Článek
Vyrážím koupit láhev ve slevě
Byl to jeden pracovní den mezi víkendem a svátkem. A já si - s vidinou prodlouženého víkendu - vzala v to pondělí dovolenou. Předešlý týden jsem si v letáku jednoho obchodu vybrala nějaké zboží v akci. Na ten den jsem si nastavila budíka na brzo ráno, aby mi produkty ve slevě nevyprodali. Takhle o dovolené moc často nevstávám a do té listopadové zimy se mi opravdu nechtělo. Ale stejně jsem si i tak vzala svůj seznam, nákupní kufřík na kolečkách a vyrazila.
Parkoviště před supermarketem bylo narvané k prasknutí - tak jak to asi mohlo vypadat uvnitř. V obchodě, který stravence, kterou si sám vydává říká Naše, nebylo lidí „jako na Vánoce“, ale jako když se blíží konec světa. V neděli byl kvůli vládnímu nařízení v obchodech zavírací den, takže v pondělí tam byly opravdu všichni. Vešla jsem dovnitř, vytáhla seznam a jala se hledat jednu z položek, kvůli kterým jsem dnes ráno vstávala, totiž zlevněný Gin.
Sledování nečekané ochutnávky
Na první pohled mě upoutala jedna scéna. Oči mi začali lézt z důlků a snad jsem ani nedýchala. V oddělení s alkoholem stál pán a sáhl do nejspodnějšího regálu pro krabicové víno. Odšrouboval uzávěr a notně si z té krabice zavdal. Velmi zhluboka se z ní prostě napil. Tak v tu chvíli jsem se mohla sázet jen sama se sebou, co bude dál. Zašroubuje žíznivý zákazník víno a vrátí ho do regálu? Co budu dělat? Mám pak upozornit nějakého prodavače? Nebo mlčet a přemýšlet o tom celou cestu domů? Ale pán spokojeně zamlaskal, položil krabici do košíku a přihodil k ní ještě jednu stejnou. A mě napadlo – kdyby mu nechutnalo, otevřel by si další, nějakou jinou? A nepřestal by, dokud by nekápnul na to pravé?
Gin se dnes zlevňovat nebude
S úsměvem na tváři jsem pak projížděla regály s akčním sortimentem, ale kýženou láhev jsem nenašla. Ještě jsem odchytla dva prodavače, kdy jeden mě odkázal na zadní část obchodu a druhý – podle oblečení již zřejmě nějaký vedoucí - mi řekl: „Toto zboží v akci dnes opravdu nemáme“. Vrátil se ke mně ještě jednou s letákem a ochotně ho přede mnou prolistoval. Abych viděla, že dnes se žádný gin zlevňovat bohužel nebude. Nakonec jsem láhev přeci jen našla - ve slevě opravdu nebyla. Přihodila jsem jí i tak do vozíku k již poměrně velkému nákupu, který bych vůbec nepořizovala, kdybych nešla za vidinou zlevněného moku, a vyrazila k pokladně.
Před placením mi ale došlo, že ve vozíku nemám tonik, se kterým jsem ten gin chtěla pít. Opustila jsem cenné pořadí ve frontě na pokladnu a šla po něm pátrat. Zahlédla jsem již jednou mnou osloveného manažera a ptám se „Pane a kde máte tonik?“, „jé, paní, tonik mi vůbec nevedeme…“
Asi tak po necelé hodince strávené mezi regály jsem myslela že možná budu křičet. Hlavně klid holka, řekla jsem si a zamířila k pokladně. Po zaplacení jsem si ještě leták prohlédla znovu a úplně na konci na poslední stránce byl můj Gin v akci - ale až od čtvrtka. Dnes bylo pondělí. Už s pomyslným hadrem na hlavě jsem vyrazila z obchodu. V trafice koupila tonik, v jiném supermarketu trojbalení větrníků (já za to nemůžu, jeden neměli) a šla jsem si domů namíchat svůj nezlevněný drink.
A zajímá mě jedna věc. Již mnohokrát jsem viděla nakupující platit načaté, třeba i napůl vypité PET láhve s limonádou, či s vodou. Co vy si myslíte o pití nezaplacených nápojů? Je to podle vás v pořádku?
