Článek
O porcelánce Thun asi u nás slyšel téměř každý, aspoň si to myslím. V současném logu má uveden rok 1794. Letopočet odkazující na rok založení, rok, kdy byla zprovozněna nejstarší dodnes funkční porcelánka u nás, v Klášterci nad Ohří.
Její historie sahá pro nás už daleko do minulosti, do doby panování Františka I., vnuka Marie Terezie, a začátky to nebyly vůbec jednoduché.
Počátky porcelánky byly ve znamení pokusů a omylů. V té době nebyla výroba porcelánu v Čechách příliš zavedená, nikdo ještě pořádně netušil jak na to. K jejímu rozjezdu přispěla podpora majitele hrabě Thuna, nedaleký zdroj kvalitního kaolinu a vynalézavost a podnikavost Jana Mikoláše Webera z Alsaska a posléze nájemce porcelánky Christiana Nonne, jenž dotáhl výrobu kláštereckého porcelánu téměř k dokonalosti k nelibosti vídeňské státní manufaktury.
Následovali různí další nájemci i přímá správa hrabětem Thunem. Kolem roku 1832 byla špatným vedením porcelánka ve velké ztrátě a jen výraznou podporou ze strany majitele byla zachována. V následujících letech a desetiletích došlo k jejímu rozvoji, stavbě nových pecí a budov. V polovině 19. století byl porcelán z Klášterce na vrcholu technické a uměleskoprůmyslové dokonalosti tehdější doby.
Od 70. let 19. století získávaly zdejší výrobky ocenění na výstavách. Nejvýznamnější byla zlatá medaile ze světové výstavy v Paříži v roce 1900.
Klášterecká porcelánka přečkala všechny krize 20. století; omezení výroby za 1. světové války, za hospodářské krize ve 30. letech i odsun německého obyvatelstva po 2. světové válce a následné znárodnění na základě Benešových dekretů.
Jako slepý k houslím přišel k zavedené porcelánce český stát. Po převzetí se podnik nepřekvapivě potýkal s nedostatkem zaměstnanců, plného stavu dosáhl až koncem 40. let. Po válce se porcelánka stala součástí podniku Karlovarský porcelán a byla modernizována. Rozjela se výroba ve velkém s exportem po celém světě a v roce 1967 se přestěhovala do nových moderních prostor na okraji města.
Jak to v porcelánce vypadalo v 70. letech minulého století, si můžete přiblížit komedií Juraje Herze Holky z porcelánu, která se zde natáčela.
S příchodem nového tisíciletí se podnik potýkal s nemalými problémy. Původní majitel spadl do stamilionových dluhů a nikdo nevěděl, co s místními zaměstanci a celou výrobou vlastně bude. Porcelánka byla v úpadku a zaměstnanci dostávali výplaty se zpožděním. Až po pár měsících se dočkala nového majitele. Podnik spolu s dalšími na západě Čech koupila společnost Hengis. Koupě využila a přejmenovala se na Thun 1794, aby odkazovala na zdejší bohatou historii. Porcelánku provozovala dodnes.
Na podzim minulého roku tato společnost oznámila, že v Klášterci končí s výrobou porcelánu a bude se zde pouze dekorovat. Dostala se prý do problémů kvůli drahým energiím a menšímu počtu zakázek a toto omezení je řešení. Tento stav vydržel pouze 3/4 roku a s letošním červnem přišel úplný konec výroby a uzavření továrny, včetně podnikové prodejny, aby byl osud zcela zpečetěn.
Po 230 letech značka Thun 1794 spojená neodmyslitelně s Kláštercem nad Ohří mizí, odchází na západ do provozoven v Nové Roli a Lesově.
Majitel si koupil značku a jde pryč. Konec, zvonec, adijé.
Příběh je završen. Ve městě letos slavit nebudou.
zdroje:
VACHATA, Zdeněk. Klášterec nad Ohří. Městký úřad Klášterec nad Ohří, 1997
PS: Prostory továrny jsou nabídnuty k pronájmu či koupi, nemáte někdo zájem pokračovat v tradici?
