Článek
„Nojo, už zase všichni chcípneme.“ říkám si docela často při čtení titulků.
V médiích se to jen hemží články informujícími o nové nebezpečné nemoci, o jaderné apokalypse, o globálním oteplování, o útoku imperiálních mocností na různá místa světa, o zločinech migrantů, o vyhubení lidstva AI nebo už celkem běžných přírodních katastrofách.
Člověk získává pocit, že je vše špatně. Život končí. Zaručeně zítra a nebo nejpozději pozítří všichni umřeme. Je to tutovka.
Co média načnou, sociální sítě kvalitně rozvíří asi jako kapr, co se rochní v bahně na dně rybníka.
Jak se mají lidé v tomto marastu cítit? Mají cítit spokojenost, bezpečí, chuť zakládat rodiny a žít spokojený, naplněný život?
Proč dnes lidé nechtějí děti? Není to také tím, že vlivem médií a strachu všude v okolí nevidí žádnou lákavou budoucnost? Nevidí důvod, proč by měli přivádět své potomky do takovéhoto světa?
Neničíme si naši budoucnost sami tímto rozséváním strachu?
Myslím si, že ano.
Objektivně, budoucnost asi není nejrůžovější.
Globální oteplování neskončilo, jak se nám někteří snaží namluvit. To je holý fakt. Počasí je extrémnější a jak bude naše planeta fungovat za desítky let, nikdo netuší.
Znovuobjevené imperiální choutky světových mocností také nejsou nikterak pozitivní, obzvlášť, když se jimi nechal pohltit náš nejvýznamnější bezpečnostní spojenec.
Ale co se dá dělat. Lidé žili v mnohem horších časech a tolik se z toho nehroutili. Čím to?
Právě tím, že se netopili od rána do večera v tolika depresivních, apokalyptických zprávách. Občas si o tom pokecali, jak je vše naprd, ale pak šli dál. Žili, pracovali, zakládali rodiny a věřili, že bude zase líp.
Nyní žijeme v době, kdy se sami dobrovolně uvádíme do depresí. Sledováním zpráv a brouzdáním po sítích si neustále roznípáváme rány v psychice. Nikomu to nedělá dobře. Přestali jsme věřit, že bude zase líp. Pohřbíváme se zaživa místo toho, abychom si užívali čas, který tu na světě máme. Je přece vzácný.
Řešení?
Zahoďme mobily, vypněme televize a koukejme na svět kolem sebe, jak je hezkej. Není nutné se stále ničit tím vším hnusem, který stejně nijak sami nezměníme.
Nestaňme se ale lhostejnými, neignorujme vše. Smiřme se však s daným stavem světa, který změnit nedokážeme a věnujme svoji pozornosti raději svému vlastnímu okolí. To je to, co ovlivnit dokážeme.
Stačí málo, třeba se jen usmát na lidi kolem sebe.
