Článek
Každý rok si připomínáme 17. listopad jako Den boje za svobodu a demokracii. To, že jsme si demokracii vybojovali, není pochyb, a jsme jistě svobodnější než za minulého režimu. Nikdo vás nepošle do vězení za to, že dáváte najevo nelibost vůči režimu, což nám ukazuje, že obecně demokracie z podstaty věci bývají svobodnější než jiné formy vlády. Nicméně jdou vždy demokracie a svoboda ruku v ruce?
Obávám se, že odpověď na tuto otázku je bohužel ne. Představme si hypotetickou zemi. Volby vyhraje v této zemi strana, která všem lidem zabaví majetek v hodnotě nad jimi stanovenou výši. Většina se sice demokraticky rozhodla pro tuto volbu, nicméně co ta menšina, které byl majetek zabaven? To přeci nemá se svobodou nic společného. Demokracie sama o sobě nemá ani pojistky proti bobtnání byrokratického aparátu, který může omezovat svobodu cenotvorby, určovat, za kolik a v jakém množství mohou firmy a jednotlivci prodávat a nakupovat, či případně nutit lidi skrze dotace nedobrovolně platit za produkty, které nechtějí využívat, a nemusejí mít k dispozici prostředky na své vlastní zájmy. Takový občan je přeci do velké míry nesvobodný.
Jediná cesta, jak z tohoto marasmu ven, je omezit stát pouze na přísně vymezenou agendu, maximálně na tento koncept (https://medium.seznam.cz/clanek/pasingr-povinne-pojisteni-proti-socialismu-44521, jsem mimochodem autorem článku, omlouvám se za velké množství pravopisných a stylistických chyb). Vše ostatní víceméně nechat na dobrovolné asociaci a spolupráci jednotlivců a firem, participujících na svobodném trhu v systému soukromého vlastnictví, kde kupující a prodávající mohou svobodně odmítnout či přijmout, do čeho budou investovat své prostředky, kde je nikdo nenutí dobrovolně financovat něco, co jim vadí, a nemusí se tak podřídit většině. Cenové signály nám také dovolí efektivně rozdělovat peníze na investování, aby opět vynesly co nejvíce. Toho jevu si všimli ekonomové jako Ludwig von Mises, který považoval soukromý majetek za základní stavební blok civilizace.
Proč se stát má omezovat na agendu, které si nevšimneme, pokud jej nepotřebujeme? Protože stát je ve své podstatě fakticky monopol na legitimní užití násilí a je zde přirozená tendence tuto podstatu zneužívat ke zvrhlým účelům sociálního inženýrství, budiž nám fanoušci eugeniky odstrašujícím příkladem. Navíc v mnoha nenásilných činnostech (třeba doručování zásilek) je stát skutečně drahý a neefektivní, tedy není zde argument, proč by agenda státu měla být větší, jak je uvedeno v odkazovaném článku.
Co je tedy ponaučením? Jen demokracie samotná nestačí. Její role má ve společnosti místo, nicméně aby se nezvrhla v „buzeraci menšiny většinou“, je žádoucí ji mít v rámci omezené agendy státu v prostředí volného trhu, dobrovolnosti a soukromého vlastnictví, tedy víceméně nic jiného nežli liberalismus v klasické tradici. Jak řekl Ludwig von Mises: „Vláda je garantem svobody a je slučitelná se svobodou pouze tehdy, pokud je její působnost přiměřeně omezena na zachování tzv. ekonomické svobody.“ (Lidské jednání, volně přeloženo).
