Článek
Bylo by krásně na tom světě, kdyby politici měli nějaký svůj vnitřní kodex hodnot a tím by se řídili. Nechovali se arogantně, nemysleli si, že jsou nadlidmi, nejednali by ve svém sobeckém zájmu, ale v zájmu všech obyvatel České republiky, v zájmu našeho státu. To by se nám tu pěkně žilo.
Poslanecká sněmovna by neřešila neustálé dohady, obstrukce, jednala by profesionálně a v zájmu vytyčených cílů, které jim voliči posvětili ve volbách. Vláda by konstruktivně spolupracovala s opozicí, ta by přinášela věcné připomínky a podílela se na řízení a zlepšování fungování našeho státu. Krásná to představa.
Nevyhazovaly by se úplně zbytečně obrovské peníze z oken při sáhodlouhých nesmyslných obstrukcích. Vládní strany by vypracovávaly do detailu propracované a promyšlené návrhy zákonů, které by dokázaly obhájit. Na základě plodné a věcné diskuze by tyto zákony procházely oběma komorami parlamentu.
Příkladem neprofesionality a sobeckosti politiků je např. nedávné hlasování o korespondenční volbě. Politici se nesnažili pomoci českým občanům, oni jen sobecky hájili své vlastní zájmy, veřejný zájem šel stranou.
Opozice vše zarytě blokovala, i když korespondenční volbu ještě nedávno sama prosazovala. Vládnoucí strany se ji snažily za každou cenu protlačit i přes mnohé nedokonalosti. A hlavně trvaly na jejím zavedení již od příštího roku, aby jim ve volbách pomohla.
Sobeckost nadevše.
Bylo by zkrátka skvělé, kdyby se politici nehádali, bavili se spolu věcně a jednali ve prospěch společnosti. Také by bylo pěkné, kdyby si dokázali s opozicí definovat cíle, ke kterým bude stát v následujících letech směřovat. Taková myšlenka plánů do budoucna v podobě třeba „desetiletky“, není špatný nápad. Po deseti letech tyto cíle vyhodnotit, celkový posun. Proč ne?
Mohlo by se to týkat třeba:
- Kompletní digitalizace státní správy
- Modernizace školství
- Reformy důchodů
- Reformy zdravotnictví
- Posílení našeho postavení v rámci EU k lepšímu prosazování svých zájmů
- Narovnání práv stejnopohlavních párů - přeci nikdo není méněcenný nebo?
…
Domnívám se, že i opozice touží po prosperujícím fungujícím státě se spokojenými obyvateli. Proč se tedy vládní strany nedokáží s opozicí bavit? Proč opozice nemá zájem s vládou vycházet? Proč nejsou konstruktivní? Cožpak opozice chce něco úplně jiného? Jejich voliči chtějí něco úplně jiného?
Každý k tomu přistupuje sice trošku jinak, ale žijeme ve společné zemi. Musíme spolu umět vycházet. Nebo to tady můžeme rovnou odpískat, vše zrušit a vyhlásit anarchii. To by někdo chtěl? Nefunkční stát, žádnou finanční podporu, žádnou policii, žádné soudy, nic? Zkuste si žít třeba v Jemenu.
Je nutné házet si navzájem neustále klacky pod nohy, hádat se jak malé děti na pískovišti, kde každý řeší jen ty svoje bábovičky a ty druhé považuje za nepřátele?
Politici asi zapomněli, že tu nejde o koryto, ale o službu státu, o zlepšení života nás všech, nejen toho jejich.
Pokud by vláda a opozice spolu dokázala nějak konstruktivně spolupracovat, což by koneckonců měla, třeba by se tím zlepšila i samotná atmosféra ve společnosti. Nejen oni, ale celá společnost je rozdělaná na nesmiřitelné tábory, kde jedni hází hnůj na druhé a nechtějí spolu mluvit, uráží se. Jako by ti druzí byli nějací méněcenní lidé. Každý může mít na svět jiný názor, ale musí být schopen a ochoten se s tím druhým bavit a naslouchat jeho problémům, zejména když sdílí stejný píseček. Tolerancí a empatií k druhému se zakopávají příkopy.
Opravdu chceme neustále po sobě štěkat a chovat se k sobě jako neandrtálci? Nesouhlasíš, majznu tě kyjem přes hlavu?
Ať už každý volí, koho chce, žijeme všichni v jedné zemi a nikdo není nepřítel toho druhého. Nálepkovat ostatní nějakým ošklivým označením jen pro jejich jiný názor je hloupé. Vyvarovat by se toho měli především právě politici. Ti mají obrovský vliv na celkovou atmosféru ve společnosti.
K našemu rozpolcení přispěly mimo jiné i právě nenávistné komentáře bývalého prezidenta vůči různým skupinám obyvatel, médiím či soudům, nebo od vlády hloupé označování svých odpůrců proruskými silami. Neříkám, že za tím nějaké ukryté proruské síly nejsou či nebyli, ale házet všechny zoufalé lidi do jednoho pytle? Kde to jsme?
Slušnost, respekt a dialog, to mi tu chybí.
Slušný plodný rozhovor mezi skupinami obyvatel s odlišnými názory, mezi politiky. Jedině ten by mohl pomoci oba znesvářené tábory zase propojit, aby se lépe dokázaly pochopit a třeba by se jedni, či druzí nechali argumenty opravdu dovést k zamyšlení a porozumění.
Držím nám palce, ať v sobě najdeme sílu naslouchat.
