Článek
Poslední rok jsem věnoval nejen psaní knih, ale také hledání odpovědi na otázku, zda je možné dostat je ke čtenářům vlastními silami.
Nečekal jsem se založenýma rukama, že si mě někdo všimne. Neříkal jsem si, že dobrá kniha si své publikum jednou najde sama. Věděl jsem, že nic takového neplatí.
Proto jsem se pokusil udělat všechno, co bylo v mých možnostech.
Zkusil jsem skoro všechno, co jsem mohl dělat sám
Psal jsem, dokončoval, upravoval a vydával knihy. Vytvořil jsem vlastní web, který neslouží jen jako vizitka, ale jako rozsáhlý prostor pro mou tvorbu, ukázky, audioknihy, hudbu, videa, postavy, fotografie, rozhovory, články a další materiály.
Snažil jsem se, aby člověk, který na něj přijde, našel plnohodnotný autorský svět, ne prázdnou stránku se jménem a jedním odkazem na nákup.
Natočil jsem a zveřejnil velké množství videí. Vytvořil jsem fotografie, vizuální série, trailery, portréty postav, textové příspěvky, ukázky, články i rozsáhlejší kampaně. Zkoušel jsem svou práci představovat prostřednictvím příběhů, jednotlivých postav, témat, prostředí, hudby, osobních výpovědí i samotných knih.
Pracoval jsem s Instagramem, přestože jeho organický dosah byl na mém účtu prokazatelně omezený a situaci jsem v minulosti řešil přímo s Metou. Pokračoval jsem, hledal nové formáty a snažil se přizpůsobovat tomu, co platforma právě požadovala.
Zkoušel jsem TikTok. Nové příspěvky se tam nakonec přestaly dostávat prakticky k jakémukoli publiku.
Zkoušel jsem YouTube a YouTube Shorts. Ani dlouhodobá práce s krátkými videi nevytvořila použitelný přísun nových diváků, natož čtenářů.
Na Wattpadu jsem postupně zveřejňoval celé knihy a desítky kapitol. Ani možnost číst rozsáhlou část mé tvorby zdarma nepřivedla publikum, které by s texty skutečně začalo žít.
Pracoval jsem s Databází knih, i když možnosti autora aktivně tam vystupovat a oslovit čtenáře jsou velmi omezené.
Vyzkoušel jsem Reddit, OnlyFans, Forendors i Herohero. Hledal jsem způsob, jak propojit psaní, audioknihy, seriálové čtení a další obsah s lidmi, kteří by o něj mohli mít zájem.
Ukázalo se ale, že podobné platformy mohou zpeněžit existující publikum, nikoli vytvořit publikum tam, kde žádné není.
Namluvil jsem audioknihy a zveřejnil je na YouTube, část také v členské sekci. Dříve jsem měl audioknihy i na Audiotéce. Ani přítomnost ve velkém katalogu však sama o sobě nic neznamenala. Kniha či audiokniha může být někde technicky dostupná, a přesto se v množství ostatních titulů zcela ztratit.
Přibližně půl roku jsem intenzivně pracoval s e-mailovou databází. Připravoval jsem zprávy, novinky, nabídky a další obsah. Výsledkem byla minimální nebo nulová reakce, která neodpovídala množství vložené práce.
Šedesát dní kampaně. Jedna nová čtenářka
Před Světem knihy jsem absolvoval přibližně šedesátidenní kampaň. Připravoval jsem videa, texty, fotografie, tiskoviny, plakáty, záložky, vizuály a další materiály.
Na veletrhu jsem byl osobně.
Výsledkem byla jedna nová čtenářka.
Neříkám to jako výčitku vůči ní. Právě naopak. Dodnes si vážím toho, že přišla. Jedna skutečná čtenářka znamená více než tisíce prázdných zobrazení.
Je to ale zároveň výsledek, který musím postavit proti měsícům práce, příprav a energie.
Zkoušel jsem rozhovory, recenze, spolupráce, placené i neplacené formy propagace a různé způsoby, jak knihy nabídnout veřejnosti. Některé výstupy přinesly krátkou pozornost, ale nevytvořily dlouhodobý proud čtenářů.
Dlouho jsem hledal chybu
Přemýšlel jsem, zda publikuji málo, nebo příliš. Zda mají být videa kratší, delší, osobnější, profesionálnější, jednodušší, výraznější nebo pravidelnější. Zda mám více ukazovat sebe, nebo naopak nechat mluvit jen knihy.
Zda je problém v názvech, obálkách, anotacích, formátech, cenách, rozsahu, žánru nebo v tom, že píšu knihy, které nelze jednoduše označit za oddechovou romantiku či young adult.
Znovu a znovu jsem se vracel k představě, že někde musí existovat ještě jedna věc, kterou jsem neudělal.
Jedna platforma. Jeden správný formát. Jeden typ videa. Jeden způsob komunikace. Jedna změna, která všechno obrátí.
Dnes už si to nemyslím.
Ne proto, že bych přestal věřit svým knihám. Ne proto, že bych je považoval za zbytečné. A ne proto, že bych se rozhodl přestat psát.
Došel jsem pouze k hranici toho, co může jeden člověk vlastní prací změnit.
Některé podmínky nemám pod kontrolou
Nemám nakladatelskou distribuci, která by knihy aktivně nabízela knihkupcům a médiím. Nemám počáteční komunitu, fandom ani síť lidí, kteří by automaticky vytvořili první nákupy, hodnocení, komentáře a sdílení.
Nemám tým ani rozpočet, který by mohl dlouhodobě nakupovat pozornost. Nemám přirozený společenský okruh, o který by se dalo opřít spuštění každé nové knihy.
Sociální sítě měly být prostředím, ve kterém lze tyto tradiční výhody obejít.
V mém případě se jím nestaly.
Mohu přijmout, že jsem v online světě prohrál.
Prohra není totéž co vina.
Neznamená, že knihy nemají hodnotu. Neznamená ani, že každý krok, který jsem udělal, byl chybný. Znamená pouze, že výsledek neodpovídá cíli, který jsem si stanovil.
Chtěl jsem získat skutečné čtenáře. Ne pouze čísla u příspěvků. Ne náhodná zhlédnutí. Ne sledující, kteří nikdy neotevřou jedinou stránku.
Chtěl jsem, aby se knihy dostaly k lidem, kteří je budou číst, budou s jejich postavami žít a případně se vrátí k dalším dílům.
To se v míře odpovídající vynaložené práci nestalo.
Neudělám dalších tisíc příspěvků
Mohl bych pokračovat. Mohl bych vytvořit další stovky videí, přidat další tisíce příspěvků, založit další platformy, vyrobit další kampaně a strávit další rok snahou pochopit algoritmy, které se mezitím znovu změní.
Neudělám to.
Nechci už každý den měřit, kolika lidem byl příspěvek ukázán.
Nechci z literatury vyrábět nekonečnou zásobárnu obsahu pro platformy, které mou práci mohou bez vysvětlení přestat distribuovat.
Nechci, aby každá napsaná stránka okamžitě vyvolávala otázku, jak ji propagovat.
Nechci dál zaměňovat tvorbu za provozování reklamního oddělení jednoho člověka.
Rozhodl jsem se tuto etapu uzavřít.
Knihy zůstávají
Dokončím knihy, které dokončit chci a potřebuji. Dokončím pentalogii Usuš své vlasy v 15:30, 2:45 a další rozpracované projekty podle toho, co budu považovat za důležité.
Skutečné novinky budu nadále zveřejňovat. Když dokončím knihu, vydám ji. Když vznikne audiokniha, fotografie, článek, hudba nebo jiný projekt, který budu chtít sdílet, udělám to.
Web zůstane místem, kde bude moje tvorba dostupná.
Nebudu už ale vyrábět obsah jen proto, abych udržoval aktivitu. Nebudu se snažit přesvědčit algoritmus, že existuji. Nebudu každý nový projekt doprovázet několikaměsíční kampaní s očekáváním, že tentokrát se všechno prolomí.
Budu dál psát a budu si dál své knihy publikovat, když budu chtít.
Už ne s ambicí prorazit.
Už ne s ambicí vybudovat si za každou cenu publikum.
Už ne s představou, že když udělám dost práce, musí se výsledek nutně dostavit.
Psaní není reklamní strategie
Budu psát proto, že psaní je způsob, jakým přemýšlím, zaznamenávám svět a vytvářím něco, co předtím neexistovalo.
Budu publikovat proto, že chci mít své knihy dokončené a veřejně přístupné, ne proto, že od každého vydání budu očekávat průlom.
Jestli si ke mně někdo cestu najde, budu rád. Už ale nechci celý svůj život organizovat kolem pokusu tuto cestu neustále vytvářet.
Teď se potřebuji věnovat také sobě.
Chci se vzdělávat. Chci studovat věci, které mě zajímají a které jsem dlouho odsouval, protože propagace knih spotřebovávala obrovské množství času, pozornosti a psychické energie.
Chci otevřít novou životní kapitolu, která nebude založená na každodenním čekání, zda někdo zareaguje.
Co mohu změnit — a co už ne
Jsou věci, které mohu změnit, a věci, které změnit nemohu.
Mohu dokončit knihu. Mohu se naučit něco nového. Mohu rozvíjet své schopnosti. Mohu se rozhodnout, čemu věnuji další den svého života.
Nemohu vlastní silou přinutit platformu, aby mou práci ukazovala lidem.
Nemohu si zpětně vytvořit komunitu, fandom, kontakty ani společenské zázemí, které jiní autoři budovali roky před vydáním první knihy.
Nemohu zaručit, že někdo knihu otevře jen proto, že jsem na ní odvedl dobrou práci.
Mohu to ale přijmout.
Přijetí neznamená, že se mi výsledek líbí. Znamená, že už proti němu nechci každý den bojovat stejnými prostředky, které nic nezměnily.
Ty jednotlivé projevy podpory nebyly malé
Děkuji všem, kteří si některou z mých knih koupili. Každému, kdo si ji přečetl, napsal mi, ohodnotil ji, podpořil mě v členské sekci, poslechl si audioknihu nebo se zastavil na Světě knihy.
Děkuji i těm, kteří mou práci sledovali, sdíleli nebo mi v určité chvíli dali najevo, že pro ně něco znamená.
Tyto jednotlivé projevy podpory nebyly malé. Byly skutečné. A právě proto si je pamatuji.
Tento text není oznámením konce mé tvorby.
Je oznámením konce snahy proměnit ji za každou cenu v online úspěch.
Knihy zůstávají. Psaní zůstává. Já také.
Končí jen jedna ambice, která příliš dlouho určovala můj čas, náladu i pocit vlastní hodnoty.
Co jsem mohl rozumně udělat vlastními silami, jsem udělal. Výsledek je takový, jaký je.
Teď ho přijímám, dokončím svou práci a půjdu dál.
-
AI byla použita pouze k redakční úpravě textu – k jeho členění, návrhu mezititulků, zvýraznění a perexu. Samotný text, zkušenosti, hodnocení i závěry jsou moje.
