Článek
Jak krásně bylo na světě, když tahle obskurní postavička české politické scény byla mimo zájem médií, byla zalezlá a nevystrkovala nos.
Ale teď je tu zase zpátky. Andrej Babiš, všude kam se podíváš, plné titulky českých i zahraničních médií i sociální sítě.
Lidem to pije krev.
„Proč jsou všichni jím tak posedlí? Proč ho nenechají na pokoji? Chudák, očerňovaný z takových nepravostí! Vždyť je to náš miláček,“ brebentí si možná Andrejovy obdivovatelky.
Andrej Babiš mě prostě a jednoduše štve. Proti jeho osobě osobně vůbec nic nemám, je mi vlastně ukradený, mám však mnoho výhrad k jeho politickému působení. Je to politik bez jakýchkoliv morálních hodnot. Jinak si totiž nelze vysvětlit, proč v té politice stále ještě působí. Dle mého tam už dlouho nemá co dělat.
Andrej Babiš není žádný český spasitel. Je to člověk působící v politice pro vlastní blaho. Jen proto se tak zuby nehty té politiky drží, i když by každý jiný kvůli svým kauzám už dávno odešel.
„Já nikdy neodstoupím!“ tak zní jeho již legendární heslo.
Andrej Babiš je jako superblecha, které se nemůžete zbavit.
Ještě donedávna platila v politice neformální dohoda, že u politiků platí presumpce viny.
Jsi a nebo ti hrozí, že budeš trestně stíhaný? Odcházíš z veřejné funkce a řešíš si své problémy bez účasti celé společnosti.
Tak to bylo a platit by to stále mělo.
Nejvíc mě štve ta obří ostuda, kterou Andrej Babiš svou přítomností našemu státu způsobuje. A když mě něco štve, tak jsem posedlá chutí s tím něco dělat. A protože umím psát, tak píšu. Ještě bych mohla třeba mlčíc šoupat nohama, ale to by mě moc nebavilo.
Má posedlost Andrejem Babišem však není nic oproti posedlosti Andreje Babiše politikou. Pokud by on z politiky odešel, nikdo by jím už posedlý nemusel být a všem by se ulevilo.
Ale jak víme: „Já nikdy neodstoupím! Ať si to všichni zapamatují!“
Tudíž má posedlost jen tak asi neskončí. Omlouvám se.
