Článek
I ty, i já, je máme. Nechceme žít jimi, ale s nimi. V přijetí sebe.
Protože víme, že jinak to nejde. Naše hlubiny temné ukazují nám naše strachy tisícleté. Víme, že jsou naší součástí odjakživa.
My je nerozporujeme, nýbrž sjednocujeme.
My pomáháme, kde jsme požádáni.
Jdeme s tím křížem, ale vzpomínky nejitříme. Hledíme tam, kde chceme žít a jen tak být. V souladu. V harmonii. S celkem. V celistvosti sebe samého.
My žijeme tím okamžikem, který střídá další okamžik. A tak jdeme. Vědouc, že jsme cenní. Pro ten okamžik. Co tu máme určený.
To jsme a tím vibrujeme. Každý okamžik. Tak krátký.
My dýcháme život a oslavujeme jej v prostém bytí. V té radosti srdce svého. Okamžik za okamžikem.
S úsměvem AnJel.
