Článek
V posledních dnech se médii prolíná téma konfliktu v pásmu Gazy, které rozvířil zejména herec a zpěvák Tomáš Klus. Slyšela jsem s ním rozhovor, kde se k tomuto tématu vyjadřuje a osvětluje své názory a musím s ním v mnohém souhlasit. Možná jsou jeho názory naivní, ale třeba svými slovy alespoň někoho probudí z té letargie, z které celý tento konflikt lidstvo sleduje a vraždění tiše schvaluje. Zda na smrti tisíců civilistů mají zásluhu Izraelci a nebo teroristé z Hamásu, na věci nic nemění.
Koukněme se napřed na podstatu konfliktu, budu se snažit o objektivitu. Nejsem žádný odborník, jen jsem se trošku zajímala a dohledala si o tom pár informací. Zda se někde krapet mýlím, je možné, nikdo není neomylný, zejména v takovéto problematice, která rozhodně jednoduchá není.
Konflikt na Blízkém východě v oblasti Palestiny, v dnešním Izraeli, má velmi hluboké kořeny. V tomto území se po staletí národy střídaly. Už v celkem dávno - na přelomu tisíciletí, v době, kdy vzniká křesťanství, tuto zem obývali Židé. Často neměli vlastní stát, častokrát byli pod nadvládou jiné říše. Blízký východ je taková křižovatka a obývali ji kromě Židů i jiní. Asi v sedmém století našeho letopočtu byli Židé vytlačeni Araby. A zde začíná problém.
Židé se usadili různě po světě a všude je bohužel provází antisemitismus. Křesťané je nemají rádi, protože jim zabili mesiáše, jiná náboženství je také nemají ráda, protože jsou prostě jiní. Jsou semknutí, mají divné zvyky, divný jazyk. Koluje přesvědčení, že vše jiné je špatné a navíc prý údajně pořádají odporné rituály s lidskými oběťmi. Ze všech svých problémů lidé obviňují Židy. Jsou to otloukánci, kteří musí žít v ghettech a nikde nemají zemi, kde mohou žít svobodně bez útlaku. Jejich zemi zaslíbenou obývají jiní.
Židovské vyvražďování, pogromy, provází celé novodobé lidské dějiny a vrcholí v průběhu druhé světové války, kdy jsou Židé po milionech zavíráni do koncentračních táborů a zabíjeni.
Po druhé světové válce hledají Židé bezpečné útočiště a vracejí se zpět do své země zaslíbené, do tehdejší Palestiny. Jenže Palestina není prázdná oblast, je obydlená. Jsou tam stále potomci Arabů, kteří tam před 1300 lety přišli.
Nevím, proč nějaký židovský stát nevznikl po druhé světové válce třeba na území poraženého Německa jako kompenzace. Ale tuším, že Evropa tu nic takového nechtěla. Nevím, zda se o něčem takovém jednalo nebo nejednalo, bylo by to dle mého názoru logické. Ale nestalo tak.
Židé po tisicích odcházeli do přecpané Palestiny, zabírali si pro sebe životní prostor, snažili se v klidu žít, ale nebyli tu sami. Dvě rozdílná náboženství, dva rozdílné pohledy na svět.
Jako, mně by se také nelíbilo, kdyby se mi někdo přistěhoval na zahradu, řekl, moji předci tu žili před 13 stoletími a já tu teď chci žít taky, mám na to přece právo a bylo by. No, nevím, jestli to byly zrovna takovéto pocity, které místní obyvatelé zažívali nebo ne, jsou to jen mé dohady.
Co však vím jistě, je to, že na obou stránách - u Palestinců i Izraelců jsou radikálové, kteří žádají absolutní vyhlazení či deportaci druhé strany. Ano, to by konflikt trvale vyřešilo, ale není to zrovna humánní přístup k problému.
Ano, útok ze 7. října byl odporný, ohavný, plný nenávisti a nic takového se nemá dít. Dlouhodobé bojové operace v pásmu Gazy jsou podle mě ale podobně špatné, možná i víc. Týkají se mnohem většího území, dotýkají se životů mnohem více lidí. Izraelci jistě nejsou tak bestiální k lidem jako byl útok Hamásu začátkem října, ale pokud z důvodu jejich útoku v pásmu Gazy umírají tisíce lidé hlady, nemocemi a vším tím nedostatkem, je to v konečném důsledku ještě horší.
Ano, určitě mají Izraelci důvod se bránit teroru Hamásu, ale měli by brát ohledy na životy obyčejných lidí. Ano, tito lidé je nenávidí a často raději podporují Hamás, ale mají důvod Izraelce, své sousedy, pro jejich chování milovat?
Myslíte si, že přístup oko za obě oči a zub za celou čelist tuto nenávist zastaví?
Konflikty na Blízkém východě jsou jen o nenávisti jedněch k druhým. Už malé děti jsou vychovávány k této nenávisti. Když Palestinec z nenávisti zaútočí na Izraelce, co se stane? Izraelci to oplatí 10× tolik. Nenávist plodí jen a jen nenávist a čím jí je víc, tím je ta nenávist větší.
Měla bych řešení tohoto konfliktu, ale projevilo by se až za x desítek let a musela by být k tomu vůle. Pokud se nebude tento problém v soužití řešit vyvražděním či deportací druhého tábora, což doufám, že ne, musí se začít u dětí. Jsem asi zcela naivní, ale pokud by byli společné palestinsko-izraelské školy a oba tábory zde měly stejná práva, učili by se o těch druhých, snažili by se vzájemně pochopit, poznat, možná by už žádná nenávist časem nezbyla. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Dospělé nenávisti těžko odnaučíte, u dětí je to něco jiného, ty jsou ještě tvárné.
Jestli být na straně Izraele nebo Palestiny (nemyslím Hamás, ani jiné radikály), nevím. Někteří jsou nakloněni Izraelcům, možná i z toho důvodu, že mají stále pocit viny za antisemitismus z minulého století, jiní jsou nakloněni Palestincům, třeba i kvůli podobnému náboženství. Kdo má pravdu, kdo je v právu a kdo ne? Nevím. Jen vím, že jakékoliv násilí nic nevyřeší, zejména to páchané na obyčejných lidech.
Všechno to násilí je strašné, ale stejně tak jsou strašné i jiné konflikty všude možně po světě. Je smutné, že se řeší jen ty, které jsou na očích a ne ty, kde lidé i děti trpí úplně stejně, možná i víc. Celá Afrika je plná různých bojů a hladomor tam jistě nebude menší, ale to nikdo zrovna neřeší.
zdroje:
