Článek
Kapitola pátá
Lisiny nadějné vyhlídky věcí budoucích po tomto rozhovoru nevypadaly již tak nadějně, ba celá záležitost kolem Jasmíny a výběru vhodného manžela se jevila zcela beznadějně. Její dobrá nálada, s níž opouštěla lože, se začínala vytrácet a pomalu ji nahrazovala hořkost a bolest hlavy. V jídelně navíc bylo již brzy po ránu nesnesitelně. Skrz okna sem protékalo slunce a nevítaně místnost vytopilo. Vzduch byl vydýchaný a otupující. Lisa cítila, jak se pod staženým korzetem a všemi těmi otravnými vrstvami látek potí.
„Co se ti na těch mladících nelíbí?“ otázala se nechápavě.
„Ten seznam by byl příliš dlouhý a já jsem skoro dojedla,“ uvedla Jasmína, čímž Lise připomněla její porci.
Lisa si nabrala na vidličku vajíčka, která mívala ke snídani nejraději, a doufala, že se díky nim trochu upokojí a zvedne si zvadlou náladu. Vložila si je do úst a povzdechla. „Jsou studená,“ hlesla zklamaně.
William nebyl zklamaný ani trochu, když si uvědomil, jak Lisa nesnáší studená vajíčka (bez ohledu na roční období) a obrátil zpátky na předešlou stránku novin, aby se konečně dočetl, cože se to na ní píše.
„A co se ti tak moc nelíbí na panu Wollinsovi?“ vrátila se Lisa ke svému favoritovi, o kterém by nedokázala přesně říct, proč jím je. Svým zkušeným okem nemohla popřít, že to není krásný mladík, že není dokonce ani pěkný, že nejeví smysl pro humor ani smysl pro cokoli, co by bylo v manželství vítáno. Sama by nebyla nadšená, kdyby jí ho rodiče vybrali coby budoucího chotě, avšak když se rozhlédla kolem sebe, nebo když se každou volnou chvilku, tedy neustále, probírala všemi mladíky v okolí, nemohla přijít na lepší, uspokojivější alternativu. George Wollins byl alespoň nejbohatší, když už nic jiného, a pocházel z vážené rodiny, ačkoli to nebylo pochopitelné ani pro ni, přestože by to Jasmíně nepřiznala. Lisa nehodlala dopustit, aby tu jejich jediná dcera jednou zůstala sama, aby skončila jako opovrhovaná stará panna, která bude nejvhodnějším terčem pro uštěpačné poznámky a vděčným tématem konverzací.
Jasmína pozvedla nechápavě obočí. „Je menší než já!“ řekla, co podle ní bylo zřejmé. „Vypadá jako trpaslík! Hodně ošklivý trpaslík,“ upřesnila.
„Ach, nepřeháněj! To není důvod,“ odmávla dceřin argument. „Žena stráví většinu života vsedě, takže se případný výškový rozdíl ztratí.“
„Nebo vleže.“
William se smíchy zakuckal.
Lisiny oči hrozily vypadnout z důlků. „Nebuď vulgární!“
„A je to moula. Není vtipný a díval se na mě, jako kdyby si mě chtěl dát ke svačině nebo už ke snídani,“ Jasmína odhodila vidličku.
„Tak, koho sis vybrala?“ naléhala Lisa a poraženecky rozhodila ruce.
„Nikoho.“
„Jasmíno!“
„Ano, matko, slyšela jste dobře. A jak jste mi to na plese říkala? Když si nevyberu tady, už si nevyberu nikde?“ připomněla jí slova, která si zapsala do paměti.
Lisin obličej zaplál vztekem, kterým ovšem mohla mířit pouze na sebe.
Jasmína vstala od stolu, a když míjela matku, poplácala ji po ruce, jako kdyby ji chlácholila, a svižným krokem odešla na dopolední procházku, dokud se v jejich domě nepřežene letní bouřka.
„Stále si myslíš, že se včerejší večer vyvedl?“ ozval se William.
Pokračování ve čtvrtek 27. 8.
