A co když skutečně říká pravdu?

Spolek Šalamoun poslal panu ministrovi spravedlnosti podnět k prošetření porušení zákona, které je napsáno tak, že to musí pochopit i dítě na prvním stupni ZŠ. Kauza Kramný je totiž tím nejvíc do očí bijícím symbolem toho, co se může stát i na obyčejné dovolené. A kromě toho, že neexistuje jediný FAKTICKÝ A SKUTEČNÝ důkaz, že by šlo vůbec o vraždu, natož že by ji spáchal právě p. Kramný, je také skutečností, že Petr Kramný je zbaven svobody už téměř 11 let, přičemž takto přísný trest nedostávají ani jiní - dokazatelní - vrazi, dokonce ani ti, kteří jsou recidivisté (což Petr Kramný není). I cyklistovi Socherovi, který prokazatelně uprostřed Prahy zbil do té doby zdravou ženu takovým způsobem, že měla mnohočetná vážná vnitřní zranění, až nakonec zemřela na selhání srdce, hrozí maximálně 16 let. A to je samozřejmě ta lepší zpráva, protože když jsem předtím zmiňovala paní Červovou, hrozil mu směšný podmíněný trest. Proto věřím, že lze argumentovat, že si pan Petr „odseděl“ už dostatečně dlouhou dobu ve vězení na to, že důkazy, na kterých byla vykonstruovaná jeho vina, jsou nejenže nepřímé, ale především zmanipulované, nebo dokonce i nepravdivé, odporující jak skutečným hlasovým odposlechům z akce MONY, tak odporující i běžným fyzikálním zákonům, které nepřestaly platit s rodinou Kramných na dovolené v Egyptě.

Tyto pochybnosti o tom, že p. Kramný lže a že se orgány trestně činné dopustili úmyslného poškozování osoby p. Kramného, se násobí například i tím, že byla na p. Petra podána obžaloba za křivou výpověď, když měl svému tehdejšímu advokátovi ex offo sdělit, že byl při výslechu napaden policistou Tvrdým. Ten argumentoval tím, že se mu jeho kolegové na základě tohoto trestního oznámení, který podal advokát bez svolení p. Kramného, začali posmívat. Pan Kramný „natolik lhal“, že chodil po soudu v Karviné, jen 48 až 72 hodin po výslechu, na kterém prý vůbec nebyl napaden a vše si vymyslel, s evidentně rozbitou hlavou!

Tomáš Kužel, nadřízený Tvrdého a za dob režimu agent StB, měl v březnu roku 2013 skončit na své pozici kvůli novému výběrovému řízení spojené právě s jeho minulostí u státní bezpečnosti. Myslím, že není třeba, abych tu popisovala, jak to na mě celé působí, jaké v tom vidím motivy, protože je to více než zjevné.  Ostatně pan Tvrdý, který měl být údajně šikanován na svém pracovišti za ono „křivé obvinění“, byl měsíc na to povýšen. Tomu říkám šikana! Kéž bych i já takovou zažila.

Ačkoliv to může vypadat jako malá modřinka, kterou si mohl p. Kramný způsobit i sám, ale p. Kramný vypověděl doslova, že jej policista Tvrdý praštil hlavou do stolu, až se mu zatmělo před očima. Dne 22.6.2024 jsme byli s manželem v showroomu Alza a těsně za námi šla paní, která upadla na zem. Ihned jsme se k ní seběhli a museli jsme ji probírat, i přesto, že její jediné viditelné zranění byla malá trhlinka nad obočím, zhruba stejné velikosti, jako je zde vidět na fotografii Petra Kramného - a přesto byla několik vteřin v bezvědomí (p. Petr doslova vypověděl o zatmění před očima) a já jí dokonce volala i záchranku, jelikož jsme s ostatními zákazníky nabyli dojmu, že musela utrpět otřes mozku. Paní byla natolik v šoku, nebyla schopná ani sama vstát, téměř mluvit a opravdu přijela sanitka a odvezla ji do nemocnice - to zde dodávám, abych poukázala na zkušenost, které jsem byla svědkem, že člověk nemusí mít na hlavě prakticky žádné zranění a stále může mít komoci mozku. Co jsem se dozvěděla od jiných lidí, kteří bojují za práva nespravedlivě odsouzených, skutečnost byla taková, že do vazební věznice za p. Petrem přeci jen přišel lékař, který tam snad jinak ani nebyl, ale odmítli jej vzít na vyšetření hlavy do nemocnice, čímž zapříčinili - i kdyby si toto zranění skutečně způsobil on sám - jeho ohrožení života, jelikož i relativně slabý úder do hlavy může způsobit až krvácení do mozku, které často končí fatálně. A jelikož p. Petr měl tuto trhlinku, náraz musel být silný, určitě nelhal, když tvrdil, že se mu zatmělo před očima a toto zatmění bývá naprosto jasným příznakem otřesu mozku - to ví přeci i laici. Přesto zůstal zavřený sám na cele, bez kontroly a lékařského pozorování a ještě, jelikož to jeho advokát logicky nahlásil, byl obviněn z křivého obvinění za ublížení na zdraví, přesto, že existují tyto fotografie dokazující objektivní zranění, a hrozilo mu až dalších 8 let trestu! Zdá se vám toto v pořádku? Jak je možné, že žádný z kolegů policisty Tvrdého „nic neviděl, ani neslyšel“ (předvším pak Kužel), podobně jako v případě Romana Korčíka a Pavla Procházky, kteří měli k dispozici chytré mobily s internetem a své spoluvězně znásilňovali, týrali a bili takovým způsobem, že se tito radši pokoušeli o sebevraždu a bylo jich mnoho - pouze jeden vězeň sebral odvahu to oficiálně náhlasit, byť to muselo být místním dozorcům naprosto jasné, když vězni při bití křičeli. Ředitel věznice prý neshledal žádné pochybení. Absurdní, zoufalé, k pláči.

Právě Petr Kramný byl tím, kdo nadhazoval rozvod - doslova tím p. Monice vyhrožoval poté, co došlo ke krizi z důvodu jejího chování, které není všeobecně běžné v manželských svazcích. Došlo k tomu, když p. Monika šla s kamarádkami na striptýz, s čímž p. Kramný neměl problém (to opět vyvrací důvod k domnělé vraždě ze žárlivosti), jediné, co mu vadilo, byly fotografie se striptérem - na to konto začal vyhrožovat, že se s Monikou rozvede a požádá o dceru do své péče. Zde na tomto chování můžeme vidět několik důležitých aspektů:

Že kamarádky Moniky uvedly, že měla ráda život - to není absolutně nijak relevantní, jelikož člověk, který má psychické problémy a léčí si je nevěrami a následně skončí na antidepresivech, jednoduše může chtít ublížit sám sobě. Ne každý den, každou noc a každou minutu, protože deprese přichází ve vlnách, není neustále přítomná. Je zdokumentováno mnoho případů sebevraždy, kdy si sebevrah před sebevraždou užíval života, bavil se, třeba i tančil, že naopak všichni pojmou podezření, že je mu konečné lépe. V takovém případě to znamená téměř jistojistě, že se dotyčný rozhodl a sebevraždu naplánoval a v důsledku toho, si začne poslední dny svého života užívat, jelikož se mu uleví - má plán a brzy si „odpočine“. A že se stav Moniky navenek zlepšil, dokazuje i to, že náhle vysadila benzodiazepin Neurol (případně Trittico, jde o antidepresivum, které se bere na spaní). A matka vnímá dítě jako součást sebe samotné, proto matky mohou spáchat rozšířenou sebevraždu. Nesnažím se tvrdit, že pokud to byla vražda, stála za ní Monika, ale když p. Petr tvrdil a tvrdí, že by to mohla teoreticky mohla způsobit ona, nemusí na ni házet vinu, aby ulevil svému svědomí, ani se mýlit. Může mít sakra pravdu. Koneckonců ani Long Slámová, ani Stehlíková, ani Čírtková a další odbornice, které svou důvěryhodst podkopávají šířením domněnek až lží o člověku, kterého v podstatě ani neviděly, natož aby s ním mluvily, nežili s Kramnými. Neznali Moniku. To jen Petr, v podstatě ani její rodina ne, když s nimi měla špatné vztahy - jeden bratr byl údajně distancovaný, druhý násilnický a matka byla extrémně kritická a odtažitá.

P. Kramný je odsouzen za vraždu své manželky a dcery, což je pochopitelně čin absolutně nechutný a neodpustitelný - za předpokladu, že je dokázaný. A v případě p. Kramného je dokázáno jedině to, čeho jsou lidé schopni, aby nemuseli měnit svůj pohled na svět, který je jim servírován médii, a dokázali svou pravdu a neomylnost - zvlášť, když se jedná o policii, soudce a znalce, kteří by měli být svým osobnostním charakterem a inteligencí výš než obyčejní občané jako jsem já. Jejich moc by měla vyplývat ze silné, ale spravedlivé a inteligentní osobnosti, nikoliv jen ze samotné profese.

Ráda bych se také zastavila u osoby soudkyně Gilové, která byla v době režimu zapálenou členkou KSČ. Její angažovanost v této straně odráží určité hodnoty a přístupy, které se mohou jevit jako neslučitelné s moderní demokratickou justicí. Komunistická ideologie je historicky spojená s nedostatkem transparentnosti, potlačováním individuálních práv a nedůvěrou vůči jiným názorům. Je tedy na místě položit si otázku, zda takto smýšlející osoba může spravedlivě rozhodovat ve věci, která vyžaduje naprostou objektivitu a ochotu přezkoumat všechny důkazy bez předsudků. Není žádným tajemstvím, že o odposleších Petra Kramného rozhodoval její manžel, tedy riziko, že je podjatá existovala už od úplného začátku a při soudním líčením se svým názorem ani netajila - všichni jsme věděli, jak tento proces „musí“ dopadnout. Ve svém rozsudku i vkládá své názory, což je dnes už zjevně běžná praxe, nicméně odporuje zákonu i dobrým mravům takto vysoce postavených lidí. Zároveň se nepostupovalo v souladu se zákony, když soudkyně například povolala mnoho kamarádek p. Moniky, které z lásky ke kamarádce, vypovídaly zkresleně (ať už vědomě, nebo nevědomě), ale z jejího pracoviště, které bylo plné léků, povolala jen jednu svědkyni, navíc kolegyni, která pochopitelně nemohla případnou „ztrátu“ léků přiznat - šlo by o naprosto fatální chybu, která by jí mohla ohrozit její práci. Nezajímala ji ani skutečnost, že ve vazbě je možné zůstat jen 6 měsíců, jinak o pokračování vazby musí rozhodnout nadřízený soud - nic takového se nestalo. Nemluvě o zesměšování posudků mezinárodních odborníků a mstou některým z nich.

Byť tu o mluvím o p. Kramném, je to díky tomu, že většina jeho spisu je zveřejněná a i já - jako cizí člověk - si můžu udělat objektivní názor, nicméně se nemůžu nezmínit i třeba o Martinovi Van Fabiánovi, kterému soud vyčetl, že nekladl otázky a odpor, tudíž svoje právo na obhajobu nevyužil. Pan Martin je ale neslyšící a soud má povinnost se této situaci přizpůsobit, což neudělal. Rozsudek je de iure neplatný, protože v něm nezaznívají jména soudců, chybí jejich podpisy a podobně. Ač neplatný, pan Martin už několik let tráví ve vězení na Borech.

Tolik k naší justici. Názor si udělejte vlastní.