Článek
Válka na Ukrajině trvá téměř 22 měsíců. Zanedlouho se bude slavit smutné dvouleté výročí, které stálo život velké množství lidí.
Rusko, tedy spíše jeho vedení, se rozhodlo, že nedopustí, aby Ukrajina opustila jeho vliv a vydala se vstříc vlastní budoucnosti. Aby si konečně rozhodovala sama o sobě a mohla začít budovat stát, kde budou pravidla platit pro všechny stejná a nebude se majetek všech rozkrádat ve velkém, jako je tomu už od sovětských let v současném Rusku.
Chování Ukrajiny odklánějící se od ruských hodnot, nehodnot, začalo v Rusku vadit. Stejně jako demokratické snahy u nás v průběhu pražského jara. Jako tehdy i nyní se Rusko zachovalo obdobně. Když si nemohu dotyčný stát získat vyhlídkou společné nadějné budoucnosti, vtrhnu tam násilím a násilím je donutím k akceptaci mých podmínek. Jinak bude vraždění, znásilňování a mučení. Rusko nic lákavého nabídnout neumí. Umí si jen pod pohrůžkou násilí podmaňovat okolí.
A tak se také stalo před tolika měsíci. Na rozdíl od nás v roce 1968 se Ukrajina rozhodla bránit. Rozhodla se bránit své hodnoty a své sny o vymanění se z nelaskavé náruče svého velkého bratra. Chtěla se moci volně nadechnout a bylo jí to 24. únorem 2022 znemožněno.
Rusko rozpoutalo agresi vůči svým blízkým. Rozjelo ve velkém barbarské teroristické útoky na civilisty a civilní infrastrukturu s cílem nabourat ukrajinské odhodlání. Pozabíjelo mnoho tisíc civilistů včetně dětí. Ale Ukrajinu nezlomilo. Zatím.
Bez pomoci demokratického Západu ke kterému Ukrajina upíná své naděje a svou vysněnou budoucnost, se však ubránit a vyhrát nezvládne. Pomoc postupně vysychá a naděje pomalu vyhasínají. Tisíce mrtvých jí nic nenahradí.
V západním světě se rozšiřují sobecké názory. Sami jsme na tom špatně, proč bychom měli cpát peníze do Ukrajiny? Proč bychom jí měli vůbec dál pomáhat, vždyť se nás to netýká.
Týká, bohužel se nás to týká a hodně. Pokud padne Ukrajina, Rusko se zaraduje. Potvrdí si, jak je ten prohnilý Západ slabý a bezmocný. A za pár let se Rusko začne natahovat dál. Bude chtít zpátky i ostatní země východní a střední Evropy. Že jsme v NATO? To je hezké, ale zastaví ho to? Bude USA a ostatní členské státy dostatečně silné, aby tomuto zabránily, aby Rusko odradily?
Nevím. Já tady u nás válku a smrt nechci. Nechci žít opět v područí Ruska. Rusku smrt nevadí. Obětovali by toho posledního, jen aby dosáhli svého a získali zpět svůj vliv. Aby vedení Ruska dosáhlo svého.
Nenechme Ukrajinu padnout, nenechme Rusko zvítězit. Nenechme zvítězit agresora, který se rozhodl, že obsadí sousední stát. Zastavme ho. Pomozme Ukrajině vším, čím potřebuje. Nenechávejme se ukolébávat naivní představou, že se nás to netýká. Týká. Před rokem 1989 se nás to sakra týkalo a týká se nás to bohužel i nyní. Rusko neví, kde má své hranice.
Nemělo by nám být líto peněz, které vynaložíme na pomoc Ukrajině. Už jsme do ní investovali hodně, nenechme tyto vynaložené prostředky býti zbytečnými. Pokud Rusko vyhraje a Ukrajina padne, budou to peníze vyhozené z okna.
Dejme Ukrajině novou naději, novou podporu, novou šanci na svou budoucnost. Nevykašlávejme se na ni. Bude nás to jinak sakramantsky mrzet!
Nebuďme sobci. Na rozdíl od nich se máme jako v ráji. Na to nezapomínejme.
Probuďme se a nebuďme k Ukrajině lhostejní! Dejme jim opět naději.
