Článek
Sny Kateřiny Konečné
Kateřina Konečná bloudí po bruselském sídle Evropského parlamentu jako tělo bez duše. V přestrojení se snaží proniknout mezi dělný lid, aby zjistila, zda s její volbou souhlasí. Ovšem v Evropském parlamentu se žádný dělný lid nenachází a to ji irituje ještě víc. Co se této dámě stalo? Dala se do frakce Patrioti.
Což o to, patriotkou vždycky byla, ale v úplně jiných barvách než dosud. A nyní se budí ze spaní neb se jí zdají výjevy, které by nedaly spát otrlejším soudruhům. Tuhle se jí zdálo, že kráčí v čele průvodu oslavujícím blížící se Velkou říjnovou socialistickou revoluci a ten průvod zpívá: Poslední bitva vzplála, dejme se na odchod. Kateřina Konečná se vzbudila tak zpocená, že si musela převlíci hedbávné pyžama čínské výroby od tamních soudruhů.
Druhý den se jí zdálo, že v průvodu kráčí zcela sama. Po těchto zkušenostech si nechala poslat další mandel pyžam, neb správně usoudila, že tím její muka nekončí. A měla pravdu.
Tu noc se jí zdálo, že ji nejprve navštívil sám Karel Marx. „Kateřino, Kateřino, když jsem psal Kapitál, netušil jsem, že mě zradíš zrovna ty. Ty jsi patriot komunistické strany, nikoli nějakého slepence ze stran, které vykořisťují pracující. Podívej se do své rodné země, a určitě budeš vědět, o kom hovořím.“
To se po jeho boku zjevil Bedřich Engels a domlouval jí: „Když jsme v kocovině psali s Karlem Manifest, netušili jsme, že nám vrazíš kudlu do zad právě ty. Ty, která jsi ještě donedávna tak ohnivě plamenně hájila naše myšlenky. Mysleli jsme si, že z tvé jiskérky vyšlehne plamen, který vrátí naše myšlenky tam, kam patří.“
Europoslankyně se v posteli obrátila na druhý bok a tu spatřila holohlavého Lenina, jak se na ni dívá pronikavým pohledem. „Nevím, jestli tě ze strany nevyloučíme. Takové, jako ty, jsme na počátku revoluce věšeli na kandelábry a nechtěj, aby povolal soudruha Stalina, který se v tom velice dobře vyzná.“
V návalu zoufalství Kateřina Konečná zvolala: „Pane Bože, pomoz mi!“ Ihned se jí zjevil samotný Bůh a řekl: „Nemůžu ti, holka, pomoci, protože tihle všichni jsou v komunistickém pekle. A tam moje pravomoci nesahají. Ale dám ti číslo mobilu na samotného Lucifera, snad tam se obejedeš.“
Kateřina konečná ve stavu nejvyššího zoufalství vytočila číslo, kde se ozvalo: „Momentálně nejsem přítomen, máme schůzí odborového hnutí, zanechte vzkaz.“ Pak se jí ukázaly kotle plné vařící vody, kolem poskakovali rarášci a zpívali: „Na každou svini dokážeme ohřát vodu, nejsme vůbec líní, nepodlehneme komunistickým svodům, jako Lucifer, což není fér.“
Kateřinu Konečnou probudil tlukot koštěte do podlahy jejího hotelového pokoje, kdy se ozýval hlas jejího kolegy z Patriotu, že má promáčený strop a kape na něj nějaká slaná voda. Kateřina Konečná zaštkala a šla pro kýbl s hadrem, aby se přiblížila dělnické třídě, kterou sem přijela hájit a kterou tak zradila.
