Článek
Adolf Hitler je jméno, které se neodmyslitelně zapsalo do dějin 20. století. Většina lidí si ho spojuje především s druhou světovou válkou, nacistickou diktaturou a nesmírným utrpením, které způsobil. Málokdo si ale uvědomuje, že jeho život nezačal jako život budoucího diktátora. Naopak – jako malý chlapec byl spíše tichý, měl své sny a toužil stát se umělcem. Teprve souhra rodinných poměrů, životních neúspěchů a prostředí, ve kterém vyrůstal, zformovala jeho cestu jiným směrem.
Dětství mezi přísným otcem a laskavou matkou
Adolf Hitler se narodil 20. dubna 1889 v rakouském městečku Braunau am Inn, ležícím na hranici s Německem. Jeho otec Alois Hitler pracoval jako celní úředník. Byl to muž tvrdé povahy, autoritativní a často se synem zacházel přísně až surově. V domě vládl strach a malý Adolf se otce spíše bál než aby ho obdivoval.
O poznání jinak působila matka Klara. Byla o více než dvacet let mladší než její manžel, tichá a obětavá žena. Adolfa milovala a chránila, jak jen mohla. Když měl potíže se školou, když se hádal s otcem, vždy se ho zastala. Mezi matkou a synem vzniklo velmi silné pouto, které Hitler později často zdůrazňoval. Smrt matky v roce 1907 byla pro něj jedním z nejtěžších okamžiků života.
Školní roky a sny o malování
Jako malý chlapec byl Adolf celkem bystrý a učitelé v něm viděli nadějného žáka. Dokonce snil o tom, že se jednou stane knězem – tehdy totiž vyrůstal v silně katolickém prostředí. Jenže postupně jeho školní výsledky začaly klesat. Nejspíš za to mohl jednak přísný otec, který na něj kladl vysoké nároky, a jednak Adolfova vlastní povaha – nebyl ochoten se podřizovat autoritám.
Od útlého věku ho ale fascinovalo kreslení a malování. Hodiny dokázal strávit s tužkou v ruce, zachycoval budovy a krajinu kolem sebe. Toužil stát se malířem. Otec to však považoval za nesmysl a chtěl, aby Adolf pokračoval ve státní službě jako on. To mezi nimi způsobovalo časté hádky.
Když otec v roce 1903 zemřel, Adolfovi bylo teprve čtrnáct. Doma se tím otevřela nová situace – najednou měl více volnosti. Školu ale začal zanedbávat a nikdy ji nedokončil.
Smrt matky a první neúspěchy
Největší ranou přišla smrt jeho matky Klary v prosinci 1907. Adolf byl tehdy osmnáctiletý a zůstal téměř sám. Právě v této době se rozhodl vydat do Vídně, kde chtěl zkusit štěstí na Akademii výtvarných umění.
Podal přihlášku, avšak neuspěl. Přijímací komise jeho práce odmítla, protože prý měl talent spíše na technické kresby než na volné umění. Tento neúspěch ho hluboce zasáhl. Adolf byl přesvědčen, že má výjimečný dar, a náhlé odmítnutí otřáslo jeho sebevědomím.
Zkusil to znovu i následující rok, ale opět byl odmítnut. Tehdy se jeho sny o dráze malíře začaly hroutit.
Život na okraji společnosti
Ve Vídni se Adolf ocitl v těžké situaci. Bez rodičů, bez dokončené školy, bez stálého příjmu. Nejprve žil z peněz, které mu po matce zůstaly, ale ty rychle došly. Brzy se ocitl na pokraji bídy.
V roce 1909 už neměl ani na skromný pronájem a musel přespávat v ubytovnách pro chudé nebo přímo v útulcích pro bezdomovce. Tehdejší Vídeň byla velkoměstem, kde se střetávaly různé národy monarchie – Němci, Češi, Maďaři, Židé, Chorvati a mnoho dalších. Hitler, který vyrůstal v menším prostředí, to vnímal jako chaos a často o tom mluvil s odporem.
Aby přežil, maloval malé akvarely s motivy vídeňských budov a prodával je turistům či obchodníkům. Tak si vydělával alespoň na polévku nebo nocleh. Život to ale nebyl lehký – někdy měl hlad, někdy byl nemocný a peníze nikdy nestačily.
Zázemí v mužském domově
Po určité době se mu podařilo získat místo v levném mužském domově v Meldemannstraße. Tam měl k dispozici vlastní lůžko, stůl a možnost číst noviny. Bylo to o něco lepší než noclehárny pro bezdomovce, přesto to byl život velmi skromný.
Právě v tomto prostředí začal Hitler číst různé knihy a brožury – o historii, politice, nacionalismu i rasových teoriích, které tehdy kolovaly. Čím dál víc ho přitahovala myšlenka silného německého národa a zároveň v něm rostla nenávist k mnohonárodnostní monarchii a zejména k Židům, které vinil ze svých osobních neúspěchů.
Směřování k nové životní etapě
Vídeňské roky byly pro Adolfa Hitlera obdobím nouze, hladu a zklamaných snů. Z mladého muže, který chtěl být malířem, se stával zatrpklý jedinec, hledající viníky svých problémů všude kolem sebe. Když v roce 1913 odešel do Mnichova, měl za sebou několik let bídného života, který ho hluboce poznamenal.
Závěr
Hitlerovo dětství a mládí nebyly jen příběhem o chlapci z malého města, který chtěl být malířem a neuspěl. Byly to roky plné ztrát, konfliktů a chudoby. Smrt rodičů, neúspěchy u přijímacích zkoušek, život v chudobě a setkání s politickými idejemi v prostředí Vídně – to vše sehrálo svou roli při formování jeho osobnosti.
Kdyby tehdy uspěl na Akademii výtvarných umění, možná by se stal jen zapomenutým malířem pohlednic. Historie se ale vyvinula jinak – a z chudého mladíka bez domova vyrostl muž, který později otřásl celým světem.
