Článek
Česká republika patří k nejbezpečnějším zemím světa a my si pořád stěžujeme
Když se podíváte na žebříčky globální bezpečnosti, Česká republika se pravidelně umisťuje mezi nejlepšími v Evropě i ve světě. Stabilní politické prostředí, nízká kriminalita, funkční zdravotnictví, kvalitní voda z kohoutku, veřejná doprava, která opravdu jezdí, a možnost jít ve dvě ráno pěšky domů bez všudypřítomného strachu.
A přesto – scrollnete sociální sítě a máte pocit, že žijeme minimálně v apokalypse. Lidé nadávají, že není moře, že jsou nízké mzdy, že je draho, že se nic nedaří, že je špatně tohleto a támhleto, zkrátka neustále nespokojení ,,čecháčci". Ale možná je čas se zastavit a položit si jednoduchou otázku: Nepřehlížíme náhodou to dobré jen proto, že je příliš samozřejmé?
Bezpečí, které bereme jako normu
Když se podíváme na svět jako celek, bezpečí rozhodně není univerzální standard. A už vůbec ne samozřejmost. Zkusme si připomenout pár faktů:
- Většina českých měst patří mezi nejbezpečnější v Evropě.
- Veřejné instituce – ať mají jakékoli nedostatky – fungují.
- Zdravotnictví je dostupné a kvalitní, často za zlomek ceny, kterou byste zaplatili v zahraničí.
- Dopravní infrastruktura je stabilní a spolehlivá.
- Až 85 % lidí v průzkumech uvádí, že se v místě svého bydliště cítí bezpečně.
Tohle je základ, na kterém se dá stavět život. Kariéra. Podnikání. Rodina. Sny. A také jistota, která vám dovolí plánovat roky dopředu – což je luxus, který velká část světa nemá.
Jiná kapitola, která sice přímo nesouvisí s bezpečností, je fakt, kolik přírodních krás naše země nabízí. A téměř všechny jsou nám dostupné. V jiných zemích jsou různé zákazy a nařízení, které dělají z národního vlastnictví nedostupnou komoditu, která je pouze pro privilegované osoby. U nás opravdu můžeme téměř vše. Navíc se nemusíme bát hrozeb, můžeme svobodně a beze strachu na procházku do lesa, k řece, jezeru, na zříceninu hradu,…
České Švýcarsko
Nejsme jediní. Kdo se s námi řadí mezi nejbezpečnější státy?
Zařadit se do klubu bezpečných zemí není jen tak. Patří sem státy, které kombinují nízkou kriminalitu, stabilní ekonomiku, nízké riziko konfliktů a vysokou kvalitu života.
Mezi nejbezpečnější země světa dlouhodobě patří:
- Island – absolutní světová jednička.
- Norsko, Finsko, Švédsko – silné sociální systémy, vysoká kvalita života.
- Švýcarsko – preciznost a stabilita v praxi.
- Rakousko – v mnoha ohledech podobné Česku.
- Singapur – extrémně nízká kriminalita, vysoká efektivita.
- Japonsko – bezpečnost jako kulturní hodnota.
A v těchto žebříčcích Česko pravidelně figuruje mezi prvními dvaceti – často ještě výše než Francie, Itálie, Velká Británie nebo USA.
Ano, máme problémy. Ale také kontext.
Nedostatek moře? Ano. Nízké mzdy? Ano – především v porovnání s vyspělým Západem. Ekonomické výzvy? Rozhodně.
Ale pojďme být féroví:
- Společnost má stále jednu z nejnižších nezaměstnaností v EU.
- Reálná životní úroveň roste pomaleji, než bychom chtěli, ale stále roste.
- Střední třída si může dovolit cestování, koníčky, kvalitní jídlo, vzdělávání.
- Ano, mzdy nejsou vysoké – ale životní náklady jsou také nižší než v západní Evropě.
V globálním měřítku se máme stále řádově lépe než většina planety.
Nespokojenost jako národní sport
Možná je to česká povaha. Možná historický reflex. Možná obyčejný komfort, který nás naučil koukat víc po tom, co chybí, než po tom, co funguje.
Ale zkuste se na chvíli zamyslet:
Nepatříme náhodou mezi generaci a národ, který má nejvíc možností v naší historii?
- Můžete změnit kariéru kdykoli.
- Můžete podnikat, aniž by vám stát házel zásadní klacky pod nohy.
- Můžete cestovat.
- Můžete studovat, učit se online, zakládat projekty, měnit města.
- Máte svobodu být kým chcete.
Tohle není samozřejmost. To je výsledek generací lidí, kteří budovali prostředí, ve kterém žijeme dnes.
Vážit si toho, co máme – a nebrečet nad tím, co nemáme
Není nutné být slepě optimistický. Česká republika má své problémy a bude je mít vždy. Ale je rozdíl mezi kritikou a nevděkem.
Moře si nekoupíme. Alpy nám nevyrostou. Mzdy neporostou lusknutím prstu. Ale:
- bezpečí,
- svoboda,
- možnost tvořit,
- stabilita,
- a kvalita života,
které máme, tvoří kombinaci, kterou velká část světa může jen závidět.
A možná je čas si přestat říkat „je to tady hrozné“ a začít říkat „je to tady dobré – a můžeme to udělat ještě lepší.“ Vždy je to o úhlu pohledu a vždy ta nejzásadnější změna začíná u každého jedince. U uvědomění si, že lze vnímat svět kolem sebe i v superlativech, ne pouze v negacích.
