Poprvé s dětmi u moře, část druhá

Co předcházelo odletu jsem líčila v první části. Nyní tedy pokračujeme dále a směle na cestu.

Konečně nadešel den odletu. Velmi jsem se netěšila, stejně jako na kteroukoli jinou dovolenou. Já se nikdy nikam prostě netěším, nejradši bych před odjezdem kamkoli zalezla a nevystrčila ani nos. Ne, že bych opravdu nikam nechtěla jet, to ani ne, ale prostě to tak mám, jsem otrávená tím, že zas někam musím jet. Je to dost zvláštní, obzvlášť když si dovolenou vymyslím sama.

Naposledy jsem byla u moře ještě před dětmi, teda sice s dítětem, ale o velikosti asi hrušky, takže to byla úplná pohodička. Mohla jsem se starat jen o své zájmy a pohodlí a nikdo jiný mi klid nenarušoval. Jop, ty časy jsou v nenávratnu. Ale zpět do letoška.

V sympatický dopolední čas jsme se nechali odvézt na letiště, které nemáme naštěstí daleko a dokonce jsme si ani nic nezapomněli, ani děti.

Odlet v 12:30 proběhl vcelku bez problémů, jen asi s 50 minutami zpoždění. Děti neřvaly, spořádaně seděly, koukaly z okýnka, studovaly návod s bezpečnostními pokyny, svačily a chvilku si daly pohádku. Dvě hodinky utekly celkem rychle. Na mikroletišti jsme dostali kufry téměř okamžitě a před halou už na nás čekala delegátka i autobus. Za 10 minut jízdy jsme dorazili do areálu hotelu. Pohoda.

Hotel Kaligria Beach, který se stal na týden naším útočištěm, se nachází na SZ poloostrova Peloponés, 5 km od letiště Patras Araxos. Leží hned u hranice chráněné oblasti Kotychi Strofylia zahrnující zdejší les a mokřady. Na pláži u areálu hotelu se vlévá říčka Larissos do moře, tudíž po setmění je tu velké množství komárů. Pláž je téměř nekonečná, táhne se asi 7 km a protože v okolí není mnoho obcí, je skoro liduprázdná.

Po příjezdu jsme se odebrali do hali s recepcí a chvíli trvalo než jsme vyřídili ubytování. Při vstupu do haly jsme sice dostali krutou facku od klimatizace nastavené na „mrazivých“ 23 stupňů, ale časem jsme si na obdobné facky zvykli.

Pokoj byl celkem fajn až na společnou deku na manželské posteli a ne úplně bezpečnou horní postel na palandě, obzvlášť pro předškolní dítě. Žebřík byl z boku místo zepředu, kde zábrana díky tomu sahala ani ne do půlky délky postele. Tam jsme naše větší dítko, které v noci velmi často cestuje všude možně, spát fakt nenechali. Při případném pádu dolů by se zabilo. Rozhlednové pozice na spaní jsem se ujala osobně a alespoň se zachránila před nočními souboji o společnou deku.

Po ubytování jsme se vydali na průzkum zdejšího aquaparku a poté na večeři. Ta byla trošku nepříjemně až od půl osmé. Jediné plus bylo, že v Řecku bylo o hodinu víc, tudíž byla vlastně od půl sedmé. Ale i tak byla večeře ve znamení „rychle něco do dětí hodit, aby šly co nejdřív do hajan,“ přes den už totiž nespí. Tak to bylo i každý další den. Po odložení dětí na pokoji jsme většinou zamířili na večeři pro přídavek, na procházku po areálu nebo na kukandu k moři. Jen bylo potřeba se kvalitně nastříkat protihmyzákem na komáry.

Celý pobyt v tomto hotelu byl pohoda. Nemuseli jsme uklízet pokoj, nemusela jsem vařit, jen jsme tedy museli dohlížet na dvojici rozkokošených vodumilných dětiček, které ještě neumí plavat, ale chtějí být neustále ve vodě. Voda v bazénech i v moři byla teploučká a po výlezu z ní nebyla zima, i když pofukoval vítr, prostě paráda. Teplota se držela jen kolem 30 stupňů, ale pocitově kvůli vyšší vhlkosti bylo víc.

Moře bylo mělké, v kterém dospělý v pohodě dosáhl velmi daleko od břehu, děti trošku hůř, ale stávalo se, že dál od břehu bylo moře mělčí, že opět dosáhly i ony. Jedinou nevýhodou bylo občas větší množství řas vyplavených na pláži, nebo v moři u pláže. Některé dny jich bylo víc, kdy jsme se museli od břehu pár metrů brodit v řasách, některé dny nebyly téměř vůbec.

Jídlo bylo supr, každý den bylo trošku jiné, ale některé pokrmy zůstávaly, jako těstoviny pro děti, nebo výborná pizza - jen pokaždé byl obměněn její druh.

Ráno snídaně byla od půl osmé do půl desáté, oběd od půl jedné do půl třetí a večeře od půl osmé do desíti. Přes den byl u bazénu od 11:00-18:00 k dispozici malý snack a po celý den pití. Každý den byl nějaký drink dne.

Celý areál hotelu tvořila budova restaurace s recepcí a přilehlé pokoje, kde jsme bydleli i my a pak po areálu rozmístěné nízké domečky max dvoupodlažní s jedním, dvěmi až 8? pokoji. V areálu byl aquapark se skluzavkami a stříkadly pro malé děti, pak ještě jeden bazén s brouzdalištěm u restaurace. U bazénů byly bary a pak ještě jeden bar při cestě na pláž, kde byl i večerní program.

Jídelna v restauraci byla docela velká, bylo tam snad 100 stolů. Obsluha byla výborná, bylo tam dost lidí, co odnášelo nádobí ze stolů, dost lidí u doplňování jídla. Jen výjimečně se stalo, že bylo něčeho málo. V některé časy bylo trošku obtížnější najít volný stůl, ale nikdy to nebylo nemožné.

Celkem mile jsem zaznamenala, že problém s neúměrně obřími porcemi, které si někteří nesmyslně brali a posléze nechali vyhodit, není jen problém Čechů. Zde moc Čechů nebylo a tento problém se tady taktéž hojně vyskytoval. Mě by asi hanba fackovala, kdybych takto plýtvala, ale co no, každý jsme různý.

O úrovni a oblíbenosti tohoto hotelu vypovídá i to, že asi tak polovina ubytovaných byly Řekové.

Jako jedinou nevýhodu pobytu jsem vyhodnotila klimatizaci. Na pokoji samozřejmě byla, ale byla centrálně řízená - pouštěli ji, nebylo možné ji samostatně vypínat a zapínat. Mohli jsme ji jen ovládat ve smyslu nastavení teploty, síly funění a programu - klasická klimatizace, odvlhčovač a nějaký automat. Bohužel ve všech případech funěl vichr z hor na horní postel palandy, kde jsem spala já. Z obavy o zdraví své i dětí jsme si nastavovali klimatizaci na noc na 26-27 stupňů - prostě na vás funělo pořád, ale aspoň to nebylo tak ledový. Kdyby byla klimatizace nastavená směrově jinam, bylo by to o mnoho lepší. Jako zázrakem přežily děti pobyt bez úhony - bez rýmy, tu jsem odnesla jen já, ale naštěsí jen lehkou.

Na výlet jsme nikam za ten týden nejeli. Bylo nám úplně jasné, že při cestě kamkoli bychom jen poslouchali: „Kdy už budeme na koupališti?“ Žádné památky by naše děti neocenily. Výlet do Olympie, na Zakynthos, do Patry či do Athén jsme museli oželet, třeba jindy.

Zpět domů se mi vůbec nechtělo.

Odlet zpátky měl být kolem páté odpolední, ale kvůli zpožděnému letu z Prahy se asi o 3/4 hodiny protáhl. Děti cestou neusnuly, dostaly na palubě toust a při pohádce daly chvíli pokoj. Před přistáním byla mladší vcelku neposedná, ale pochopila, že se musí poslouchat a vklidu připásána sedět nebo by se paní letuška zlobila. Byla jsem ráda, že let trvá jen dvě hodiny.

Odvoz na nás už čekal na letišti, kufry nezdržovaly a po krátké cestě domů jsme o deváté ukládaly děti do postelí. Měli jsme toho plné brejle. Tak jsme zas doma, amen.