Článek
Island, ostrov na hranici dvou oddalujících se litosférických desek, je nikterak překvapivě sopečného původu. Na ostrově se nachází asi 130 sopek, z nichž je asi třícítka aktivních. Oblast se tak řadí k nejaktivnějším sopečným místům na světě.
Odedávna se v těchto místech odehrávaly menší či větší erupce sopek, které v závislosti na své intenzitě působily lokální či celosvětové problémy.
Díky malé hustotě osídlení ostrova se většina erupcí obešla bez lidských obětí. Jednou z výjimek je asi nejsilnějších erupce v novodobé historii ostrova, za kterou stojí sopka Laki.
Sopka Laki
Největší a nejhorší sopečná erupce na Islandu, kterou novodobé lidstvo zaznamenalo začala 8. 6. 1783 a probíhala následujících 8 měsíců. Měla ji na svědomí sopka nacházející se na jihu Islandu, na západním okraji národního parku Vatnajökull.
Po sérii zemětřesení přišla na řadu explozivní erupce. Délka trhliny, v které erupce probíhala, měřila přes 25 km. Během erupce se objevily obří lávové fontány dosahující výšky až 1400 m. Do atmosféry se výbuchem dostalo velké množství sopečného materiálu, který ovlivnil zemské klima po několik následujících let a způsobil jeho ochlazení o cca 1,5 stupně.
Celkem se při erupci uvolnilo asi 15 km3 lávy zaplavující téměř 600 km2 země. Do ovzduší se dostalo na 8 miliónů tun fluorovodíku, přes 120 miliónů tun oxidu siřičitého, přes 90 miliónů tun kyseliny sírové.
Díky velkému množství jedovatých látek, které otrávily půdu a vodu, pomřela více jak polovina islandské zvěře a téměř čtvrtina všech tehdejších obyvatel. Dánská vláda zvažovala úplné vysídlení ostrova.
Ilustrační foto
V západní Evropě a ve Velké Británii způsobil výbuch sopky kyselé deště. Do celé Evropy a postupně i do Asie se dostal sopečný prach. Evropa se v roce 1783 potýkala s velmi horkým létem následované velmi silnou zimou. Po velmi rychlém jarním oteplení v roce 1784 byly Čechy zasaženy silnými povodněmi, při kterých byl vážně poškozen Karlův most.
Severní Amerika zažila na přelomu let 1783 a 1784 dosud nejdelší a nejhorší zimu. Zamrzla dokonce řeka Mississippi u New Orleans a v Mexickém zálivu plavaly ledové kry.
Sopečný popel byl nalezen až v Číně.
Exploze sopky Laki se spojuje s hladomorem v Egyptě a možný vliv mohla mít i na neúrodu rýže v Japonsku.
Výbuch této sopky způsobil změnu klimatu, která ovlivnila úrodu a zapříčinila na mnoha místech hladomor. Neutěšené roky na severní polokouli přispěly k velkým historickým změnám na konci 18. století, např. k Velké francouzské revoluci.
Sopka Katla
V jižní části Islandu se nachází další zákeřná sopka. Katla je ukryta pod silnou vrstvou ledu. Při erupci hrozí rozsáhlé záplavy, tzv. jökulhlaup, bahnotoky. Kromě bahnotoků má navíc tato sopka ve svém repertoáru silné explozivní erupce, při kterých je velké množství materiálu rozprášeno do ovzduší.
V průměru mívá tato štítová sopka erupce dvakrát za století. Poslední významná erupce se udála v říjnu roce 1918.
V roce 1918 vystoupalo magma do sopečné kaldery zaplněné velkým množstvím ledu, které okamžitě začalo tát. Po uvolnění nashromážděné vody se údolím prohnalo několik záplavových vln. Voda sebou brala horninu, sopečný materiál i obrovské kusy ledu. Nejvyšší kulminační průtok byl odhadován na 150 000 m3/s (více jak polovina průtoku Amazonky). Dle dobových snímků dosahovaly rozměry ledových bloků až 50 metrů.
Exploze sopky nezpůsobila jen povodně, vyvrhla do ovzduší velké množství sopečného prachu a popela, které vystoupalo až do výšky 14 kilometrů a bylo viditelné téměř z celého ostrova. V blízkosti sopky vytvořil sopečný prach a úlomky půl metru silnou vrstvu.
Dle historických pozorování se vědci v roce 2010 začali obávat, že by Katla mohla znovu explodovat. Její aktivitu totiž často předchází exploze sopky Eyjafjallajökull. Prozatím se však jejich obavy nenaplnily.
Sopka Hekla
Asi nejznámější islandská sopka, označována dříve jako „Brána do pekla“. Je stratovulkánem a nachází se ve stejné oblasti jako sopky předchozí. Tato sopka nemá kráter, ale přes pět kilometrů dlouhou trhlinu, z které se láva a sopečné plyny šíří při erupci do okolí.
Patří k nejaktivnějším na celém ostrově. Poslední erupce proběhla v roce 2000. Předtím to bylo každých cca 10 let.
Produkty častých erupcí této sopky lze nalézt po celém ostrově.
Jednou z největších erupcí měla Hekla před 3000 lety, kdy dle odhadů do atmosféry vyvrhla 7,3 km³ materiálu a plynů a pravděpodobně tím ovlivnila světové klima.
Sopka Eyjafjallajökull
V oblasti jižního Islandu se nalézá i tato sopka. Proslavila se hlavně v roce 2010, kdy na několik dní přerušila leteckou dopravu v Evropě. Leží také pod ledovcem, ale na rozdíl od sopky Katla pod menším.
Tehdejší erupce způsobila lokální záplavy a do ovzduší vyvrhla na 0,27 km3 materiálu.
Sopka Grimsvötn
Na jihu Islandu se nachází i tato další sopka. Sopka Grimsvötn je ukrytá pod severozápadním okrajem ledovce Vatnajökull. Erupce této sopky také způsobují lokální záplavy.
Novodobá erupce sopky doprovázená silnými bahnotoky proběhla v listopadu roku 1996. Ledovcové jezero působením erupce přeteklo, voda unášející až 10 metrové ledové bloky smetla 900 metrů dlouhý silniční most. Průtok byl odhadován na 45 000m3/s (téměř čtvrtina průtoku Amazonky).
Pozůstatek mostu
Poslední erupce této sopky proběhla v roce 2011, byla asi 10× silnější než erupce nedaleké sopky Eyjafjallajökull, ale kvůli hrubšímu popílku neomezila leteckou dopravu na tolik dní.
Sopka Eldfell
Tato sopka se nenachází přímo na Islandu, ale na Vestmanských ostrovech u jeho jižních břehů.
Zrodila se celkem nedávno. Dne 23. ledna 1973 se sopka probudila k životu, vyhnala z ostrova veškeré obyvatelstvo (5300 obyvatel) a zvětšila rozlohu ostrova o 1/5. Zničeno bylo 400 domů, mnohé dodnes zůstávají pohřbené pod silnou vrstvou lávy. Za pět měsíců trvání erupce vyrostla sopka do výšky 220 metrů nad mořem.
Vytékající láva během erupce ohrožovala přístup ke zdejšímu přístavu. Na jeho záchranu byla nasazena výkonná čerpadla na mořskou vodu, aby lávový proud zastavila. Snaha se vyplatila, přístav nebyl odříznut. Náklady této neobvyklé akce dosáhly tehdy astronomických 1,5 milionu amerických dolarů.
Vestmannské ostrovy, lávové pole sopky Eldfell
Sopka Fagradalsfjall
Štítová sopka Fagradalsfjall se nachází na poloostrově Reykjanes, asi 40 km od hlavního města. Probudila se po 6000 letech v květnu 2021, kdy z trhliny začala unikat láva. Erupce byla menšího rozsahu, ale i přesto muselo nedaleké mezinárodní letiště přerušit svůj provoz na několik hodin.
Erupce pokračovala do září. Nová erupce v nové trhlině se odehrála také vloni v létě a letos.
V současné době se v oblasti objevily nové zemětřesné roje, které značí další pohyby magmatu a nové nebezpečí erupce. Můžeme jen doufat, že opět nebude velkého rozsahu.
Situaci můžete sledovat na oficiálních stránkách islandské meteorologické kanceláře.
Zdroje:
Wikipedie - Laki, Katla, Hekla, Eyjafjallajökull, Grimsvötn, Eldfell, Fagradalsfjall
