Článek
Všichni, kdo chtějí být šťastni, budou šťastni. Upřímně. Dovolili si ten pocit žít. A žijí. Bez ohledu na okolí. Bez ohledu na to, co řeknou ostatní lidé.
Žijeme a tvoříme tento svět. Svými myšlenkami, svým procítěním. Upřímným. Zkraje se snažíme, usilujeme. Jak ale navykneme, úsilí se stane každodenní součástí. Nás. Našeho života. Stane se tak bez úsilí.
V lehkosti života, co žijeme se probudíme do toho dne.
Vše bude… a je srovnané, uklizené, připravené. My jsme připraveni žít myšlenky, co jsou naplňující a uskutečňující náš život. Jsme v tom stavu doma.
Vidíme jak jsme bloudili, než jsme došli až sem. Stojí za to jít tu cestu, která nás obšťastní. Jdeme. Užíváme si každý okamžik. Než ta chvíle proplyne mezi prsty. Projde námi a něco z ní se zachytí. V nás.
Ten dobrý pocit. Z dobrého žití. Z naplněného. Okamžiku.
Radost v našich očích. Radost v dětských očích. Ta veledůležitá zpráva, co na nás vždy čekala. A dočkala se.
Otevřeli jsme oči. Do radostného dne.
S úsměvem AnJel.
