Článek
Rozvod nikdy není hezká věc. O to horší je, když se týká také dětí, kterým se rozvádí rodiče. A vůbec nejhorší je, když se ti rodiče neumí na ničem domluvit. Kdo to nejvíc odskáče, jsou ti, co za to většinou vůbec nemohou, děti.
Rodina se rozpadne. Mnohdy je to dobře, pokud už delší dobu nefungovala a stres a celkové domácí nepohodlí převažovalo.
Začínají tahanice o majetek, o děti, o peníze. Když není vůle se domluvit, rozhoduje o dalším fungování vztahů soud. Zcela cizí instituce zasahuje do citlivého uspořádání rodiny.
V nejhorším možném případě soud natvrdo určuje pravidla předávání dětí, která jsou vymahatelná. Děti stále častěji končí ve střídavé péči, předávané z ruky do ruky jako kus salámu.
Je stanoven přesný harmonogram, kde kdy dítě bude a přes to nejede vlak. Je tenhle systém vůbec pro někoho dobrý?
Střídavá péče je skvělá pro rodiče, kteří se neumí domluvit u koho dítě bude a kdo bude ten hlavní šéf ve výchově. Oba chtějí mít dítě u sebe a oba odmítají udělat jakékoliv ústupky. Rodiče jsou spokojeni, je to spravedlivé, oba mohou potomka vídat na delší dobu a vychovávat podle sebe. Ale co pro dítě?
Může se snadno stát, že dítě žije ve dvou zcela odlišných světech. Jeden týden má leháro u táty, druhý tvrdý dril u mámy, či naopak. Pokud spolu rodiče neumí a nechtějí více komunikovat, dítě toho může snadno začít využívat a zneužívat. Ještě větší potíž je, pokud rodiče žijí daleko od sebe a řeší se problém i se školou.
Pro děti systém střídavé péče, dle mého mínění, skvělý není. Mít dva domovy a ne jen jeden je napalici. Pořád si přenášet mezi nimi oblíbené věci je otravné. Každou chvíli zapomenout zrovna v tom druhém něco důležitého. Nemyslím si, že to dělá dobrotu.
Rodiče, ať jsou jacíkoliv, měli by se umět domluvit ohledně péče o děti a to tak, aby to bylo ve prospěch dětí a ne jich samotných. Po rozvodu není nejlepší rozhodnutí měnit dětem školu a nebo nedejbože ho nutit chodit do dvou různých škol zároveň.
Navštěvovat dvě různé školy zároveň je, myslím si, pro dítě největší trest. Nemůže se stát součástí ani jednoho kolektivu a je pokaždé vydědencem. Pokud navíc dítě není příliš družné a navazování nových kontaktů se spolužáky mu trvá, je střídavá docházka do dvou různých škol vrahem jakýchkoliv vztahů.
Četla jsem nedávno článek o zajímavé střídavé péči, kdy je dítě doma ve svém a střídají se u něj po týdnu, či jak se domluví, rodiče. Pro dítě je určitě super věc, netrpí změnou domova, je stále ve svém. Ale co ti rodiče? Takováto střídavá péče, kdy rodiče po týdnu mění svůj domov mi přijde také na hlavu. Je to systém, co ničí naopak život rodičům. Nemohou si při tomto věčném pendlování vybudovat nový život.
Co říci závěrem?
Střídavá péče je dle mého názoru hrozná. Hlavně pro děti. Děti potřebují domov, jeden domov, kam ví, že patří. Nepotřebují neustále cestovat podle přesně zajetého jízdního řádu. Péče o dítě by měla být po rozvodu v roli jednoho z rodičů a s tím druhým se nějak rozumně domluvit, ne válčit. Respektovat také to, že dítě má rádo oba rodiče a toho druhého před dítětem nepomlouvat a nevyřizovat si přes potomka účty.
Sama jsem také z rozvedené rodiny a neumím a nechci si představovat, jaké to je pendlovat mezi dvěma domovy. Jsem ráda, že jsem bydlela jen u jednoho z rodičů a s druhým jsem se vídala dle dohody a nálady, nejen rodičů, ale hlavně mojí. Nebyla jsem kus salámu na krámu.
