Článek
Three Tides je album o tom, co přijde potom.
Ne přímo o ztrátě. Ne o samotném truchlení. Spíš o chvíli, kdy už člověk ví, že něco skončilo, že se do původního stavu nevrátí — a přesto před ním pořád něco je.
Poslední skladbou alba je The Horizon.
A právě v ní se ten pohyb, který prochází celým albem, dostane nejdál.
Jedna zkušenost, několik různých děl
Stěna, před kterou ve videoklipu stojím, nevznikla pro Three Tides.
Vznikla po smrti mé fenky Amálky.
Její smrt se do mé tvorby propsala mnohem přímočařeji také v knize Harjin a hvězda, co spadla dvakrát. Ta má svůj vlastní svět a svoje vlastní album.
Three Tides není jeho pokračováním ani soundtrackem.
Vyrůstá ale z podobného místa.
Jedna životní zkušenost se totiž nemusí proměnit v jedno dílo. Může se vracet z různých stran a pokaždé znamenat něco trochu jiného.
U Harjina je blízko samotný příběh ztráty.
U Three Tides mě začalo víc zajímat, co se děje s člověkem potom.
Když událost nezmizela, ale už není jedinou věcí, kterou vidí.
Když se před ním začne znovu objevovat směr.
Three Tides
Album tvoří sedm skladeb a už jejich názvy ukazují, že jsem jeho oblouk nestavěl jako klasický příběh.
Deep Blue. Silverblue. Silver. White Light. Dark Gold. Afterimage. The Horizon.
Jsou to spíš jednotlivé stavy.
Barvy.
Světlo.
Voda.
Proměny způsobu, jakým člověk vidí svět kolem sebe.
Proto pro mě Three Tides není album o tom, že člověk truchlí a potom se z toho „dostane“.
Tak jednoduché to není.
Některé události člověka nevrátí na začátek. Něco se v něm přeskupí a on musí zjistit, jak bude žít právě s tím.
Světlo proto pro mě v tomhle albu není odměna ani happy end.
Je to orientace.
Moře nezmizí
Ve videoklipu k The Horizon jsem pracoval se dvěma různými druhy obrazu.
Jsem v něm skutečně já, natočený doma před tou stěnou.
A přes tyto záběry nechávám procházet generované moře.
Obě vrstvy se celým videoklipem prolínají.
To moře tam není jen proto, že se voda objevuje v textu nebo protože se album jmenuje Three Tides. Je součástí způsobu, jak celý ten svět vnímám.
Člověk stojí ve skutečné místnosti.
Za ním je něco, co fyzicky vzniklo po skutečné ztrátě.
A přes něj neustále přechází voda.
Vnější prostor a vnitřní krajina existují zároveň.
Moře nemusí zmizet, aby se člověk mohl pohnout.
Jen už v něm nemusí být celý ponořený.
A potom se objeví horizont
Na horizontu mě vždycky zajímalo, že se k němu nedá dojít.
Člověk se pohne — a on se pohne s ním.
Proto mi připadá přesnější než nějaký pevný cíl.
Po něčem, co skončilo, totiž člověk nemusí vědět, kam přesně jde. Nemusí mít nový plán ani velké poznání.
Někdy stačí, že se znovu objeví kam se dívat.
Právě proto je The Horizon poslední skladbou alba.
Neříká: teď je všechno dobré.
Neříká: minulost je uzavřená.
Voda pořád existuje.
To, co se stalo, pořád existuje.
Ale vedle toho existuje i obloha před člověkem.
A čára někde daleko.
Hlas, melodie a nástroj
Three Tides je také důležitý bod v tom, jak dnes pracuji s generativní hudbou.
U The Horizon je hlas můj a melodie moje. Hudební realizace vznikla pomocí generativních nástrojů.
Je to jiný způsob práce než u mých prvních experimentů, kdy bylo nutné mnohem víc stavět výsledek přes samotné promptování.
Postupně jsem se dostal k tomu, že generativní nástroje nepoužívám proto, aby za mě vymyslely, co chci říct.
Používám je k tomu, abych dokázal realizovat něco, co už slyším nebo cítím, ale bez kapely, studia a produkčního zázemí bych to v této podobě vytvořit nemohl.
Stejně pracuji i s obrazem.
Ve videoklipu je skutečný člověk, skutečný byt a skutečná stěna.
A zároveň moře, které ve skutečnosti v místnosti není.
Obojí je potřeba.
Co je za vodou
Možná právě proto pro mě The Horizon není píseň o naději v tom nejjednodušším smyslu.
Spíš o pokračování.
O okamžiku, kdy člověk nemusí popřít, co zažil, aby se mohl znovu podívat před sebe.
Něco skončilo.
Něco po tom zůstalo.
A člověk se změnil.
Ale horizont tam pořád je.
Ne jako slib, že na jeho konci čeká něco lepšího.
Jako směr.
A někdy je právě tohle dost.
-
Poznámka k AI:
Ano, je to AI tvorba. Jako AI umělec používám generativní nástroje napříč textem, hudbou i obrazem. U The Horizon je hlas můj, melodie moje, hudební realizace generativní; videoklip kombinuje reálné záběry se mnou a generovaný obraz. Text příspěvku vznikl ve spolupráci s AI na základě mých vlastních podkladů a zkušeností.
