Článek
Úzkosti, vyhoření, neustálý strach z odmítnutí, neschopnost říct „ne“ nebo pocit, že pořád nejsou dost dobří.
Stále více z nás proto vyhledává pomoc psychologů a terapeutů. A při hledání příčin se téměř vždy vrátíme do dětství. Než se do toho ponoříme, je důležité zdůraznit jednu věc: Tohle nemá být obžaloba našich rodičů.
Naše mámy a tátové nás většinou milovali a snažili se nám dát všechno, co sami neměli. Vychovávali nás v jiné době, bez internetu, bez knih o moderním rodičovství a často sami zatíženi vzorci z vlastních rodin. Zranění si z dětství neneseme proto, že by byli „špatní rodiče“. Dětská duše je nesmírně citlivá a každé dítě vnímá svět jinak, co jednoho zocelí, to u druhého může zanechat hlubokou jizvu.
Rozumět své minulosti neznamená ukazovat prstem na rodinu. Znamená to převzít odpovědnost za svůj současný život.
Francouzská terapeutka popsala pět základních emotivních zranění z dětství, která si v dospělosti neseme jako neviditelné brnění. Jakmile se v dětství cítíme ohroženi, nasadíme si „masku“, abychom přežili. V dospělosti nám ale tato maska začne ubližovat.
1. Zranění z odmítnutí
Jak vzniká: Dítě mělo pocit, že je vnímáno jako přítěž nebo že nebylo přijato takové, jaké doopravdy je.
Projev v dospělosti: Dospělý trpí hlubokým pocitem beznaděje a bezcennosti. Raději ze vztahů a situací uteče první, než aby riskoval, že ho někdo odmítne. Má tendenci být nenápadný a uzavírat se do svého světa.
2. Zranění z opuštění
Jak vzniká: Často pramení z fyzické nebo citové nepřítomnosti jednoho z rodičů (např. pobyt v nemocnici, rozvod, chladná výchova).
Projev v dospělosti: Lidé s tímto zraněním extrémně spoléhají na druhé a nesnášejí samotu. V partnerství mohou vytvářet toxickou závislost, trpět chorobnou žárlivostí nebo snášet nefunkční vztahy ze strachu, že zůstanou sami.
3. Zranění z ponížení
Jak vzniká: Dítě bylo často kritizováno, srovnáváno s ostatními, zažívalo stud nebo zahanbení před druhými.
Projev v dospělosti: Dospělý staví potřeby všech ostatních nad ty své. Má tendenci se rozdat do roztrhání těla , neumí říkat ne a neustále se podceňuje.
4. Zranění z zrady
Jak vzniká: Rodiče nesplnili to, co slíbili, byli nepředvídatelní nebo v dítěti vzbudili pocit, že jim nemůže věřit.
Projev v dospělosti: Člověk potřebuje mít všechno pod kontrolou. Je dominantní, nedůvěřivý, neumí delegovat práci a ve vztazích má neustále strach, že bude podveden nebo oklamán.
5. Zranění z křivdy (nespravedlnosti)
Jak vzniká: Dítě žilo v prostředí, kde se vyžadoval perfektní výkon a emoce se nenosily. Rodiče byli příliš přísní nebo chladní.
Projev v dospělosti: Dospělý se stane perfekcionistou. Je na sebe (i na druhé) extrémně tvrdý, nedokáže odpočívat, má problém projevovat emoce a působí chladně, i když uvnitř trpí.
Dobrá zpráva: Vzorce z dětství nejsou doživotní trest
To, že tyto vzorce v sobě najdete, neznamená, že jste „rozbití“. Naopak: prvním krokem k uzdravení je uvědomění. Jakmile si všimnete, že na svého partnera reagujete z pozice zraněného sedmiletého dítěte, získáte sílu to změnit.
Terapie není módní výstřelek mileniálů ani projev slabosti. Je to odvaha podívat se pod pokličku toho, co nás utvářelo, a říct si: „Už nemusím žít podle starých scénářů. Dnes jsem dospělý a můžu se o sebe postarat sám.“
Jakmile pochopíte své rané rány, přestanete bojovat se světem i se svými rodiči. A konečně začnete žít svůj vlastní život. Sama si tímto procesem zrovna procházím. Učím se v každodenním životě zastavit a rozpoznat ten moment, kdy ze mě najednou mluví a jedná to moje malé, zraněné já z dětství. Není to lehká práce a nejde to přes noc. Ale pokaždé, když ten starý vzorec odhalím a dokážu ho včas vědomě zastavit, je to malé vítězství pro mě samotnou.
Máte i vy pocit, že si z dětství nesete některou z těchto masek? Budu ráda, když mi napíšete do komentářů, jestli se Vám daří vaše staré vzorce rozpoznat :)
