Článek
Příběh, co píšu se stal. Kdysi dávno. Ona žije s mužem, který ji v minulém žití utýral. Žije s ním a dává sobě i jemu lekci lásky. Sebelásky. A respektu. A úcty.
Umravni sebe. Ukočíruj své emoce. Uvidíš úplně jiné obzory.
Otevře se ti nový svět. Takový, kde je bezpečné být sám sebou a milovat.
Ona nezůstává už pod jhy zla a útlaku. Sama vytváří svůj bezpečný prostor, který je láskyplný. Laskavý. Zášť zvenčí ani zevnitř sem nepustí.
Již si nenechá ublížit. Neubližuje. Řídí se respektem, co vyčaruje úsměv.
Slova i ne-činy potvrzující sebelítost. Tu lepivou bestii, která se vás drží. A ukazuje proč něco nejde. Proč jsme takové chudinky-chudáci.
A nekonáme v souladu se sebou. Sebelítost nás stahuje k nečinnosti a k hořekování sám nad sebou. Svým životem.
Nenávist je další na řadě. Jde se sebelítostí ruku v ruce. Ale už tyto sestry nemusí být vaší součástí. Jsou objeveny.
A opuštěny. Vědomě. Námi. Naší energií, která pročistila. Ten stoletý balast, co už tu není.
S úsměvem AnJel.
