Článek
Při přečtení dnešních zpráv z turecké Ankary nestačím se divit, jak rychle současná česká vláda mění své postoje podle toho, kam zrovna míří vládní speciál.
Ještě před několika měsíci ANO, SPD i Motoristé sobě opakovaně tvrdili, že z českého rozpočtu na vojenskou podporu Ukrajiny žádné prostředky poskytovat nebudou. Andrej Babiš před volbami ostře kritizoval českou muniční iniciativu a sliboval její ukončení. Hlavním argumentem bylo, že Česká republika má usilovat především o „mír“, nikoliv financovat dodávky zbraní, které podle něj válku pouze prodlužují.
Nakonec se ale našel kompromis. Muniční iniciativa pokračuje dál a Česká republika ji bude i nadále koordinovat. Premiér dnes nicméně připomněl koaliční dohodu, podle níž bude vláda pokračovat v iniciativě zahájené kabinetem Petra Fialy. Současně však zdůraznil: „Ale nebudeme do ní dávat peníze z českého rozpočtu, protože zkrátka jsme zdědili rozpočet, kde je díra 90 miliard korun na tento rok.“, což znamená, že Česko aktuálně ze svého rozpočtu žádnou vojenskou pomoc nefinancuje.
Zapojení do programu PURL
Je ale velmi zajímavé, že dnes, těsně před odletem na summit NATO v Ankaře, ministr zahraničí Petr Macinka najednou novinářům oznámil: „My teď řešíme, že některé projekty, které vyplývají mandatorně z našeho rozpočtu směrem k Ukrajině, tak hodláme přesměrovávat právě do tady toho programu PURL.“
Na tento krok okamžitě reagoval prezident Petr Pavel. Po příletu do Ankary uvedl, že pokud se Česká republika skutečně do programu PURL zapojí, půjde o „pozitivní signál“. Připomněl také, že Česká republika dosud patřila mezi několik málo zemí, které se k tomuto způsobu financování nepřipojily. Podle jeho slov spojenci dlouhodobě usilují o to, aby se okruh států podílejících se na financování pomoci Ukrajině rozšířil.
Tato iniciativa (PURL - Seznam prioritních požadavků Ukrajiny) umožňuje, aby evropští spojenci a Kanada nakupovali munici a zbraně vyrobené v USA a následně je poskytovali Ukrajině. Účast v ní je pro země NATO dobrovolná a mezi první státy zapojené do tohoto programu patřily Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Švédsko, Německo a Kanada. Česko však na tomto seznamu kvůli odmítavému postoji nové vlády doposud chybělo.
Snaha vyhnout se kritice spojenců
Nabízí se otázka, proč k této změně dochází právě teď. Odpověď je úplně jasná. Přijet na summit NATO mezi spojence, kteří dlouhodobě podporují obranu Ukrajiny, a oznámit jim, že Česká republika nepřispěje vůbec ničím, by politicky nevypadalo dobře. Bylo by velmi obtížné obhajovat, proč se Česká republika chová jako černý pasažér, který chce od aliance ochranu, ale sám odmítá přiložit ruku k dílu. Místo skutečné změny přesvědčení proto spíše sledujeme jen rychlou změnu rétoriky podle toho, před kým zrovna vládní představitelé mluví.
Další věc je tedy slovo „přesměruje“, které je tady naprosto klíčové. Přesměrování totiž neznamená, že stát je ochoten věnovat další peníze. Znamená to, že prostředky vezme z jiné části rozpočtu a přesune je na jiné účely. Jinými slovy – někde budou chybět. Žádné konkrétní částky ani seznam projektů, které kvůli tomu padnou za oběť, ministr neuvedl. Pravděpodobně je škrtnou z humanitárních projektů a přesunou je jinam, aby měli v Ankaře u stolu vůbec co ukázat a zachovali si před spojenci tvář.
Český postoj k novému balíku pomoci
Na summitu se také má projednávat balík 70 miliard eur na pomoc Ukrajině pro letošek a minimálně stejná výše pro příští rok. Premiér Babiš k tomu již dříve alibisticky prohlásil, že Česko nebude záměr blokovat, ale nebude se na pomoci podílet. Dnes doplnil, že peníze Česko potřebuje na plnění závazků v NATO.
V době, kdy ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, velení armády i vojenští experti opakovaně upozorňují na kritický nedostatek systémů protivzdušné obrany a střel určených k sestřelování ruských balistických raket, které každý den dopadají na naše města a zabíjejí civilisty, premiér Andrej Babiš prohlašuje, že Česká republika pomoc nebude blokovat, ale sama se na ní finančně podílet nebude. Jinými slovy – pomoc ostatním nezakáže, ale odpovědnost i náklady ponechá především na spojencích. Jenže „neblokovat“ v téhle situaci neznamená pomáhat. Znamená to jen pasivně sedět v koutě a tvářit se, že se nás situace netýká. Takové jednání je nezodpovědné, zbabělé a vůbec neodpovídá roli spolehlivého spojence v době aktivního válečného konfliktu.
Politické divadlo místo skutečné pomoci
Zatímco u mě doma umírají lidé kvůli ruským útokům, v nejvyšších patrech české politiky se hraje jen další divadlo. Je navíc naprosto jasné, že sotva vládní speciál přistane v Praze, v koalici to okamžitě začne skřípat. Předseda SPD Tomio Okamura už teď na svých sociálních sítích dává jasně najevo, že doma vládní shoda neexistuje: „SPD zásadně nesouhlasí s účastí ČR na iniciativě, v jejímž rámci evropské země financují americké zbraně určené pro Ukrajinu. Tato záležitost se nikdy neprojednávala na koaliční radě. Jedná se o rozhodnutí ministra zahraničí.“
Nepřekvapilo by mě proto, kdyby se po návratu z Ankary rétorika kabinetu Andreje Babiše pod tímto vnitrokoaličním tlakem znovu změnila. Jakmile skončí summit, společné fotografie se spojenci i mezinárodní jednání a pozornost se vrátí k domácí politice, může přijít další obrat. V posledních měsících totiž u této vlády stále častěji platí, že to, co její představitelé prohlásí dnes, ještě vůbec nemusí znamenat, že stejné stanovisko budou zastávat i zítra.
