Článek
Přemýšlela jsem nedávno nad konceptem „Vytvoř si život, který chceš žít“. Nad motivací. Nad disciplínou…
Hodně se mnou rezonoval příklad rozdílné motivace od mého oblíbence Radkina Honzáka. Kdo by ho neznal, je to psychiatr. Ale především to je moudrý a veselý člověk, který vyzařuje, že žije život, který ho baví a který chce žít.
Honzák popisoval dva muže, kteří natírali nějakou omítku na baráku. Tam se pak bude v létě točit scéna nějakého velkofilmu. Jeden kolemjdoucí se jich zeptal: „Co děláte?“
První odpověděl: „Natírám omítku…“ Ten druhý odpověděl: „Makám na filmu!“
Tak. Jen si představte, že jste ten první. „Natírám omítku…“. Pravděpodobně nenatíráte omítky, protože byl váš sen zvelebovat cizí domy. Dost vás to nudí. Těšíte se, až to nějak doděláte a budete moct jít konečně domů. Trochu to i odfláknete, snad si toho nikdo nevšimne. Však ty peníze za to jsou mizerný, ale něco dělat musíte, abyste se uživili. Jediná světlá chvilka vašeho dne je přijít domů a konečně si pustit zase telku. Mezitím vám zkracují utrpení alespoň pauzy na cigáro. Doma si konečně otevřete pivo nebo si dáte kafe a pořádně se napápnete. Ach jo, zejtra zase do práce.
To je prostě na palici. Tohle je život, za který generace a generace lidí před námi bojovaly? Dokonce nedávno jsme ani neměli svobodu žít život tak, jak chceme.
Já jsem se narodila v devadesátkách, takže jsem nezažila četná omezení na svobodě. Ale někdy mi přijde, že právě to, že se něco nesmělo a také to, že bylo jen málo možností, nám usnadňovalo vědět, co chceme. A bojovat za to. Snažit se. Usilovat. Žít tady a teď. Snad se příliš nerouhám. Dnešní svět je prostě jiný.
Ale počkat. Tak co si teď představit, co se odehrává tomu druhému dělníkovi v hlavě? Miluje filmy. Už jako malý kluk se zamiloval do filmů s Indiana Jonesem. Jednoho dne se tenhle film točil v jeho rodném městě. Hrozně moc se chtěl účastnit toho natáčení. Našel způsob, aby jim mohl pomáhat připravovat scény. Od té doby si tím vydělává. Pomáhá se vším, co se děje kolem filmu. Rekvizity, výběr lokace… Dneska natírá omítku jednoho westernového domu, aby se před ním mohla druhý den natočit jedna finální scéna. Často si prozpěvuje. Všechny členy filmové crew zná a zná se i s herci. Občas si s ním přijdou dokonce herci pokecat, když mají špatnej den. Když ho vidí nebo když si s ním popovídají, musí se prostě usmívat taky.
Tak… Koukáte se na dva lidi a oba natírají omítku. Co na to říkáte?
Já jsem si to samé aplikovala na můj život. Jsem totiž na mateřské. Ostatní matky mi dají sice za pravdu, že je prostě na palici, jak KAŽDÝ DEN musí člověk dělat ty samé úkony. A především uklízet kuchyň. Ach, jak já někdy nesnáším ZASE muset uklidit kuchyň. Skoro až tak, že se mi tam ani nechce vařit. Budu pak totiž zase muset uklidit blbou kuchyň. A samozřejmě, že jsem tam nechala někde zaschnout zbytky jídla, takže to je hodně těžké umejt. A myčka je zas plná. Blé.
Já moc nevařím. Ale jednoho dne jsem dostala strašnou chuť na jídlo, co mi někdy připravila mamka. Je dost snadný. Těstoviny s orestovanýma krevetkama. To jídlo je plný chutí. Česnek, chilli, citronek, petržel, trocha rybí omáčky, aby to mělo grády. A olivovej olej. Exploze v puse. Tak jsem najednou cítila obrovskou chuť uklidit hezky kuchyň, abych si tam mohla tuhle parádu uvařit. I moje neoblíbené vaření mě bavilo. Stálo to za to. Přesně jako od mamky.
Takže buď můžu svoji kuchyň vidět jako pekelné místo, co se musí pořád do zbláznění uklízet a můžou se tam udělat nějaký jídla…Ideálně zdravý a dietní, že jo.
Nebo se můžu na svoji kuchyň dívat jako na místo, kde si děláme tyhle neuvěřitelný mňamky!
A myslím si, že jde jít ještě dál. Ještě výš v naší motivaci. Jen často sklouzáváme do stereotypu a nedochází nám to.
Jde si každý den představovat, jaký život si chceme vytvořit. A každý den o něj usilovat. A nepřemýšlet nad tím, jestli něco je možné, nebo ne. To nechme na přírodě. Najednou možná i uklízení kuchyně a vaření bude součástí jednoho velkého snu, který chceme. Jako u druhého muže, co natíral omítku a makal na filmu.
Takže jaký život si chcete vytvořit? To je ta otázka.
