo samozřejmě placené. Takový člověk mi přece nebude říkat, že mám problém, když jí jde především o peníze pro sebe. Tak jsem to tenkrát v hlavě prostě měl. Jak plynul čas, střídaly se dál mé úlety a průsery s relativně klidnými životními obdobími. Ty ale zpětně bohužel probíhaly jen na základě splácení dluhů, exekucí, nedůvěry nejbližších. Už tenkrát jsem mnoha nejbližším strašně ublížil, ale já to vše bral jen jakési epizody, již mnohokrát zmíněné průsery, ne jako nějaký vážnější problém, vždyť přece vím, že jsem udělal blbost a už to víckrát neudělám…A tak pořád dokola, zhruba deset let. Nakonec si k tomuto dovolím zpětně s nadhledem, sedmiletou abstinencí, smířením s tím kým jsem byl/jsem a především notnou dávkou nadsázky to malinko odlehčit. Během těch deseti let jsem nachodil a naběhal takových kilometrů, že by se za to nestyděl kdejaký vrcholový sportovec, těch cest k bankomatům, které nebyly na každém rohu, domů pro poslední peníze, které jsem tam pro jistotu nechal, abych neprohrál vše… Kolikrát jsem si to ale během těchto cest rozmyslel nebo už jsem prostě něměl sílu se dostat zpět do herny. Chtěl jsem tím jen říct, že překážek k hazardu v éře kamenných provozoven bylo dost. Na druhou stranu stejně ne dost, aby mě od něj odradily nadobro.
Online „peklo“
Psal se rok myslím 2015, téměř rok jsem fungoval bez hazardu, samozřejmě opět především na základě toho, že jsem splácel exekuce, dluhy rodině, neměl jsem vlastní účet z „vlastní vůle“, abych znovu neudělal nějaký průser…Vše se zaplatilo, já byl přesvědčen, že už nic z toho špatného, co jsem dělal předešlých x let, neudělám. Tak jsem si po pár měsících od vyřešení mých průserů a sekání latiny opět založil vlastní účet, abych „neobtěžoval“ své nejbližší správou mých financí apod. Podvědomě to však bylo jinak. Hned při prvním zjištění, že si můžu vzít online půjčku, aniž bych někam musel jít, jsem toho využil. Nešel jsem ale do herny ani sázkovky, koupil jsem si nový telefon, koupil jsem telefon přítelkyni, něco dětem, něco do domácnosti…už ani nevím. Prostě užitečně využité prostředky dle mého tehdejšího uvážení…, žádný hazard.
Zhruba tři měsíce od tohoto mi přistála v e-mailu nabídka od prvního online casina v ČR: zaregistrujte se zdarma a na účet Vám ihned připíšeme 200 Kč. No neberte to, když dostanete dvě kila zdarma a můžete vyhrát, aniž by se o tom kdokoliv dozvěděl, když už jste slíbil, že nic takového v životě neuděláte. Odolal jsem. Zhruba na dva měsíce než mi tento e-mail přišel znovu. Tam už bylo v hlavě - buď to klapne nebo holt ne, ale nic neutratím, nikoho neohrozím. Velký omyl. Dnes jsem za něj nakonec svým způsobem rád. U těch dvou stovek zdarma samozřejmě nezůstalo, během jediného dne zmizela na účtě celá výplata, postupem času s možností si své konto dobít rychlou online půjčkou, tak aby nikdo nic nepoznal, nezjistil, se to u mě vše rozjelo do extrémních rozměrů. Byl jsem v tom víc než po uši, online automaty, sportovní tikety, live sázky, nehraje se fotbal ani hokej? Tak dáme na třetí tchaiwanskou ligu ve stolním tenisu. Nevyšel ani ten pinčes? Tak co zkusit to jejich nové casino, když mi nabízejí zatočení zdarma a ztrojnásobí můj vklad. Zase to nevyšlo… Tak to je průser, ale nemůžu přece doma říct, že mám napůjčovánu hromadu peněz. Bylo úplně jedno jestli jsem zrovna doma, v práci, na cestě pro děti do školky, na záchodě, v autobuse, prostě kdekoliv. V pondělí ráno, v sobotu večer, o Vánocích. V televizi běží půjčka na peníze, na uvítací bonusy, volné freespiny, email je tím vším zahlcen také…Vše po ruce v tom úžasném vynálezu jménem smartphone, v ruku v ruce s internetem…A tak pořád dokola, jen s tím „drobným“ detailem, že i když se občas něco provalilo, tři roky ne všechno. Prohrál jsem výplatu, šup sem s rychlou půjčkou, není na splátku, nevadí, vyřeší se to konsolidací…Došlo to přes sedmicifernou částku, ale o výši dluhů ve finále až tak nejde. Každopádně, i když to bude znít možná rozporuplně, jak mě online hazard dostal do fáze, kdy jsem se začal bát sám sebe a měl spočítáno, že mé děti se budou mít minimálně finančně mnohem lépe, když budou pobírat sirotčí důchod než když budu do konce života splácet dluhy, začal jsem se tenkrát dotýkat svého dna a zpětně bych to vyjádřil slovem KONEČNĚ. Jsem nesmírně šťastný, že na mé úvahy tenkrát nedošlo. To skutečné a úplné dno pro mě osobně přišlo asi tři měsíce po těchto myšlenkách, až v léčebně, kde jsem si uvědomil, že jsem své nejbližší ztratil na základě svého jednání. To teprve bylo to mé dno od kterého jsem se mohl konečně odrazit. Je mi z toho upřímně dodnes strašně zle a úzko, že to dno jsem měl až tady, ale také už jsem dnes po tom všem především vděčný, že vůbec přišlo. O tom ale více někdy příště.
Závěrem…
Ano, můžu tady žehrat nad tím, že online hazard je opravdu peklo a ze svých zkušeností to na jednu stranu klidně potvrdím, na tu druhou, nebýt ho, asi dodnes já osobně možná stále navštěvuji kamenné herny či sázkovky, protože bych byl občas nějakými způsoby alespoň na nějaký čas omezen. Svět jde ale neustále dopředu, ať chceme nebo ne. Online hazard je dle mého názoru opravdu hodně nebezpečný, hranice možností nejbližšího okolí si ho všimnout se vzdalují…Je to o politice, zájmech určitých skupin a tak dále, ale také o nás všech jako rodičích, kamarádech, společnosti jako takové, o uvědomění si spousty zdánlivě nesouvisejících věcích. Každopádně klobouk dolů a velké díky všem, kteří se těmto tématům věnují, snaží se upozorňovat na rizika nejen hazardu, případně pomáhat těm, kteří už do nějaké závislosti spadli. Mě osobně pomohli hodně. To finální rozhodnutí s něčím vůbec nezačít, případně s tím skoncovat je nakonec ale především na každém z nás, bez ohledu na vliv okolního světa, protože ten dokonalý nikdy nebude. Tu moc máme a nikdo nám ji vzít nemůže, pokud se jí sami nevzdáme.
