Článek
Ráno má u nás rychlé tempo. Začíná pravda pozvolna a líně a neochotně nutným vstáváním, což je nejhorší a nejnamáhavější fáze začátku nového dne, ale zato potom už to jede. Po cestě do koupelny se rychle probudit. Rychle si vyčistit zuby a z tváře smýt noc. Rychle se učesat. Rychle se obléknout. Rychle sbalit (v ty opravdu rychlé dny) nebo nachystat (v ty bohužel pomalejší dny) snídani a oběd. Rychle dojet/dojít do práce. V práci si rychle pípnout příchod (to doslova bleskově!). Rychle vysát. Rychle nachystat pokladnu. Rychle si uvařit kávu. Rychle si přichystat pití. Rychle si aspoň jednou dvakrát kousnout do snídaně. Rychle si zajít na záchod.
A právě pobyt na záchodě mě onehdy v rychlosti zastavil.
Vykonávám potřebu, přitom koukám na kalhoty. A najednou si říkám: „Hm, nechybí mi kus látky? Jé, mám v kalhotách díru.“
O sekundu později se zarazím. „Já mám v kalhotách díru! A kdyby malou! Velkou! A ke všemu na zadku!“
Takové zjištění deset minut před otevřením obchodu opravdu nepotřebujete. Sice s sebou v kabelce nosím manikúru, což se mi už nesčetněkrát vyplatilo, ale šitíčko ne, což zřejmě pro budoucnost silně přehodnotím.
Nevím, jak se mi podařilo té díry dosáhnout. O nic jsem nezadrhla, pokud jsem věděla (ale díra byla jasným důkazem, že jsem spíš nevěděla), přesto jsem usilovně vzpomínala, na čem jsem během předešlého dne seděla a kdy jsem si díru mohla vyrobit. Každopádně sama mi nepověděla, kde se tam vzala.
Rychle jsem napsala kolegyni, která měla dorazit až na desátou hodinu.
„Máš doma jehlu a černou nit?“
Naštěstí netrvalo dlouho, než mi pípla odpověď, a naštěstí se kolegyně ještě nacházela doma.
„Jo! Mám! Velikost jehly je ti jedno?“
Ano, velikost jehly mi byla jedno. Zato velikost díry na mém zadku mi jedno nebyla! A že zrovna díra na zadku! Bohužel jsem ten den neměla dlouhou košili, kterou bych si přes kalhoty, tudíž i přes díru, přehodila. A neměla jsem ani dlouhý svetřík, protože letní počasí, ač zchladlo do jarních teplot, nebylo vyloženě svetrové.
Nezbývalo než vyčkat příchodu kolegyně. Než se objevila, seděla jsem na židli, jako bych se k ní přilepila, a doufala, že nepřijde moc zákazníků, a pokud už někdo přijde, nebude po mně chtít nic, co by mě nutilo odlepit se a producírovat se po prodejně.
V nejvyšší nouzi bych tvrdila, že díry jsou přece moderní! A lepší díra v kalhotách, která jde spravit, než díra na mozku.
Říká se „Spěchej pomalu“. Ano, pomalý spěch je opravdu užitečný, potvrzuji. V kvaltu totiž člověk leccos přehlédne. Třeba i díru v kalhotách.
P. S. K manikúře jsem opravdu přidala i jehlu a nit. Člověk nikdy neví.
