Článek
Na podzim to vypadalo dobře. Bylo teplo a nějaké rýmičky se nám vcelku vyhýbaly. Po minulém roce docela příjemná změna. Ke konci listopadu zima přitvrdila, stejně tak i bacily, ale byly z toho jen mírné rýmičky.
Začátkem prosince dětičky postupně onemocněly. Krom dvou dnů teplot se ale nic závratného neodehrálo. Ani rýma, ani kašel, jen podezřelá teplota. My dospěláci jsme to překvapivě přečkali bez potíží. Že by covid? Antigenní testy byly negativní, ale kdo ví. V současnosti neví nikdo nic.
Naivně jsem si myslela, že klidné zdravé období bude pokračovat. Byl to omyl, bylo to jen ticho před bouří. Další týden jsem si odněkud přinesla angínu jako čuník. Vysoké teploty k 39 stupňům, únava, neskutečné bolesti v krku s otokem, chraptění, čepy, fuj. Takovou angínu jsem ještě neměla. Vyfasovala jsem antibiotika na týden. Zabrala.
Po pár dnech po dobrání se ale začal krček opět ozývat, ale takové ani a ani b, tak jsem bacila vyháněla přírodní medicínou a nějak jsem to dokočírovala až do nového roku, kdy se konečně krk uklidnil.
Týden po mně, přes Vánoce, si angínou s antibiotiky prošel i manžel.
Děti byly v pohodě, a tak jsme po Vánocích vyrazili na pár dní do jiného prostředí. Po návratu domů se navečer u synáčka ale objevila teplota. Napnutě jsme tedy opět očekávali, co se bude dít dál. Byl akorát silvestr.
Na Nový rok ráno se mu teplota vyšplhala až k nebeským 39 stupňům, navíc byl mrtvolný. Udělala jsem mu antigenní test a ten vyšel pravděpodobně pozitivní. Druhá čárečka byla velmi slabounká, viditelná jen za dobrého světla a po delší době už vidět na testu ani nebyla. Zkonzultovali jsme to s doktorkou a vrhli se na prověřenou léčbu - střídání paralenu s nurofenem. I když to v dalších dnech po ránu vypadalo vždy nadějně - normálně si hrál, před obědem a k večeru se teplota opět škrábaly do nezanedbatelných výšin, k tomu pokračovaly mrtvolácké stavy, kdy jen ležel a koukal na pohádky. A to i tehdy, kdy teploty neměl. Nechtěl moc jíst, jeden den i zvracel.
Takto to probíhalo 4 dny. Když ten čtvrtý den měl synáček stále při večeru teploty ke 39 a opět to mrtvolácké chování, rozhodli jsme se k návštěvě doktorky.
Velmi mě vyděsila představa, že by mohl mít postcovidový zánětlivý syndrom. Naštěstí se to nepotvrdilo.
Doktorka nakonec rozhodla na základě huhňání, začervenalého krku, našich dřívějších angín, synova zvýšeného crp a podezřelých neutichajících teplot o nasazení antibiotik. Jako zázrakem však ještě před večerním nasazením antibiotik synek ožil. Jako by ho návštěva doktorky zázrakem uzdravila. Od té doby na teploty ani výraznou únavu netrpěl. Antibiotika jsme přeci jen nasadili a týden brali, zlepšilo se mu alespoň to huhňání.
Po týdnu na kontrole byly už krevní hodnoty v pořádku. Jen nám doktorka doporučila nechat synka ještě následující týden doma. Bacily mají žně a aby hned něco nechytl.
Týden (v lednu už třetí) jsme ho tedy nechali doma, já jsem nějak přežila další veselý týden s oběma dětmi a polovičním úvazkem na krku, abych se v pátek večer dozvěděla náramnou zprávu ze školky. Mají tam svrab. Prosí, aby děti zůstaly následující týden doma, než to tam dají do pořádku. Jelikož má svrab 3 týdny inkubační dobu, můžeme jen doufat, že to nebude mít pokračování, které se bude týkat i nás.
Supr. Svrab jsme ještě neměli.
